7°C
Dopis chovanců alkoholické léčebny: Jsme s tebou, Iveto
Povzbuzující dopis nohejbalového týmu psychiatrické léčebny v Kroměříži zpěvačce Ivetě Bartošové.
Milá Iveto,
vzpomínáš? Už to budou skoro dva roky, kdy jsi v našem suchém kolektivu plakala pod nohejbalovou sítí, že ti muži lámou srdce. Tehdy jsme ti říkali, neplač, však on jednou přijede princ na bílém koni a ukáže ti zářivou cestu abstinence.
A pak, když jsi svůj žal v domku v Uhříněvsi ubíjela alkoholem a prášky, zatímco tvůj hrál syn v pokojíčku v podkroví počítačové a hry a přejídal se hamburgery, se objevil Jiří Pomeje. Ano, neměl koně, dokonce ani auto, ani byt, či peníze. Měl jen dluhy a srdce na dlani.
„Pojď, maličká, budeme nepít spolu,“ řekl Ti tehdy hlubokým hlasem Jiří romanticky opřený o sloupek branky. A tys ho pozvala dál. A tak jste láhve zakopali na hřbitově a prášky proti depresím rituálně spálili v krbu. Urazili jste kus cesty.
Byli jsme s Tebou, když jsi nepila na vlastní svatbě. Byli jsme s Tebou, když si se před novináři svlékala na dovolené a jako vzácnou relikvii schraňujeme Tvé fotky nahoře bez, které obletěly republiku. Když nahá řádila s Jiřím ve vlnách egyptského moře, byli jsme s tebou. Když jsi tančila v Bratislavě své stříbrné sólo, tančili jsme s Tebou.
A jsme s Tebou také teď, když o Tobě Tvá bývalá komorná Golda vypráví ty děsy. Neposlouchej ji. Všechno si vymyslela. Chce se Ti jen pomstít za to, že jsi jí dala padáka. Nevěř ničemu, co si nepamatuješ. Golda je domluvená se Štaidlem, který se s Tebou soudí o syna.
Dnes máme antabusový večírek a jednu židli necháme prázdnou. Je to Tvoje židle, Iveto. Nikdy Tě neopustíme. Náš nohejbalový tým psychiatrické léčebny v Kroměříži stojí a vždycky bude stát po Tvém boku. Příští týden hrajeme turnaj proti týmu z Bohnic a Tebe jsme zvolili za naši nehrající kapitánku. Budeme hrát i za Tebe!
Ivetiny přátelé popisují, jak je Golda prolhaná a že vše, co píše, není pravda. Já osobně bych teda soukromí Ivety do médií netahal,ale Iveta si náramně užívá, že může do světa vytrubovat všechno z domu, tak se asi Golda nechala inspirovat. Ale to je jejich věc. Možná by ale Bartošová neměla zapomínat na to, že ji Golda "vychovala" a odchovala Artura od školky, až do školní samostatnosti, kdy už se jí zdálo divné,aby 10 tileté dítě pořád doprovázela a byla mu "permanentně v patách". Jenže Ivetě,když se to hodí, tak má krátkou paměť, a tak si radši hraje na ukřivděnou, tu, co v Čechách nemají rádi a pod..
