Podcast: Omlazený Harrison Ford v jednom z nejdražších filmů všech dob. Nevydělá, soudí kritici

Filmová novinka s Harrisonem Fordem je jediným dílem ze série, na kterém se jako autor námětu nepodílel George Lucas - a jediným, který nerežíroval Steven Spielberg. Lucas totiž svou firmu, a tím i práva na postavu dobrodružného archeologa, prodal korporátu Disney v roce 2012. Pro ten měl James Mangold, ceněný za cashovskou biografii Walk the Line či komiksovku Logan, původně režírovat samostatný film o Bobu Fettovi ze světa Star Wars. Z projektu ale sešlo, a tak mohl vzniknout pátý Indy, a to s Harrisonem Fordem, který již předtím prohlásil, že “je to jednoduché: když nebude on, postava nebude”. 

Ford byl k návratu do další své legendární role (po Hanu Solovi ze Star Wars a Deckardovi z Blade Runnera) přesvědčen za pomocí tučného šeku, který obsahoval osmicifernou částku začínající šestkou. Rozpočet pátého dílu série se nakonec vyšplhal na skoro tři set milionů dolarů, ovšem skutečná částka bývává vyšší - a uvedená je bez nákladů na reklamu, která povětšinou dělává u blockbusterů dobře polovinu. Z Nástroje osudu se tak stal jeden z nejdražších filmů všech dob. Překonaly ho akorát dvě dobrodružné podívané z pirátské série (Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna a Piráti z Karibiku: Na konci světa), superhrdinské počiny (Justice League, Avengers: Infinity War, Endgame a Age of Ultron), pokračování Avatara a zatím poslední část Rychle a zběsile - a někdy se uvádí i první a třetí díl nové trilogie Star Wars (Síla se probouzí, Vzestup Skywalkera). 

Drahý model Forda

Náklady se vedle Fordova honoráře vyšplhaly i kvůli pandemickému natáčení, které způsobilo odklady uvedení do kin, a také pro nákladnost metody zvané de-aging: digitální omlazování herců (a hereček) během post-produkce. Za poslední zhruba dvě dekády jsme se setkali jak s nepovedeným omlazováním v dřívějších pokusech (Jeff Bridges v druhém Tronovi či The Rock v Centrální inteligenci), tak i povedenějším v marvelovkách (Kurt Rusell ve druhých Strážcích galaxie či Robert Dosney Jr. v Iron Man 3 - a i klon Hugha Jackmana v Loganovi).

“Neuráželo mě to, myslím, že to bylo relativně povedené. Film sebevědomě ukazuje hercovu tvář v omlazené podobě opakovaně, vrací se k tomu a skutečně připomíná, jak Ford vypadal před několika desítkami let,” myslí si Marie Barešová. “Za mě to působilo zdařile. Je ale těžké sledovat to nezaujatě: když je podoba deformovaná oproti současné, je to pro mě zcizující, ne úplně komfortní na sledování. Možná je to tím, že jsem byla zvyklá, že v takových případech se obsadil mladší herec, který se vyrovnal s danou rolí,” podotýká Marie, co jí vadilo. “Chápu ale, že se s tím v Nástroji osudu pracuje, proč se odkazuje do období, ve kterém se předchozí díly odehrávaly, i jak to souvisí s následujícím dějem. Z přehršle efektů a bombastických věcí mě tohle iritovalo nejmíň,” nachází Marie odůvodnění digitálního omlazování ve velkorozpočtovém snímku plném triků.

Podcast: Hvězdně obsazené Asteroid City je film z jiné planety. Geniální děti a frustrovaní rodiče baví

“Ano, místy je tam uncany valley (= znepokojivý pocit, když si člověk všimne něčeho nelidského na zdánlivě lidském, například na humanoidním robotovi anebo na digitálně upraveném vzhledu pomocí deep fake či de-agingu). Nepomáhá, že Ford starší nadaboval mladší verzi a jeho hlas nebyl nijak zvlášť upraven, a tak je tam určitá forma distance,” vyjadřuje se Marek Slovák z počátku kriticky. “Neměl jsem ale problém, protože jak se to odkazuje na dějiny audiovize a jak si to s nimi pohrává po formální stránce, tak jsem nebyl vyloženě pohroužený divák, který by byl zapojený do příběhu nebo vyprávění, protože film to ani nepožaduje,” zmiňuje Marek, proč po archeologových dobrodružstvích nechce realismus anebo autenticitu. “Pro mě byl de-aging přijatelnější v jiných snímcích jako Irčan Martina Scorseseho nebo Blíženec Anga Lee. V Irčanovi jde o vzpomínku, která je zastřená, ne dvakrát spolehlivá, a tak jsem na digitální omlazování přistoupil spíš. V Blíženci se zase Will Smith starší potkával s mladším-omlazeným, který měl být klon, a tak jsem na to přistoupil v rámci žánrového vyprávění. V Indym de-aging na rozdíl od dvou zmíněných snímků není takto zarámován, byť by mohl být jako sen anebo noční můra,” vyhodnocuje Marek, jak se omlazení povedlo ve srovnání s jinými filmy, a dodává: “(I tak) byl ale de-aging jeden z nejpovedenějších.” 

Dostává Indy napráskáno? 

Nástroj osudu, stejně jako svého času Křišťálová lebka, měl slavnostní premiéru na áčkovém festivalu v Cannes. Po ní se začaly objevovat spíše negativní ohlasy. Naopak diváci po oficiální premiéře byli o něco pozitivnější. Co si myslí kritik a kritička Kulového Blesku? “Lehce nadprůměrné dílo. Bylo pro mě problematické, na kolik se pětka vzdálila od toho, co pro mě představovaly první čtyři díly: jak se pracovalo se žánrem dobrodružného filmu, jak se užívaly klasické triky, na kolik to pro mne reprezentovalo klasickou kinematografii,” neodpouští si srovnání Marie Barešová. “Aktuální díl přicházející do kin se strašně přiblížil tomu, jak vypadají všechny ostatní dobrodružné/akční filmy: rychlý střih i tempo, střídání lokací, nekonečné, nijak zvlášť překvapivé anebo zajímavé honičky, stopáž, která je až moc dlouhá… Usedět to, aniž by se objevilo něco, co by mě aspoň v rámci žánru nadchlo, nebylo snadné. Pro mě spíš zklamání,” soudí Marie při srovnání páté části se zejména první a třetí.

“Pokud člověk má nějakou představu o Indianu Jonesovi, tak ten poslední díl ji nenaplní. Myslím si ale, že není nic jako jednotný Indiana Jones. Je třeba si uvědomit, že Dobyvatelé ztracené archy a Chrám zkázy by fungovaly jako samostatné snímky, kdy každý se odkazuje k trochu jiné tradici brakových podívaných. Poslední křížová výprava je mnohem klasičtěji odvyprávěná a odpovídající konvenčním nárokům publika i co se týče vývoje postav. Čtverka je vyloženě hra: postava spojená s převážně seriály z třicátých let se přesadí do světa příběhů padesátých let, inspirovaného řadou žánrů, které dominovaly v padesátých letech: eco-horor, sci-fi s mimozemšťany, melodrama… Něco podobného dělá Nástroj osudu. Chápe se Indiana Jonese a přesazuje ho do šedesátých/sedmdesátých let, ale tak, jak je známe z tehdejší audiovize, a tak se přebíhá od válečného historického filmu (např. Train) přes politický thriller s nacisty (Maratónec, Boys from Brazil) až k epickým historickým sandálovkám (Kleopatra, Spartakus, Dobývání Syrakus) a k něčemu, co bylo velmi typické pro americkou šedesátkovou žánrovou kinematografii,” protiargumentuje Marek, že Indy byl jednotný leda v tom, že vždy blbnul s brakem. 

Katalog filmů: Avatar: The Way of Water

“Je taktéž třeba zmínit, že to není Indiana Jones, jakého známe. Jednak Indy neměl nikdy úplnou anebo jednotnou podobu. V každé scéně jedničky je trochu jinou postavou, skutečně se začíná vyvíjet až od trojky dál, včetně této části. V Nástroji osudu sledujeme od začátku někoho, kdo kdysi býval Indiana Jones, a teď skrz nové dobrodružství, do kterého je donucen, se znovu stává Indianou Jonesem, jak si ho pamatujeme,” reaguje Marek na výtky, jak to je/není Indy, které často zaznívají. “Odpovídá tomu i pojetí snímku, který se odkazuje nejenom k šedesátkové a sedmdesátkové audiovizi, ale i k tomu, jak Spielberg pojímal ,své´ Indiany Jonesy, a  to včetně různých stylistických postupů. Má tak smysl, že když poprvé Jones letí letadlem, nevidíme typickou mapku s trajektorií ukazující cestu, a proč později, když si nasadí klobouk, má bič a své typické oblečení, se mapka při cestě objeví,” uvádí Marek příklad, jak se pětka vztahuje k tradicím předchozích dílů. “Dalo by se pokračovat dál v tom, jak je to poučené minulostí audiovize a různými inspiračními vzory a zdroji, s kterými si pohrává, na které to odkazuje a které to přepracovává. Za mě spokojenost, dost velká spokojenost.”

Indiana Jones a nástroj osudu Marii sice zklamal, ale i tak jde pro ni o nadprůměrnou dobrodružnou akci pro moderní publikum za 70 %. Marek je o poznání spokojenější, protože k jonesovskám přistupuje jako ke hře s dějinami kinematografie - a tahle hra ho bavila na 90 %. 

Nejenom pro Indyho, ale i pro Kulový Blesk šlo po ročním působení o poslední zapráskání kritickým bičem. I proto je tentokrát podcast výživnější a zcela zasvěcený Indianu Jonesovi. Ve zhruba hodinové stopáži si tak můžete vyslechnout názor Marka a Marie na v šovinistických internetových kruzích diskutovanou postavu Heleny (ztvárňovanou Phoebe Waller-Bridge), srovnání režie Spielberga a Mangolda, rozebrání závěrečného aktu (bacha, spoilery!), část věnovanou nakládání “jonesovek” s historií audiovize a žebříček filmového Indiana Jonese i tipy na další dobrodružné tituly.