9°C
Kajínek napsal z Mírova Blesku: Celé znění dopisu, ve kterém kritizuje Valachovou!
Případ Jiřího Kajínka (55) rozděluje společnost. Je to chladnokrevný dvojnásobný vrah odsouzený na doživotí, nebo spíš oběť policejního spiknutí? Kajínek poslal z věznice Mírov Blesku obsáhlý dopis, v němž popisuje svůj život za mřížemi. A nešetřil v něm kritikou na ministryni školství Kateřinu Valachovou, která srovnávala režim v jeho věznici s výchovným ústavem.
Připravuji knihu o českém vězeňství, abych veřejnosti umožnil pravdivý pohled za zdi věznic. Někteří politici, novináři a hlavně sama vězeňská služba, tzv. bachaři, systematicky dezinformují veřejnost o podmínkách ve věznicích. Zkreslování pravého stavu věcí by mohlo vyznívat úsměvně, ale nelze se nezeptat, proč tolik lží?
Dovolte mi, abych uvedl na pravou míru jednu z mnoha nepravd, která zazněla 12. 6. 2016 v TV Nova v pořadu Střepiny. Ministryně školství Kateřina Valachová mimo jiné řekla: „… My jsme zjistili, že v Chrastavě každý třetí chovanec byl na útěku. Zatímco pan Kajínek v rámci výkonu trestu odnětí svobody může, kdykoliv chce, na čerstvý vzduch, může do posilovny a jí dosytosti, tak děti v Chrastavě jí chleba bez přídavku za odměnu.“
„Ačkoliv ministerstvo zcela platí veškeré náklady v Chrastavě na telefonáty dětí rodičům domů, tak jsme zjistili, že vybírali od dětí úplatu...“ Paní Valachová použila mé jméno a porovnává podmínky dětí v Chrastavě s mými podmínkami. Nevím, kde informace o mně získala, ale pochybuji, že by se chrastavským chovancům chtělo si jen vyzkoušet moji realitu.
Mé vycházky ve skutečnosti vypadaly a vypadají takto: Před útěkem z Mírova jsem chodil na hodinovou vycházku na nádvoří hradu a celou tu hodinu jsem se »procházel« a měl jsem svázané ruce i nohy, přičemž ostatní doživotní vězni, skuteční vrazi, kolem mne poskakovali nesvázaní!
Po roce 2000 mi na vycházce svazovali už »jen« ruce. Po pár letech jsem dokonce mohl jít na hodinu na vzduch a už mě nesvazovali. Mnoho a mnoho let jsem chodil na vycházky do prostoru, kam nesvítilo nikdy slunce. Roky!!! (Na tomto malém, tmavém třetím nádvoří mírovského hradu se před mnoha lety »procházel« kolem dokola také Vladimír Škutina.)
Až poslední dva roky mohu chodit na druhé nádvoří, kam slunce svítí. Přitom stále platí, že mohu jít ven pouze v určený termín na jednu hodinu, a pokud prší, tak jsem hodinu venku v dešti. Nemohu na čerstvý vzduch, kdykoliv chci, jak tvrdí paní Valachová. O jídle ve vězení se snad ani nebudu tentokrát vyjadřovat.
To nechám třeba na jindy. Ano, vězni neumírají hlady, ale není pravda, že by si »žili a užívali«! To by bylo na delší vysvětlování. Vyjádřím se ale k telefonování. Nemohu napsat nic k možnostem chovanců v Chrastavě, ale mohu popsat, jaká je realita ve vězení. Drtivá většina vězňů, kteří telefonují, volá na mobilní telefony.
Jedna minuta hovoru stojí vězně 15 Kč. Za deset minut (povolený limit na telefonování) vězeň zaplatí 150 Kč! Nikdo mu nemůže zavolat do vězení. Pro většinu vězňů je takové telefonování velice drahé a často až nedostupné. Nemohu mluvit o jiných věznicích, ale na Mírově využívá možnost použití telefonu pouze pár vězňů!
Telefonát na pevnou linku je levnější, ale jak jsem napsal, drtivá většina vězňů volá na mobil, pevných linek ubylo. Čísla, na která vězeň volá, jsou ověřena předem a schválena, ale vězeň nemůže »prozvonit« volané (schválené) číslo a nechat si obratem zavolat, jak se to běžně praktikuje v »civilu«, přičemž volaný by mohl volat v rámci svého jistě výhodnějšího tarifu, nehledě na to, že jsou jeho finanční možnosti většinou lepší než volajících vězňů.
Prostě: hovory hradí vězeň a hotovo!!! Vězni tedy mají nejméně prostředků a nejdražší telefonování v zemi. Není se tedy čemu divit, že hledají jiné možnosti ke kontaktům se svými blízkými a pořizují si zakázané mobilní telefony. Na závěr dodávám, že jsem slyšel i vyjádření starosty Chrastavy k podmínkám v chrastavském ústavu.
Je zřejmé, že pokud paní Valachová dělá rozhodnutí na podkladě nesprávných informací, jaké má o mých podmínkách ve vězení, tak podle toho ta rozhodnutí vypadají!
A jakou mám šanci dostat se na svobodu, za jakých okolností by se to mohlo stát?
A) na základě rozhodnutí opravdu spravedlivého a statečného soudce, který by měl odvahu udělat průlomové rozhodnutí
B) milostí prezidenta
C) zázrakem
Možná jsem příliš důvěřivý, jak to mám napsané ve znaleckých posudcích, ale stále doufám ve zdravý rozum!!!
S pozdravem a přáním pěkného léta, vydařených dovolených a prázdnin vám všem v redakci stejně jako čtenářům přeje Jiří Kajínek
Odsouzen za nájemnou vraždu
Jiří Kajínek byl odsouzen na doživotí za dvojnásobnou nájemnou vraždu. Podle některých plzeňských policistů a soudců 30. května 1993 v Plzni, v zatáčkách pod věznicí Bory, zastřelil plzeňského podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliána Pokoše, které vylákal na schůzku.
Mnozí ale mají za to, že všechno se stalo úplně jinak a Jiří Kajínek oním střelcem není. Na základě všech získaných informací je o tom například přesvědčena i tehdejšího manželka zastřeleného podnikatele. Pochybnosti vzbuzuje a všemožné spekulace podporuje ale především urputnost plzeňského soudu, s níž se brání obnovení procesu. Ta otázka se totiž nabízí tak nějak automaticky: Proč asi?
Témata:
Související
Nechápu jednu věc naší pseudodemokracie. Odsoudí ho soudce. Kajínek požádá opřezkoumání a o obnovení procesu. A soudí ho zase ten samý soudce. Dá přece i volovi rozum, že mistr soudce nepopře své původní rozhodnutí. Takové frajery soudce, kteří přiznají chybu, u nás zatím nemáme. Myslím, že by mu měl dát Zeman amnestii. Těch indicií a pochyb pro fakt, že to neudělal, je plno. Svatej není. To je jasné. Nicméně své si odseděl. A zabit byl pěkný lump. O tom žádná. Tolik jen můj názor. Tím ho nehájím a nejsem na jeho straně.