Recenze: Feministické Napětí sklízí ovace, druhý Příběh služebnice ale nečekejte

Recenze: Feministické Napětí (ne)jde ve stopách Příběhu služebnice
Recenze: Feministické Napětí (ne)jde ve stopách Příběhu služebnice  (Autor: nakladatelství Argo)
Autor: dce - 
7. listopadu 2018
12:29

Ačkoliv vyšla kniha Margaret Atwood Příběh služebnice už v roce 1985, prožívá nyní svůj druhý návrat - možná díky seriálu, možná díky společenskému a politickému ovzduší. Na její úspěch jakoby se snažila navázat kniha Naomi Alderman Napětí. Potkává se zde až radikální feminismus s příběhem pro mladé čtenáře. Dokáže zaujmout jako její "zkušenější" předchůdkyně?

Napětí nás přivádí do zcela normálního světa, který se brzy k nepoznání změní. U dívek a brzy i dospělých žen se začne vyvíjet brutální ničivá schopnost. Jen jediným dotekem špičkou prstů mohou teď zabíjet. Pod klíčními kostmi jim naroste nový orgán, který umí vytvářet elektrický výboj. Nejdřív to vypadá jako omyl přírody, pak jako nemoc. Až mnohem později začne všem docházet, že je to evoluce. Dlouho utlačované ženy, dívky, které nikdo nebral vážně, slabé stařeny - ty všechny si začnou podmiňovat muže po celém světě za ta staletí příkoří a útlaku. Jenže, jak to může asi dopadnout?

Napětí z pera Naomi Alderman zcela bezpochyby buduje na úspěchu Příběhu služebnice, který ovšem své feministické poselství šířil mezi ženy ještě před pádem železné opony. Stále je pro takovou knihu ovšem ve společnosti místo, jenže dokáže být Alderman natolik přesvědčivá, aby ho obhájila?

Sdělení knihy je zde jasné - evolučně jsou muži a ženy odlišní, muži převažují nad druhým pohlavím hrubou fyzickou silou a bytelnou tělesnou konstrukcí. Co by se tedy stalo, kdyby ženy náhle začaly vládnout neochvějně silnější mocí? Na tuto otázku příběh odpovídá jasně, ovšem nikoli objevně...

Boj mezi pohlavími je až příliš prvoplánový, příběh je navíc okleštěný o realistično. Sice nabízí pohled čtyř různých hlavních postav, tím jakoby nás ale připravil o dokonalé zžití s tou jednou hlavní hrdinkou/hrdinou. Už od počátku se příběh žene k jasnému konci, chybí zde ten vlezlý pocit hnusu a hrůzy, který dokonale ovládá Atwood ve svých knihách.

Alderman vykresluje příliš zjednodušené jednání jednoduchých postav v černobílém (nebo spíš totálně černém) prostředí, které čtenáře nevybízí k hlubšímu zamyšlení. Ačkoliv autorka nabízí zajímavý koncept, totálně zklamává na poli jeho vykreslení.


Naomi Alderman

Napětí

nakladatelství Argo, 2018

368 stran

Hodnocení: 40 %

Zobrazit celou diskusi