V Česku se letos vraždilo více než 120 krát! Policejní psycholožka: Počet tragédií je vysoký, doufám že ke zvýšení nedojde
Od začátku letošního ledna do konce září se v Česku stalo na 122 vražd. To je více než za celý loňský rok. Policejní psycholožka Ludmila Čírtková se domnívá, že za tím může stát dlouhodobá nespokojenost, frustrace, ale i pocity bezmocnosti a strach z budoucnosti. V rozhovoru pro Blesk se také svěřila se svými obavami z vysokého počtu vražd v rodině.
V Česku se už nyní stalo více vražd než za celý minulý rok. Od ledna do konce září bylo spácháno více než 122 těchto činů. Jak mohlo dojít k takovému náhlému nárůstu?
V kriminálních statistikách je typická dynamika konjunktur, tedy pohyb nahoru a dolu. Zatím nevíme přesně proč. Kriminalita i ta násilná je totiž komplexní jev. To znamená, že je podmíněna řadou okolností. A každý případ má svůj individuální příběh. V něm hraje vždy podstatnou roli na jedné straně osobnost a na druhé straně aktuální životní situace, ve které se pachatel ocitá.
Může za to třeba aktuální politická nebo ekonomická situace?
Zvládat stresy pramenící z vnějších okolností by mělo patřit do životní výbavy jedince. Ale dlouhodobá nespokojenost, frustrace, pocit bezmoci a představa, že se nám zavírají dveře ke spokojené budoucnosti, mohou výrazně přeladit psychiku lidí. Důsledkem jsou negativní pocity a špatné myšlenky. Ztráta víry v dobrý konec může vést jak k odevzdanosti a depresi, ale také k agresi.
Letos přibylo také více vražd mezi příbuznými, zejména těch případů, kdy jeden z členů pozabíjí děti, následně svou ženu a sebe.
Může za těmito případy z rodin stát třeba i aktuální nepříznivá cena s energiemi a cenami?
Více rodin se dostává do problémů, na které často marně hledají řešení, a proto se rozpadají. Nicméně víme, že u tzv. vymazání rodiny se typicky setkáváme s určitým profilem pachatele. Mluvíme o tzv. maligní dynamice konfliktu v mysli pachatele. Zjednodušeně řečeno pozdější pachatel se neumí smířit třeba s odchodem partnerky nebo propadem své sociální tváře. Nakonec u něj dojde k tzv. finální bankrotové reakci svědomí. Jedná nekompromisně podle programu „po mně zůstane jen spálená zem“.
Po covidu měla čtvrtina lidí problémy na úrovni duševní poruchy. I tohle se v tom může odrážet?
Ano, ovšem jako jedna z mnoha dalších okolností. Covid nás přiměl k určité pokoře. Najednou jsme zjistili, že neumíme vše ovládat. Ztratili jsme iluze o své nezranitelnosti. A hlavně vnesl zásadní změny do života lidí. Svým způsobem ukončil období relativního blahobytu.
Je také více těch brutálních činů. Co se s lidmi děje, že jsou tak brutální?
Brutalitu činu měříme obvykle evidentní nepřiměřeností anebo bezbřehostí násilí, mám na mysli třeba overkilling, a také utrpením oběti. Je však třeba říct, že brutální pachatelé existovali vždy. Dnes se o nich ovšem cestou médií rychle a snadno dozvídáme. Netroufnu si říci, zda brutálních činů skutečně přibývá.
Přibylo také vražd mezi mladšími osmnácti let, téměř dětmi. V některých případech to bylo i dost brutální. Jak to, že se takto chovají i děti?
Děti jsou také odrazem společnosti. Podívejme se na média. Dominují porady obsahující násilí. Vysílací čas okupují hlavně detektivky a thrillery, tedy v podstatě „mordování“. A to nemluvím o PC hrách na téma střílení a zabíjení. Současně s tím chybí v mnoha rodinách čas na děti a někdy i zájem o děti. To neprospívá zdravému vývoji dítěte.
Co může být důvodem toho, že se někdo k vraždě nejbližšího uchýlí?
Těch důvodů může být mnoho. Například divná láska, ale také žárlivost anebo velká nenávist. Neschopnost pustit toho druhého, nechat ho odejít. A samozřejmě se i dnes vyskytují vraždy v silném afektu na špičce vyhroceného konfliktu třeba i pro maličkost. A také účelové vraždy třeba z hamižnosti, tedy kvůli majetku.
Bude tenhle fenomén přetrvávat, nebo je to jen odraz aktuální situace?
Máte na mysli vraždy v blízkém okolí, tedy hlavně femicida a vymazání rodiny? Myslím, že už tak je počet těchto tragédií vysoký. Doufám proto, že k nárůstu nedojde. A věřím, že alespoň některým případům budeme umět včasnou pomocí zabránit.
Sledujete podobnou situaci i v zahraničí? Děje se tam něco podobného?
Česko v těchto smutných ukazatelích nijak nevybočuje. Například výzkum násilí na ženách, který provedla agentura FRA (Fundamental right agency EU) pod vedením rakouského právníka Albina Dearinga, ukázal, že jsme někde v průměru, tedy ležíme uprostřed mezi zeměmi EU. Zrovna včera jsem narazila na článek o počtu femicid ve Švýcarsku a v SRN. I tam se v poslední době tento problém řeší.
Co si Češi navolí, to mají. Prezidenta co dává milost odsouzenýmu vrahovi tvl. To je společnost.