Recenze: Policajt-čaroděj pošesté - Peter Grant vyšetřuje vraždu na večírku dětí zbohatlíků

Sotva se Peter vrátí z venkova do Londýna, už se dějou věci. Z luxusní rezidence boháčů odvezou z večírku polomrtvou dívku, která krátce na to umírá - všechno nasvědčuje tomu, že ji zabily drogy. Jenže na párty byla mezi hosty i dcera lady Tyburn, které Peter dluží laskavost, a tak se musí zapojit do vyšetřování zdánlivě obyčejného případu.

Jak už tomu ale u Petera bývá, nic není obyčejné a během chvíle lítá zase v průšvihu. Na scéně se navíc objeví i Lesley a Muž bez tváře. A ani jeden si s Peterem nebude brát servítky. Spadne zase pár budov, zemře pár lidí, účet za práci čarodějného konstábla se zase o něco prodlouží, ale dostaneme odpovědi na (některé) naše otázky, takže se to vlastně vyrovná.

Aaronovitch se ani v dalším pokračování příhod Petera Granta nedržel zkrátka. Už tak bohatý a zamotaný příběh získává s novými detaily, postavami a informacemi na objemu. Stejně jako předchozí knihy, i tato dokáže čtenáře pohltit, jenže začíná být problém s hloubkou, do které člověk zapadne. Zdá se, že Grantův život je tak složitý, že se v něm brzy začneme ztrácet - nebo se tak už možná stalo.

Strom viselců je podobně jako jeho předchůdci famózním čtivem - napínavé, vtipné a přirozené vyprávění vás prostě bude bavit. Je ovšem otázkou zda není cena za dobré čtivo v podobě řádků nafutrovaných dějem až příliš vysoká. Zvláště v ohledu na fakt, že jde patrně na dlouhou dobu o poslední díl vydaný v češtině. Aaronovitch totiž teprve v listopadu plánuje vydat sedmý díl v originále. Na překlad si tedy počkáme minimálně rok. A to bude tou pravou zkouškou paměti a soustředění.

Ben Aaronovitch

Strom Viselců

nakladatelství Argo, 2018

272 stran

Hodnocení: 70 %