Valentýnská vražda v Teplicích: Elišku (†13) do nebe vyprovodil i milovaný koník

K poslednímu rozloučení přišly do duchcovské kaple přes dvě stovky lidí. Do maličké obřadní síně se tak vešli jen ti nejbližší. Eliščina zoufalá babička seděla v první řadě a celý obřad proplakala s hlavou v dlaních. 

Právě ona totiž zavražděnou dívku spolu s jejími dvěma strýci vychovávala. K matce, která pohřeb také proplakala, chodila jen na návštěvy. Babiččin smuteční věnec tak umístili na nejvýznamnější místo, přímo na bílou Eliščinu rakev. Věnce od matky a malých sestřiček, strýců, otce a spolužáků ze školy byly rozprostřeny kolem ní.

Líbí se mi řezání masa, svěřil se Daniel posedlý masovými vrahy svému psychiatrovi

Na poslední cestu holčičce zahráli nejprve píseň Ztrácím od Marka Ztraceného. Po ní promluvila smuteční řečnice, která Elišku popsala jako veselou, kamarádskou, usměvavou a velmi oblíbenou. „Měla ráda hudbu, zpívala a hrála na kytaru. Milovala také koně,“ řekla. Právě koníka Filipa, na kterém často jezdila, jí kamarádi na pohřeb přivedli a ozdobili ho bílými stužkami.

Obřad v kapli zakončila píseň Anety Langerové Voda živá. Poté se všech dvě stě přítomných přesunulo k rodinné hrobce, do níž byla Eliščina rakev uložena. Babičku a matku museli cestou k hrobu podpírat příbuzní. Každý ze smutečních hostů pak na Eliščinu rakev hodil kytičku nebo ratolest, aby ji vyprovodil na poslední cestu.

Pelikán reaguje na vraždu Elišky (†13). Vraždící děti už nemají uniknout trestu

Třináctiletá Eliška byla ubodána v polovině února v zahradní chatce v Teplicích svým o rok starším přítelem Danielem. Ten měl přitom už dávno být umístěn do diagnostického ústavu, protože se v minulosti pokusil zabít svého kamaráda.