Recenze: Devátá brána bez Johnnyho Deppa a v knize? Jen pro fajnšmekry

Lucasu Corsovi, lovci knih z Madridu, se do ruky dostane rukopis jedné kapitoly Dumasova románu Tři mušketýři. Má ověřit jeho pravost. Současně se také přitočí k jedné z nejvzácnějších knih – Devět bran Říše stínů. Má zjistit, který ze tří existujících exemplářů je ten pravý a je možné s jeho pomocí vyvolat ďábla. Corso při svém pátrání čelí ohrožení života i značným pokušením, která jeho cíl jen oddalují... anebo ne?

Příběh knihy se střídavě točí kolem Dumase a Devíti bran. A jako by každou část psal jiný autor – vyprávěné jiným vypravěčem jsou jednotlivé linie zcela odlišné i co do vstřebání zážitku. Jedna hutná, plná vyprávění správného bibliofila, druhá akční a trošku přitažená za vlasy.

Schizofrenní vyprávění ovšem knize neubírá na kvalitě. Ačkoliv se příběh v některých částech trošku vleče, brzy pochopíte, proč všechno to dlouhé vysvětlování a přivádění do děje.

Detektivka s příměsí fantasy nechává svůj filmový protějšek daleko za sebou. Roman Polanski si z příběhu vybral jen divácké jistoty – cynického lovce knih, kterému propůjčil sexy tvář Johnnyho Deppa, sex a Satana.

Kniha ale nabízí mnohem víc – napětí i akci obalené v inteligentním vyprávění plném zkazek z historie psaní a vydávání knih. Zával vědomostí ovšem lehce ubírá pozornost, která by se měla stáčet spíše k příběhu. Dumasův klub tak rozhodně není knihou pro každého, zejména milovníky populárního Dana Browna. Není totiž tak čtenářsky přístupný a vyžaduje velkou míru pozornosti a zájmu.

Arturo Pérez-Reverte

Dumasův Klub

nakladatelství Argo, 2016

320 stran

Hodnocení: 70 %