Češka s koronavirem popsala psychické peklo: Výčitky a strach o život blízkých!
Nákaza koronavirem je devastující i psychicky. Své o tom ví mladá žena, která se nakazila na počátku března a přeje si zůstat v anonymitě. Teď popsala, co vše v průběhu svého onemocnění prožívala. Vyčítá si každé dotknutí knoflíku od výtahu i zmáčknutí vchodové kliky, zpětně nechápe svůj posměch těm, co v obchodech v panice vykupovali mouku.
Na ženin případ upozornila ředitelka Modré linky, která se zabývá psychologickou pomocí, Hana Regnerová. „Jedna mladá žena nám dovolila použít její zkušenost a zveřejnit ji, přeje si však zůstat v anonymitě. Je každopádně dobré vědět, co člověka napadá a co může prožívat, když má reálnou zkušenost s COVID-19,“ vysvětluje Regnerová.
Jen bolest hlavy a ucpané dutiny
Mladá žena se nakazila začátkem března během setkání s přáteli a rodinou. V době, kdy jediné všeobecně přijímané opatření bylo důkladné mytí rukou. „Dosud nemám tušení, kde, anebo od koho se virus vzal. Že jsem pozitivní, jsem se dozvěděla o tři týdny později – na testech jsem byla poté, co se nákaza začala projevovat u ostatních. Příznaky jsem měla jen mírné: bolest hlavy a ucpané dutiny – tedy takové, které se u koronaviru nikde neuvádí a kvůli kterým člověka nenapadne volat lékaři,“ popsala.
Testování na covid-19? Nic příjemného
Samotné testování trvalo jen chvilku. Nic příjemného to však nebylo. „Namísto jemného a zdvořilého stěru z nosu anebo úst, který jsem čekala, tyčinku zavedli až hluboko do kořene nosu. Úplně mě tedy netěší představa, že testovaná budu ještě minimálně dvakrát. Konec karantény nastane ve chvíli, kdy budu mít dva po sobě jdoucí testy negativní s odstupem alespoň dvou dnů,“ popsala pacientka.
Plata vajec a pečivo před domem na trávě
V karanténě museli zůstat i ženini rodiče, se kterými je od začátku nouzového stavu ve společné domácnosti. Protože netrpí vážnějšími příznaky, může pracovat z domova, stejně tak jeden z rodičů. Druhý musí postupně rušit jednu zakázku za druhou a těžko se odhaduje, jak dlouho to celé bude trvat. Někdo se vyléčí za 12 dnů, někdo až za 40.
„Vzpomínám si, jak jsem se smála lidem, kteří vykupovali mouku a dělali si „nelogicky“ zásoby. A teď na nás zvoní řidič z pekárny, který nám před domem na trávníku nechává plata vajec a tucty pečiva. A hádejte, co nám došlo – mouka. Naštěstí kolem sebe máme kamarády, kteří nám nosí nákupy, když potřebujeme, takže po praktické stránce nám nic nechybí,“ popisuje svou zkušenost.
Reakce okolí jsou různé…
„Bydlíme v menším městě, kde jsem (pokud vím) oficiálně nakažená zatím jen já a jeden manželský pár. To s sebou nese neustálé telefonáty a reakce okolí, které jsou velmi různé. Musím ale říci, že většina lidí se k nám zatím chovala moc dobře, nabízela pomoc a podpořila nás,“ přiznává nakažená.
Co se honí hlavou? Horší je to s myšlenkami, otazníky, které se v karanténě honí hlavou. „Vyčítáte si každé dotknutí se knoflíku ve výtahu nebo kliky u vchodových dveří – nemohla jsem tady někoho nakazit, když jsem ještě nevěděla, že jsem pozitivní? Máme tu přece jen seniory i nemocné sousedy. Nemohla jsem to zatáhnout k prarodičům, kterým jsem posílala ušité roušky, i když byly vyvařené,“ přemýšlí pacientka.
Nejhorší chvílí ale podle ní bylo čekání na výsledky testů jednoho známého. „Potenciálně jsem ho mohla nakazit, navíc, jak jsem se později dozvěděla, trpí vážným onemocněním a jeho stav se týden od našeho setkání zhoršil. Naštěstí jeho testy vyšly negativně,“ popisuje.
Závist i výčitky
Mladá žena přiznala, že v karanténě se dostavily i pocity závisti a následné výčitky. „Díváte se na Instagram, kde lidé sdílí fotky jarních dnů na sluníčku, a vy si během procházky po dvoumetrovém balkóně přejete, aby celý duben hrozně moc pršelo. Když nepůjdu ven já, tak nikdo! Potom si to vyčítáte – tak povrchní přemýšlení v tak těžké době,“ uzavírá.
S psychickou podporou pomůže Modrá linka
Důležité informace s tipy, jak se vyrovnat s aktuální situací spojenou s koronavirovou nákazou, můžete najít ZDE.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.