Česku chybí pohotovostní lékárny: Neuživí se, říká šéf lékárníků. Válkův prodej léků po kusech sepsul
16 pohotovostních lékáren pro celé Česko. Pacienti, kteří potřebují léky akutně v noci, pro ně mnohdy cestují desítky kilometrů. V některých krajích pohotovostní lékárny, které mají otevřeno 24 hodin denně, dokonce nejsou vůbec. Podle prezidenta České lékárnické komory Aleše Krebse je hlavním financování i personální zajištění. V Epicentru Blesk Zpráv také vysvětlil, proč je Válkův návrh na prodej léků po kusech pro Česko nevhodný.
Hlavní příčinou chybějících pohotovostních lékáren je podle šéfa lékárníků odměňování a financování lékárenské péče. „Ty pohotovostní služby, když to vezmeme jako komplex, tak je to vlastně čistý prodělek. Samo o sobě je to neuživí, takže z ekonomického hlediska to nedává úplně smysl,“ vysvětlil Aleš Krebs. Dalším důvodem je podle jeho slov i nedostatek personálu.
„Pokud to chcete obsadit, tak musíte mít dostatek personálu. Já jsem to kdysi počítal u jedné pohotovosti, kde to vycházelo tak, že v případě nočních o víkendech potřebuji na 2,5 úvazku. A to znamená, že prostě musíte mít lidi, ty lidi musíte zaplatit, a když se vám to vlastně ani ekonomicky nevyplácí, tak to není jednoduché,“ popsal problém, kterým by se podle jeho slov měly zabývat zejména stát, kraje, ale i zdravotní pojišťovny.
Válkův prodej léků po kusech? Do dlaně je sypat nemůžeme
Vzhledem k nedostatku některých potřebných léků uvažuje ministerstvo zdravotnictví o možnosti zavedení takzvaného prodeje léků po kusech. Tento systém už funguje například v Kanadě nebo Spojených státech. Podle Aleše Krebse by ale v našich podmínkách fungovalo jen velmi obtížně. Je potřeba si uvědomit, že my u těch léků zpravidla máme velmi širokou paletu sil, (…) stejně potřebujete potom nějaký obalový materiál, lidé si to nebudou odnášet v dlani, že by si přišli a odsypete jim to do dlaně,“ upozorňuje na to, že by takový prodej musel splňovat celou řadu parametrů.
„U nás se předepisují léky firemními názvy, 99,99 procent se předepisuje těmi firemními názvy, nikoliv názvy účinných látek jako někde v zahraničí,“ upozornil, že kromě legislativních změn by se musel změnit i přístup a myšlení celého systému.
Taková změna by se sebou navíc nesla další personální náklady: „Někdo tomu musí věnovat čas. Bude to nepochybně delší než čas při standardním výdeji, a když se na to podívám jako lékárník, tak pro mě by to znamenalo, že to opravdu musím připravit, rozpočítat, označit, což všechno samo o sobě určitě vezme poměrně dost času. Místo toho, abych se věnoval pacientovi, tak bych někde mechanicky něco rozpočítával anebo bych na to musel někoho mít, kdo je samozřejmě příslušně kvalifikovaný, ale pak se bavíme o tom, že to bude mít zase další jako ekonomické, finanční nároky.“
Nechapu, jak může např. matka nemit doma základní důležité leky🤦🏼♀️