Josefa Křížková (1838-1907), původně služka z vinopalny U Halánků, se provdala za bohatého vlastence a mecenáše Josefa Náprstka, který v ní našel oddanou a schopnou spolupracovnici. Její příběh připomínal "červenou knihovnu". I když svého nastávajícího milovala, vzít si ho mohla až po smrti jeho matky, která svazku nepřála, tedy po sedmnáctileté známosti. Protože byl Náprstek "neznaboh a Amerikán", sňatek měli civilní jako vůbec první pár v Čechách. A ještě jedno prvenství jim patří - oba byli po smrti zpopelněni; on v roce 1895, ona o 12 let později.

Ve svých zápiscích vzpomíná paní Josefa na dětství prožité na Betlémském náměstí, na revoluční rok 1848 i svou zaměstnavatelku Annu Fingerhutovou. Podstatná část vzpomínek je věnována manželovým aktivitám, především založení muzea. I když většinu života prožila ve stínu slavného muže, udržovala přátelství s mnoha představiteli vlastenecké společnosti druhé poloviny 19. století.

V minulých letech ji "u Náprstků" připomněly dvě výstavy. První v roce 1997 představila některé texty z jejích deníků, její šaty, knihovničku, suvenýry a dárky z cest. "Za svého muže korespondovala doslova s celým světem, zvětšila muzejní budovu a muzeum, pomáhala všude, kde bylo třeba, a celý život sloužila blahu národa," uvedla Secká.

Josefa Náprstková vychovala pět sirotků, starala se o knihovnu, byla zakládající členkou Amerického klubu dam, zasloužila se o postavení pomníku Boženy Němcové na Vyšehradě a iniciovala vznik rozsáhlé sbírky lidové výšivky, která putovala po celém světě.

O deset let později vystavilo muzeum desítky dopisů, pohlednic či vizitek adresovaných Josefě Náprstkové, jichž ve sbírkách eviduje přes 6000. Dopisy často obsahují poděkování za dárky; je tak zřejmé, že posílala do zahraničí noviny, knihy a třeba i alkohol z vlastní vinopalny. Mezi pisateli listů byli například Alberto Vojtěch Frič, Emil Holub, Vojtěch Hynais, Eliška Krásnohorská, Charlotta Masaryková či Julius Zeyer.