Po skončení pandemie může nastat skutečné vyčerpání, varuje psycholožka! Jak se připravit na konec krize?
Stav nouze do našich životů přinesl strach o nás i naše blízké. Ptáme se, kdy a zda vůbec se ještě náš život vrátí k normálu. Jak čelit chmurným myšlenkám, nenechat se zdecimovat, ale naopak izolaci využít ve svůj prospěch? Návod poskytla psycholožka Alexandra Hrouzková (35).
Jak zajistit, aby se ve stavu nouze neocitla i duše?
Univerzální recept není. Doporučení je plný internet a můžeme s nimi experimentovat. Někdo zjistí, že když vstává každý den ve stejnou dobu a přes den si zacvičí, cítí se lépe a myšlenky jsou pozitivnější. Dalšímu může pomoci vrhnout se do práce, jinému odpočinek.
Všichni jsme museli změnit návyky, omezit kontakty. Jak se s tím co nejlépe vypořádat?
Lidé jsou nuceni improvizovat s nejasným výsledkem. Je v pořádku se cítit nejistě, ustaraně, smutně i naštvaně. Je však potřeba vystavět si nové zvyky, rituály, radosti. Některé věci, na které jsme byli zvyklí, už nebudou jako dřív. V mnoha případech ale zjistíme, že je to vlastně i dobře.
Jsme nuceni čelit nepohodlí, tlak na nás je obrovský. Jak to vyvážit?
Hledat potěšení v každodenním životě. Udělat si chvilku a zamyslet se nad tím, na co bych se mohl těšit. Čím se potěšit ještě dnes, na co se mohu těšit zítra? Může pomoci i uvědomění, kolik dobrého ve svém životě vlastně pořád mám.
Jak k sobě nepouštět negativní zprávy, které se na nás ze všech stran valí?
Pomůže rozhodnutí, že nezdravé množství negativních zpráv ve svém životě nechci. Přestanu na internetu sledovat lidi a média, kteří šíří poplašné zprávy, vypnu televizi. Cíleně ve svém okolí vyhledávejte dobré věci, které vám zvedají náladu a pomáhají udržovat naději.
Může život v dlouhodobém stresu ovlivnit naši budoucnost? Vyvolat například duševní nemoc?
Jistě, negativní dopady chronického stresu na duševní i fyzické zdraví jsou prokázány. Pokud čtenář jen trochu váhá, doporučuji odvážit se někomu svěřit své pocity a dovolit si nechat pomoci. Hlavně na to nebýt sám.
Jak poznáme, že už se nejedná jen o »koronavirovou depku«, ale o něco vážnějšího a potřebujeme odborníka?
Hranice mezi zvládnutelným stavem a hlubší krizí může být velmi tenká. Nehrajme si proto na hrdiny a odvažme se si s někým o svých pocitech popovídat. Možná se ujistíme v tom, že vše zvládáme, možná zjistíme, že bude bezpečnější si dopřát podporu.
Budeme po skončení pandemie jiní?
Můžeme se podívat do historie. Jak svět vypadal po velkých krizích, jako byly války, mory? Nastalá situace je samozřejmě odlišná, v mnohém nová, lidstvo a planeta jsou v jiné fázi vývoje. Co může být užitečné, je si uvědomit, že budoucnost tvoříme již dnes. Tím, jak se nyní zachováme, přispíváme k tomu, jak se svět změní.
Jak podle vás vnímají situaci děti a jak se chovat, aby to v nich nezanechalo stopu?
Některé děti mohou situaci vnímat jako určité dobrodružství, jiné jsou naštvané hlavně proto, že nemohou do akvaparku, a ptají se, kdy už koronavirus skončí. Děti, kterým bylo vše vysvětleno, mohou pociťovat méně obav než děti, které již týdny tráví doma s vyděšenými rodiči, mají nonstop puštěnou televizi, poslouchají poplašné zprávy. A k tomu třeba ponocují, nepravidelně se stravují, z čehož mohou být unavené, podrážděné, nejisté. A nezapomeňme, že jsou zde i týrané děti, které mohou v izolaci zažívat v těchto dnech doslova peklo.
Máme být na děti spíše přísní a chtít po nich režim, nebo máme spíše zvolnit a častěji přimhouřit oko?
Od všeho kousek. Není nutné z domova dělat armádní výcvikové pracoviště. Doporučila bych přibližovat se zvykům, které rodina měla před nouzovým stavem. Kus práce, kus školy, kus pohybu, kus zábavy a kus odpočinku. V týdnu v určitý čas večerka a budíček, o víkendech v některých rodinách možná obvykle bez budíčku. Jak se říká, stačí být dost dobrý.
Češi se chovali vzorně, s oteplením se morálka uvolnila. Lidé přestali nosit roušky, shlukují se, nedodržují rozestupy. Čím si myslíte, že je to způsobeno?
Spousta lidí se po počátečním vyděšení přestala bát. Nejdřív to vlivem médií vypadalo, že pomalu každý druhý člověk v blízké době zemře, lidé se přirozeně chtěli ochránit, respektive zachránit. Když ale po měsíci obav drtivá většina občanů zjišťuje, že má – díkybohu – všechny své příbuzné zdravé a v příkopech se mrtvoly opravdu neválejí, hrozba přestává být reálná.
Myslíte si, že přibude počet závislých na alkoholu?
Zatím se mi jeví, že lidé s krizí bojují velmi šikovně, statečně a povětšinou konstruktivně. Těší se, až bude vše za nimi. Tam možná vidím mírné riziko. Kolečka našich životů se opět pomalu začnou roztáčet, některé věci budou jinak a my můžeme být vyčerpaní. Teprve po čase mnozí z nás začnou zpracovávat emoce a vše, co se s námi dělo.
Co pozitivního si z téhle situace můžeme vzít?
Vnímám mnoho pozitiv. Lidé si v nouzi pomáhají. Hodně jich projevuje pokoru, zájem o přírodu, planetu. Mnozí objevili zázrak zpomalení, určitého klidu a volného času s rodinou. Lidé zjistili, že zbytečné věci, které dříve dělali, jim vůbec nechybí, a objevují zajímavější možnosti. Mnozí lidé učiní ve svých životech zásadní a možná osudové změny k lepšímu.
5 tipů proti úzkosti
1/ Vezměte do ruky tužku a začněte si psát, za co můžete být v životě vděční. I když to nejdřív vypadá nemožně, funguje to. Napište nejméně deset věcí a zkuste to dělat každý den.
2/ Přepište si citát nebo i více, které vám pomáhají cítit se lépe, cítit naději, věřit v budoucnost. A vystavte si ho na viditelné místo.
3/ Zasněte se nad tím, že tento stav jednou skončí a vy vkročíte do nové etapy života »po krizi«. Co můžete udělat třeba už dnes pro to, abyste do nové fáze vstoupili co možná nejlépe připraveni?
4/ Popovídejte si s někým o svých pocitech. Neváhejte požádat o pomocnou ruku, čím dřív to uděláte, tím méně úsilí vás to pravděpodobně bude stát.
5/ Uvědomte si, že v tom nejste sami. Vzpomeňte si, co vše v životě jste již v minulosti zvládli. Co vám pomohlo těžké časy překonat? Když jste to zvládli tenkrát, můžete uvěřit, že to zvládnete i dnes?
Pro zlepšení nálady stačí přehrát si nezapomenutelné vystoupení paní psycholožky Alex Hrouzkové - Doležalové- u Krause.