Lidovci si nedávno odsouhlasili svou kandidátní listinu do podzimních sněmovních voleb. Stali se tak prvním subjektem koalice Spolu, který tak učinil – ODS si zatím zvolila jen lídry, a to navíc jen v některých krajích, TOP 09 se bude teprve rozhodovat. Otázka, jak bude vypadat finální kandidátka celé koalice, je tedy stále předčasná. Nicméně i rozhodnutí KDU-ČSL samo o sobě přineslo hned několik zajímavých momentů.
Prvním z nich je, že nebývale velké množství členů nehodlá pokračovat: z 22 poslanců jich je takových 8. A to včetně několika výrazných jmen – například sněmovní matador a někdejší předseda strany Pavel Bělobrádek či předseda klubu Aleš Dufek.
„Po 12 letech ve Sněmovně si od ní chci odpočinout, věnovat se krajské a stranické politice. Uvažuji i o návratu do komunální politiky,“ uvedl pro Blesk Bělobrádek, který je nyní po podzimním sjezdu KDU-ČSL v minulém roce 1. místopředsedou strany.
„Potřebuji se nyní intenzivně věnovat rodině a po 15 letech, kdy jsem 70–90 procent času byl pracovně pryč, spát konečně doma. Být s manželkou a dětmi. Chodit na jejich vystoupení, číst jim pohadky před spaním, hrát hry, pexeso a karty,“ zdůvodnil sněmovní matador. Důsledně vyloučil, že by jeho rozhodnutí souviselo se zdravotními problémy. Návrat do parlamentu však prý do budoucna nevylučuje.
Dufek dle svého vyjádření cítí po 30 letech veřejné služby „strašnou únavu“. „V Praze jsem zjistil, že v demokratické společnosti politika spíše jenom reaguje na společenský vývoj, než by ho sama vytvářela,“ napsal Dufek. Ostatně loučí se téměř celé vedení současného poslaneckého klubu KDU-ČSL.
Jediným, kdo z šestičlenného vedení poslaneckého klubu KDU-ČSL zůstává a jde do voleb, je paradoxně ekonomický expert strany Michael Kohajda, který ještě před zveřejněním kandidátky veřejně polemizoval s myšlenkou nekandidovat. A to sice ze stejného důvodu, na který poukázaly některé poslankyně – nepředvídatelnému jednání dolní parlamentní komory, které ničí osobní život a vztahy.
Kohajda se navíc nedávno stal rektorem Univerzity Palackého v Olomouci a ještě před zvolením slíbil, že skončí. Dle informací Blesku v Kohajdově případě vyvinul činnost sám předseda strany Marek Výborný, který na poslance apeloval, aby pomohl straně uspět. „Udělám vše proto, abych pomohl svým kolegům v Olomouckém kraji, jmenovitě Marianu Jurečkovi a Karlu Smetanovi, aby se do Sněmovny dostali,“ sdělil Blesku Kohajda, který patří k viditelnějším poslancům strany.
Zájem o kandidaturu naopak projevila bývalá europoslankyně Michaela Šojdrová, které v minulém roce utekl zisk křesla v Evropském parlamentu jen o méně než 700 preferenčních hlasů. Šojdrová tvrdila, že minimálně část z nich získala, ale volební komise je špatně připsaly kandidátovi pod ní, na což si dokonce stěžovala u soudu. Ten ovšem její stížnost zamítl.
„Skokanka“ Šojdrová na základě preferenčních hlasů získala i svůj první mandát v Evropském parlamentu. Zkušená lidovecká politička si měla myslet na jednu ze tří prvních pozic ve Zlínském kraji, jakmile ji ale u delegátů nezískala, stáhla se úplně. Zhruba do 14 dnů vedení lidovecké strany doplní nejen čelní místa kandidátek v jednotlivých krajích, ale také zadní pozice, takže šance pro Šojdrovou ještě existuje.
Nicméně zde naráží na problém, který pro Blesk potvrdilo vícero respondentů: koalice Spolu si nepřeje – obdobně jako tomu bylo v evropských volbách minulý rok – skokany na zadních pozicích. Zvlášť ne ty z KDU-ČSL, kteří v posledních sněmovních volbách získali nejpočetnější poslanecký klub v dějinách dolní komory Parlamentu ČR. Šojdrová na zaslané dotazy nereagovala.
Podobnou zkušeností jako Šojdrová si ve stejném – tedy Zlínském – kraji prošel i poslanec Ondřej Benešík, který v dolní parlamentní komoře zasedal od října 2013. „Nejsem z toho nijak zhrzený, ani se nechci nijak chvástat. Ale mluvme řečí čísel: V minulých volbách jsem byl na nevolitelné pozici a dostal jsem se, protože jsem dostal od lidí 10,5 tisíce preferenčních hlasů. Když jsem kandidoval poprvé v roce 2013 – tehdy byla strana na dně –, tak jsem s přehledem zvítězil. Pokud si moji straničtí kolegové myslí, že je potřeba změna, místo pro nové tváře, tak já to beru,“ sdělil Blesku Benešík. Straně by rád pomohl svou oblibou alespoň ze zadní pozice.
„Strach ze skákání je ale větší. Evokuje mi to situaci, kdy v evropských volbách eliminovali Hayata Okamuru, protože co si budeme, on by měl úspěch. Ale to se musíte ptát jiných,“ doplnil poslanec, který ve straně oslavil 30 let svého působení. „Já jsem tu partaj tahal s prominutím ze srač*k, když vypadla ze Sněmovny. Byl jsem s ní od úplného začátku, vypracoval jsem se od komunálu. A pak se objeví lidé, kteří nastoupili do zajímavých postů, protože jsme zrovna u vlády. A ti teď prostě rozhodují. Já to beru, to je prostě politika, ale chci zdůraznit, že mě nikdy nikdo nikam nedosadil,“ uvedl Benešík.
Na volitelných místech se naopak objevil Václav Pláteník, náměstek na ministerstvu zdravotnictví, který je od loňského sjezdu taktéž místopředsedou strany
Výrazné oslabení představená kandidátní listina KDU-ČSL znamená pro konzervativnější křídlo strany, které bylo médii někdy přezdíváno jako „katolibán“ – tedy katolický Tálibán ve smyslu podobné radikálnosti, byť jde zjevně o nadsázku. Oslabení už ostatně naznačil loňský sjezd strany, kdy se do předsednictva KDU-ČSL nedostal ani jeden ze dvou kandidátů konzervativního křídla: poslanec Šimon Heller a dlouholetý senátor a zastupitel Zlínského kraje Jiří Čunek.
Pro připomenutí: Heller proslul ve Sněmovně při projednávání manželství pro homosexuální páry například výrokem o tom, že „hovězí je hovězí a kuřecí je kuřecí“, čímž mínil, že manželství je pro muže a ženu, pro stejnopohlavní páry má dle něj být něco jiného. Právě tento výrok se stal symbolickým pro celou skupinu, která měla v současném poslaneckém klubu dokonce převahu a někdy odporovala vedení strany, tehdy ještě reprezentovanému Marianem Jurečkou.
Ale zdá se, že sněmovní volby všechno změní: na první pozici je z příslušníků konzervativního křídla pouze Nina Nováková ve Středočeském kraji, kde má dlouhodobě silnou podporu. Dokonce tak silnou, že lidovecký náměstek ministra zahraničních věcí Eduard Hulicius, který je od loňska, podobně jako třeba Pláteník, ve vedení strany, musel opustit ambici kandidovat ve středních Čechách a místo toho je jedničkou pro Ústecký kraj, ke kterému nemá příliš moc vazeb. Novákovou pro změnu loni na podzim proslavil postoj proti deklaraci odmítající tělesné tresty jakožto nepřijatelné – plácnutí dvouletého dítěte přes zadek je podle ní naopak nápomocné.
Heller sám je na kandidátce v Jihočeském kraji, nicméně zabral zde až třetí pozici. Ta obecně patří k těm ještě „volitelným“, v jižních Čechách se ale očekává velká dominance ODS obdobně, jako tomu bylo v krajských volbách, v nichž „modré“ vedl místní hejtman Martin Kuba.
„Zajíci se sčítají až po honu,“ sdělil Blesku Heller s tím, že KDU-ČSL je více než 100 let konzervativní stranou, a proto je ostatně jejím členem. „Pravdou je, že bychom potřebovali nového Josefa Luxe – srozumitelného člověka, který rozumí zemědělství a venkovu a srozumitelně hájí konzervativní hodnoty, tedy politiku zdravého rozumu. Upřímně říkám, že debatám, zda řízek je z masa, či nikoliv, nerozumím. Od svých předků jsem zdědil základní pravidla fungování člověka s přírodou a těch se hodlám i nadále držet. Ať už budu poslancem, či nikoliv,“ doplnil Heller.
Dalším výrazným příběhem je ten ministra životního prostředí Petra Hladíka. Ten obsadil první příčku ve svém domovském Jihomoravském kraji. O nominacích sice rozhodují jednotlivé kraje a pozice Hladíka, který byl řadu let například ve vedení města Brna, je zde silná. I tak byl považován za outsidera poté, co minulý rok v říjnu byl na lidoveckém sjezdu svými „bratry a sestrami“ výrazně zaříznut.
Připomeňme si loňské dění: Zatímco ministr zemědělství Marek Výborný se tehdy v Olomouci dle očekávání stal bez problémů předsedou strany, Hladík, kterého Výborný chtěl coby svého 1. místopředsedu, se do předsednictva vůbec neprobojoval. A to ani přesto, že neměl ve volbě soupeře. Nakonec se funkce „musel“ ujmout Bělobrádek.
Dle informací Blesku, které potvrdilo vícero zdrojů ze strany, měl být Hladík nyní na lidovecké kandidátní listině do Sněmovny v Jihomoravském kraji nejvýše na 3. pozici. To by mu postup do Sněmovny značně zkomplikovalo, neboť v Jihomoravském kraji budou kandidovat i špičky koaličních partnerů: předseda ODS a premiér Petr Fiala, ministr spravedlnosti Pavel Blažek či 1. místopředseda TOP 09 Vlastimil Válek.
„Brňáků“ je zkrátka ve vládě mnoho, a tak by byl na jednotné kandidátce Spolu Hladík zřejmě až v třetí třetině prvních 9 jmen. Právě 9 poslanců bylo při minulých sněmovních volbách v roce 2021 zvoleno za Spolu. Samozřejmě nikdy nelze pominout sílu preferenčních hlasů, které by potenciálně mohly umožnit Hladíkovi i ze zadních pozic atakovat Sněmovnu. To ale koaliční partneři KDU-ČSL nechtějí, jak už zaznělo.
„Je to moje první kandidatura do Sněmovny, takže si velmi vážím podpory, kterou jsem od spolustraníků na jižní Moravě získal. Představil jsem volitelům jasnou vizi, se kterou do voleb jdu,“ sdělil Blesku Hladík. Šlo například o dostavbu dálnice na Vídeň a Svitavy, příprava rozšíření jaderné elektrárny Dukovany či změna rozpočtového určení daní tak, aby do Jihomoravského kraje putovalo více peněz. „V získání podpory také pomohlo to, že jsem pravidelně mezi lidmi a pomáhám s řešením konkrétních problémů,“ doplnil ministr.
Nicméně dle informací redakce hrál roli ještě jeden faktor, a sice politický handl, který Hladík uzavřel. Spojil se se starostkou obce Hrušky Janou Filipovičovou – celorepoblikově nepříliš známou, snad jen skrze tornádo, které v její obci v roce 2021 řádilo –, aby vyšachoval současného poslance Miroslava Zborovského.
Zborovský v tandemu s dalším současným poslancem Jiřím Horákem měli mít u delegátů pojištěny přední příčky, ale po Hladíkově úspěšném tahu skončil Zborovský až čtvrtý. Filipovičovou dostal Hladík na třetí místo, čímž pro změnu získal podporu silné skupiny delegátů z Břeclavska, domovské oblasti Filipovičové.
„Už bych se k tomu nevracel,“ sdělil Blesku Zborovský s tím, že je připraven zabojovat o Sněmovnu i ze zadních pozic.
Nevolitelná strana která nemá voliče, demokracie naruby. Za koho chtějí plnit program? Za rodinu a kamarády, jejich dotované firmy? Konec ,,pod vodníků v Čechách,,.