Řev, bitky i domov bez nábytku: Expertka popsala covidové peklo tisíců dětí. A prosí o pomoc rodiče

Žáci a studenti se v letošním školním roce v lavicích moc neohřáli. Už od října je většina z nich odkázána na distanční výuku. Některým rodinám ale tato výuka činí velké potíže. Jde především o rodiny s nízkým příjmem, často ze sociálně vyloučených a problémových lokalit. 

Podle analýzy informačního centra o vzdělávání EDUin se zhruba 10 tisíc dětí přestalo během první vlny karantény vzdělávat. A to z mnoha důvodů. Nehrají přitom roli jen peníze a technika, ale také samotné chování některých rodičů, jak vysvětluje Blesk Zprávám ředitelka České asociace streetwork Martina Zikmundová. 

Hádky, bitky i chybějící nábytek

V sociálně vyloučených lokalitách nebylo vzdělání to hlavní ani před krizí. Děti zde i před pandemií rychle ztrácely motivaci se aktivně vzdělávat a často místo do škol zamířily do ulic. 

Testy pro školáky: Dodá je firma bez historie, navíc draze? Babiš chce tendr zrušit

„Ještě před covidem některé školy s rodiči těchto žáků neuměly komunikovat, bez rodičů je těžké žáky k výuce motivovat,“ uvádí Petr Matoušek z České asociace streetwork a dodává, že nyní tyto děti ze vzdělávání nyní úplně vypadávají.

I podle Zikmundové je pro děti problémem především nedostatečné zázemí. „Společným jmenovatelem je nevyhovující, nestabilní bydlení, které se statisticky častěji objevuje ve vyloučených lokalitách. Nevyhovující prostředí pro distanční vzdělávání se ale vyskytuje napříč společností,“ podotýká Zikmundová. Blesk Zprávám vysvětluje, že si musíme představit nedostatek místa, žádný tichý a klidný kout, chybějící nábytek i techniku.

„Víme, že stále máme děti, které žijí s rodiči na ubytovnách, kde nemají žádné místo pro soustředěnou práci nebo pro odpočinek,“ uvádí. Zikmundová zdůrazňuje i důležitost rodinné atmosféry. Buď se musí dítě potýkat s častými hádkami rodičů nebo i s bitkami, ale i s tím, že s nimi rodič za celý den ani není doma. „Víme, že mnoho i mladších dětí je doma samo 8 i více hodin a není tam tedy žádná kontrola dospělého, co v této době dělá, zda se učí, či nikoli,“ vysvětluje expertka.

Vyloučená lokalita Mojžíř | Blesk:Karel Kopáč

Právě rodinné zázemí je podle expertů klíčové. S chudobou se totiž dá něco dělat - rodiny mají možnost zažádat o příspěvek v hmotné nouzi, mohou se obrátit na neziskovky kvůli nákupu techniky pro účely distančního vzdělávání, či mohou děti poslat do nízkoprahových center, kde jim se vzděláváním pomůžou. Pokud ale neexistuje vůle rodičů, zůstane na to dítě samo. 

„Rodiče zásadním a největším dílem ovlivňují motivaci dětí ke studiu, ať už přímo tím, co říkají, nebo snad ještě více nepřímo tím, jak žijí, jaké mají hodnoty. Proto je důležité pracovat s rodinou jako celkem, velmi podporujeme spolupráci a komunikaci škol s rodinami,“ komentuje Zikmundová. A přidává i pozitivní zprávu. Od té doby, co se stala účast na distanční výuce povinná, začali se někteří rodiče opravdu ozývat s prosbou o pomoc.

Trpím úzkostí z online výuky, přiznala Viktorka (16)! A přidala slova o bezmoci

„Radši se chystají na brigádu“ 

I přesto se nadále v nízkoprahových centrech setkávají s příběhy dětí, které postupně ztrácí možnost se zapojit do „normálního“ života. „Distanční výuka nejvíce škodí dětem křehkým a citlivým, malým dětem a potom studentům odborných učilišť. Zaznamenali jsme mnoho případů, kdy předčasně ukončí vzdělávání proto, že si najdou brigádu, začnou vydělávat, najdou jinou životní náplň a návrat do učiliště jim nedává smysl,“ říká Zikmundová Blesk Zprávám. Dodává ale, že rozhodně nedává v tomto vinu jen pandemii. 

Tyto křehké a mnohdy napůl opuštěné děti nejenže ztrácí sociální dovednosti a ztrácí školní návyky. Experti se bojí i o duševní zdraví těchto dětí.  „Často se zhoršují poruchy příjmu potravy, vzrůstají rizika závislostí látkových i nelátkových – videohry, sociální sítě a s tím spojená rizika pobytu v online prostoru sexting, kybergrooming, kyberšikana,“ vypočítává Zikmundová.

Student zažaloval Gymnázium Na Zatlance a vyhrál: Škola má otevřít! Podle Plagy však nemusí, co na to právníci?

Byl by Zeman opravdu šťastný chlapeček? 

Úzkost, strach ale i apatii nicméně nemusí pociťovat jen děti ze sociálně vyloučených lokalit. Podle Zikmundové jde o celorepublikový trend. „Už nyní máme zprávy od psychologů i krizových linek, že rychle přibývá dětí a dospívajících, které se na ně obrací. Vzrůstá počet úzkostných a depresivních stavů, mohou se projevovat apatií nebo naopak zvýšenou agresivitou vůči okolí, ale i vůči sobě – sebepoškozováním nebo dokonce sebevražedným tendencím,“ uvádí expertka s tím, že se s tím setkávají i u dětí z běžných rodin, které by se do fokusu nízkoprahových sociálních služeb jinak nedostaly.

Nízkoprahové služby tak mají nyní velice důležitou činnost, a tedy dostat se domů k těmto rodinám, případně nahnat děti do svých center, kde mohou využít místní techniku, aby se mohli vzdělávat. V současné situaci umí i rodinám vysvětlit potřeby a výhody pomoci dobrovolníků s výukou online i dosud zameškanou látkou.

Původně se s takto dlouhým odloučením od lavic nepočítalo. Řada dětí z počátku měla i radost z toho, že „nemusí“ do školy. Šťastný chlapeček by býval i prezident Miloš Zeman. Uvedl to během rozhovoru pro Blesk v pořadu S prezidentem v Lánech. 

„Problémem“ ale je, že děti nejsou beze školy. Nadále se na ně vztahují povinnosti, kterým mnohdy nerozumí - mladší ročníky například neumí s příslušnými programy - ale navíc nemají moc možností, jak se dostat ven za zábavou. 

„Devastující vliv má také délka lockdownu. Kromě motivace také ubývá duševní pohoda dětí. Chybí jim denní režim a zejména pravidelný a organizovaný kontakt s vrstevníky, kterým v citlivém školním věku utváří svou osobnost a hledají své místo v komunitě. Chybí školní povinnosti a motivace od učitelů a spolužáků, ale chybí i organizované volnočasové aktivity,“ uzavírá Zikmundová.

Psychoporadna Blesku: Svěřte se, specialisté vám poradí. | Blesk.cz