Zpověď Libuše Šmuclerové: O ohrožení novin, Železném z Novy i nálepce „železná lady“
Stálicí na mediálním poli je Libuše Šmuclerová od 90. let. V současnosti působí jako předsedkyně představenstva Czech News Center, které vydává i deník Blesk. A z pozice šéfky správní rady Unie vydavatelů se právě snaží přesvědčit vládu, aby nezvyšovala zdanění denního tisku. Jak totiž nastínila v exkluzivním pořadu Blesku Hráči, důsledky by mohly zabolet nejen vydavatelské domy nebo čtenáře, ale i politiky samotné!
Vás v posledních týdnech zaměstnává snaha vysvětlit, proč je špatně, aby DPH na tištěné deníky, tak jak chce vládní konsolidační balíček, stoupla o celých 11 %, tedy z 10 na 21 % od příštího roku. Tak už jste to dostatečně vysvětlila všem zaangažovaným?
„Já si myslím, že je to krátká doba, a zároveň, že to vysvětlování je celkem jednoduché. Stále si myslíme, že je to chyba ze strany vlády, že to snad ani nemůže být záměr, protože poškodit noviny a jako jediná země v celé Evropě je vytáhnout mimo časopisy a knihy (časopisům balíček přisuzuje sazbu DPH 12 %, knihám dokonce nulovou – pozn. red.), nedává logiku. A zároveň oznámit, že za tím nejsou ekonomické důvody. To pak znamená jenom poškodit industrii a jeden z pilířů demokracie. A to myslím, že vláda určitě nechce. Nechci to předpokládat, ani si to připouštět.“
No ale v jednom prohlášení Unie stojí, že jde o snahu zabít vydávání novin v Česku. Tak vy možná ten záměr tušíte, jenom to nechcete říct...
„Ne, ne, ne… Já si opravdu myslím, že to vláda nedomyslela, anebo to v rámci celého složitého balíčku byla chyba. Ale kdyby se ta chyba nenapravila, tak pro nás ty důsledky mohou být fatální. Distribuce zejména tisku v České republice je složitý organismus. Rozpočty jsou našponované už nyní kvůli růstu cen energií, zdražování papíru, tam už není kde brát. A pokud se zvýší DPH a jeden titul odejde z trhu, jeho náklady na distribuci musí uhradit ostatní, takže je to taky může strhnout. Jednotliví vydavatelé cenu přenesou na zákazníky, tím jim zákonitě půjde (prodaný – pozn. red.) náklad dolů a je z toho lavinový efekt.“
Jak vypadá komunikace s vládou za Unii vydavatelů? Píšete si, voláte?
„Ne. Chceme, aby to bylo lege artis. Pokusili jsme se vstoupit do připomínkového řízení, oficiální cestou jsme napsali premiérovi. Postavily se za nás naše partnerské světové i evropské organizace. Chápeme, že toho má vláda hodně, ale doufáme, že nás uslyší.“
Premiér Fiala se nedávno nechal slyšet, že vláda balíček schválí v podobě, v jaké jej navrhla. Vicepremiér Jurečka zase připouští nějaké drobné změny. Tak jaké si dáváte šance?
„Oni vědí, že jsou některé věci nedokonalé.“
A vědí, že tou nedokonalostí je právě 21 % DPH na tištěné deníky?
„V to budeme doufat do poslední minuty! Víte, já vždycky studentům při výuce žurnalistiky pokládám otázku, jaký je rozdíl mezi jogurtem a médii. A oni to samozřejmě považují za absurdní dotaz. Ale když si ho položí vláda, musí dojít k tomu, že média mají svoji roli, že nejsme jenom zboží. Jakmile nás postihnou, tak ta naše role čtvrtého pilíře demokracie, role edukační, informační, společenská, se naruší a vládě se to může velmi neblaze vrátit při boji s dezinformacemi. A na to pak bude muset vynaložit daleko větší prostředky, než jí přinese zvýšené DPH – tam je odhadovaný výnos 160 až 200 milionů ročně.“
Někteří ministři říkají, že rozhodování o tom, co dát do které sazby DPH, nemělo ekonomickou bázi – viz argument toho, že časopisy mohou být i vědecké, tak budou ve snížené 12procentní sazbě. A že knihy jsou nejprospěšnější, tak budou mít sazbu nulovou. Jak se vám to poslouchá? Že z těch tištěných deníků vlastně udělali médium třetí kategorie?
„Je to celé v trendu posledních let, kdy byla média okopávána a dehonestována. Nejen od představitelů státu jsme my novináři dostávali do těla. Negativní nálady se k nám stáčely i během covidu. Každý má pocit, že tomu mediálnímu světu rozumí, zejména když se mu nelíbí nějaký článek, ale ve skutečnosti je ten svět velmi složitý. Hlavně když do něj zahrneme technologii, neurologii, psychologii, které využívá online svět...“
Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise, přirovnává konzumaci zpráv čistě z onlinu k jakémusi fast foodu. Takhle to myslíte?
„Těch hráčů na poli médií je dnes víc. A jsou mezi nimi i technologické platformy jako sociální sítě a vyhledávače. Na ně neplatí mediální zákony, neřídí se společenskou zodpovědností. Zcela mění ekosystém online prostředí. A jejich cílem není informovat, vytvářet společenský konsenzus… jediným cílem je klik. Vynášejí tedy nahoru to, co přinese klik. To, co v sobě obsahuje emoce, jako jsou strach, hněv, smutek.“
Exministr financí Kalousek, který v politice provedl řadu škrtů, vypráví, že když je třeba šetřit, všichni říkají „ano, to zní rozumně“. Ale když se škrty dotknou přímo jich, křičí „proč já?“. Nedělá přesně to teď Unie vydavatelů?
„Já zase musím zmínit ty jogurty. Média mají ve společnosti opravdu jinou funkci. Byť jsou mezi námi rozdíly: jsme komerční, jsme veřejnoprávní, ale ta naše funkce je to, co musíme hájit všichni. A nemůžeme připustit, že takovéhle zhoršení ekonomických podmínek zúží naši roli. Zejména oproti těm vyhledávačům a sociálním sítím, které jsem zmínila – a jejichž algoritmy vyzdvihují jen to, co je takzvaně mediálně vděčné.“
To samé ale děláme my v médiích, když nastavujeme homepage na internetu, přemýšlíme, co dát na titulní stranu.
„Jenže máme limity, brzdy, redakční pohled, který hlídá, aby to nepřekročilo určité meze a odpovídalo to tomu, co společnost může považovat za zdravé.“
Odběhly jsme od mé otázky, jestli za těmihle slovy o společné odpovědnosti, přínosu médií, není spíš jen starost o peníze?
„To je vždy provázané. Kdybychom neříkali i všechny ty věci okolo, zrazujeme naši podstatu. A ta není jen ekonomická. My samozřejmě jako podniky musíme být také ekonomicky zdravé.“
Vicepremiér Jurečka a další říkají, že noviny vlastně nečtou, že jim stačí online. Není tohle prostě realita?
„Samozřejmě, že lze nečíst noviny, ale v Česku se prodá denně v součtu více než 400 tisíc výtisků novin. A čtenost, což je ta druhá metrika (tedy kolika »rukama« výtisk projde – pozn. red.) je v milionech. Když říkáme, že nás nezajímají tištěné noviny, říkáme, že nás nezajímá starší cílová skupina zejména v regionech, v menších městech. Starší cílová skupina má noviny jako rituál a něco, co jim dává rámec světa.“
Předpokládejme, že ten konsolidační balíček v téhle podobě projde celým legislativním procesem, schválí ho Senát, podepíše prezident. Je ještě nějaká naděje? Nějaký opravný prostředek? Žaloba?
„Já jsem optimista. Právě proto znovu opakuji, že ten zásah je tak absurdní, že vypadá jako chyba a musí být chyba. Věřím, že ji vláda opraví, protože chyba se vloudit může, ale na chybě si trvat je něco úplně jiného…“
Co ještě zaznělo
O přátelství s Vladimírem Železným: „Já se s ním vídám málo. Viděli jsme se za poslední rok jednou, jsou to asi tři měsíce. Byl okouzlující, ve formě. A já si vzpomněla na toho Železného, který postavil ty principy, o nichž já hovořím a kterým jsem tehdy nerozuměla. Řada lidí si myslela, že ten úspěch byl jenom jeho »čichem« – to také, protože opravdu je mediálně geniální – ale on na to měl i vzdělání.“
O nálepce „železná lady“: „Vadila mi, to víte, že ano. Ale co s tím? Mně se potom na druhou stranu pravidelně stávalo, že jsem se potkávala s lidmi, kteří ze mě měli šok, že jsem úplně jiná. Celé je to o tom, jestli je pro vás podstatnější, co si o sobě myslíte vy sama, anebo to, co řeší někdo jiný. Pro mě bylo vždy důležité to mít v pořádku v sobě.“
O době, kdy se rozváděla a začalo se psát o vztahu s Dominikem Haškem: „Já se v tom okamžiku musela postavit do pozice »padni, komu padni«. I když jsem v médiích znala kdekoho, nikam jsem nezavolala, nic jsem od nikoho nechtěla, nikomu jsem neříkala, co by měl nebo neměl psát, vysílat. Příjemné to nebylo, ale to není nikdy. Nicméně, co s tím můžete dělat? Prostě jsem si v hlavě postavila, že teď to »nakoupím« já.“
Libuše Šmuclerová
- Narozena 11. ledna 1963, vystudovala gymnázium v Nové Pace a Fakultu žurnalistiky UK v Praze.
- Roku 1988 sestavovala program pro mladé, Studio Kontakt, v České televizi.
- V roce 1993 přešla do nově vznikající TV Nova, kde pak mezi lety 1999 a 2004 působila jako programová ředitelka a výkonná ředitelka. Tehdy byla Nova celorepublikovou jedničkou s podílem televizní sledovanosti 45 až 72 procent.
- Po odchodu z Novy s tehdejším manželem Romanem Šmuclerem vybudovala síť klinik estetické medicíny.
- V roce 2007 se stala generální ředitelkou vydavatelského domu Ringier (postupně Ringier Axel Springer, dnes Czech News Center), které vydávalo nejčtenější deník Blesk.
- Dnes je předsedkyní představenstva.
- V lednu 2023 se stala šéfkou správní rady Unie vydavatelů.
- Je rozvedená, z manželství se Šmuclerem má dospělou dceru.
