Režisér Petr Weigl označovaný za mistra hudebních obrazů má na svém uměleckém kontě kromě řady baletních a operních inscenací v Praze, Bratislavě, Mnichově, Berlíně, Seville či Paříži především 46 filmových titulů. Jeho Radúz a Mahulena v hlavní roli s režisérovou múzou, Magdou Vášáryovou, a Janem Třískou, je legendou československé kinematografie.

Filmovou tvorbu uzavřel před 16 lety. Avšak otázky podstaty umění, mravnosti, odpovědnosti a reflexe "dokonalosti" jako hodnoty absolutní, pro něj zůstaly živé; proto je vtělil do slov a kniha je jejich rekapitulací. Unikátní obrazový materiál, fotografie z filmů v jejich dějové výstavbě, ve kterých hráli přední čeští a slovenští herci i zahraniční umělci, doplnil úvahami, reflexemi i citáty.

"Je to kniha o jakémsi mém výsledku v hledání odpovědí, které jsem potřeboval znát, o lidské existenci, jejím smyslu. O tom, jak žít a co je správné. Střípky úvah úzkého poznání jednoho jedince, v určitém čase, událostech, určité práci, určité zemi. Nic není receptem ani návodem, je to jen jedna zkušenost v emocích, které chtěly ožít, v reflexích na umění a život, v otázkách, které kladl intelekt, aby věděl, jak a proč," vysvětlil autor, který své filmy natočil v časovém rozpětí let 1964-1998.

Od počátku 70. let se datuje jeho spolupráce se zahraničními producenty, která mu umožnila filmovat i se světovými umělci. Výsledkem je například Utrpení svatého Sebastiána nebo Olověná noc v hlavní roli s Michaelem Biehnem známým z Terminátora nebo Vetřelců. Za vrchol Weiglovy tvorby jsou považovány filmově ztvárněné opery Rusalka, Faust a Markéta, Marie Stuartovna, Lady Macbeth z Mcenského újezdu či Evžen Oněgin.

Svou schopností zbavit tento divadelní formát kulis jeviště a nahradit je autentickým prostorem, uměním převést obraz do hudby a hudbu do obrazu s účastí pohybu anebo slova se Weigl stal oceňovaným filmařem s osobitým a nezaměnitelným rukopisem. Zařadil se mezi nejvýznamnější a nejinspirativnější tvůrce tohoto žánru na světě.

Před 17 lety představil Weiglovy hudební snímky pražský Febiofest - a měly tam velký úspěch. Jejich tvůrce se domnívá, že velké operní filmy mají nárok na život, a že film má právo vstupovat do tohoto žánru. Přesvědčil se, že diváci přijmou na plátně i operní patos a v možnosti obsadit hlavní role činoherci vždy spatřoval výhodu.