Jiří Hynek (57, Realisté) v sobě nezapře odborníka na obranu a bezpečnost. Právě v tomto duchu se nese jeho novoroční projev, ve kterém i on vrací spoluobčany o 100 let zpět a připomíná výročí založení Československa. Českou republiku vnímá jako svobodnou, prosperující a bezpečnou zemi, ve které je rekordně nízká nezaměstnanost a velmi slušný hospodářský růst.
„Za všechny dobré věci se musí bojovat,“ apeluje Hynek na spoluobčany. Vybízí také k toleranci mezi sebou navzájem – ať už jsem každý z jiného města nebo fandíme jiným sportovním klubům, ale především pokud máme jiné názory. „Nepovažujme ty, kteří mají odlišné postoje, než my sami, za nepřátele, hlupáky, namyšlené sobce, zločince či všehoschopné manipulátory,“ říká Hynek, podle kterého Česká republiky je a může zůstat silnou, bezpečnou a prosperující demokratickou a suverénní zemí, pokud to sami budeme chtít a budeme se tak chovat.
Blesk Zprávy: Podle průzkumu agentury Phoenix Research pro Blesk Zprávy z druhé poloviny prosince by získal Jiří Hynek od voličů jedno procento hlasů.
Celý projev Jiřího Hynka:
Vážení a milí spoluobčané,
začíná rok 2018. Letos oslavíme 100leté výročí od vzniku samostatné Československé republiky, jejímž prvním prezidentem byl T. G. Masaryk. Stát a národ, který měl takového muže, má co říci sobě, má co říci dnešní době a má co říci světu.
I přes dva totalitní režimy máme u nás již 28 let demokracii. Naše země patří do té šťastné části světa, kde se lidem žije velmi dobře. Jsme svobodnou, prosperující a bezpečnou zemí. Nezaměstnanost je rekordně nízká, úroveň bezpečnosti jedna z nejvyšších na světě, hospodářský růst velmi slušný a zadlužení v porovnání s ostatními zeměmi relativně malé. Važme si toho, buďme za to vděčni a hlavně to nepovažujme za automatickou samozřejmost. Jak kdysi řekl hrdina československých legií v Rusku, plk. Švec: „Svobody zaslouží a bude svoboden ne ten, kdo ji dobyl, nýbrž kdo si ji dovede uhájit“. Za všechny dobré věci se musí bojovat. Věděli a uměli to naši předkové a musíme to vědět a umět i my.
Před 100 lety položili základ našeho státu legionáři na bojištích první světové války. Na jejich odkaz navázali stateční bojovníci proti nacismu na všech frontách druhé světové války. V jejich tradicích pak pokračovali odpůrci komunistické totality. Svoboda a bezpečí nepadají z nebe, vždy je třeba je chránit a bránit.
V řadě lidí dnes převládá pocit, že se v naší zemi necítí dobře, že zde nemají své místo a že naděje, které do nového života v nové společenské situaci tehdy vkládali, nebyly naplněny. Ač pro tyto stavy existují vnější příčiny, je nutno důvody těchto pocitů hledat i v každém z nás.
Chceme-li si svou prosperující a bezpečnou zemi v dnešních neklidných dobách uhájit a udržet, musíme se o to snažit všichni. Nedělme se neustále na různé tábory, ač často slyšíme a čteme, že se náš národ dělí na nějaké „my“ a na nějaké „oni“. To je pravdou pouze tehdy, když se dělíme na Pražany, Brňany či na Plzeňany, na fanoušky Sparty, Slavie, Liberce či Baníku, na milovníky masa či zeleniny. Nemůžeme ale pochybovat o tom, že jsme příslušníky jednoho národa žijícího v jednom státě. Ve státě s tisíciletou historií, v republice, která letos oslaví sto let.
Nepochybujme o tom, že naši budoucnost tvoříme my všichni, každý jeden z nás. Nepovažujme ty, kteří mají odlišné postoje, než my sami, za nepřátele, hlupáky, namyšlené sobce, zločince či všehoschopné manipulátory. Názorové odlišnosti na každodenní správu země jsou zdravé. Protože pouze tehdy, když názory na řešení situace projdou diskusí, v jejímž rámci bude vybrán ten nejlepší, je demokracie skutečně funkční. Můžeme se lišit v pohledu na to, jak vysoké mají být daně, jak moc peněz se má přerozdělovat, kudy mají vést dálnice, či jak bychom měli zorganizovat náš systém zdravotnictví. Nikdy se ale nesmíme dopustit ohrožení demokratických základů našeho státu, naší svobody, bezpečnosti a zejména naši životaschopnost jako národa a státu.
Každý z nás ví, co je dobré pro něj a pro jeho rodinu. Co člověk potřebuje pro to, aby dobře žil? Svobodu, aby se mohl sám zodpovědně rozhodovat. Dobrou práci, aby svou rodinu zajistil. Bezpečí, aby mohl v klidu pracovat. Dobré školství a zdravotnictví. A také dobrý sociální systém, který se postará o ty, kteří nemají tolik štěstí a potýkají se se zdravotním handicapem a prostě pracovat nemohou. Také oni mají právo důstojně žít.
Náš stát je na tom stejně. Potřebuje pracovité a vzdělané občany, kterým není lhostejný vlastní osud. Hrdé občany, kteří znají nejen svá práva, ale také své povinnosti. Občany, kterým není jedno, co se kolem nich děje a kteří neváhají svému okolí věnovat svůj čas. Nic dobrého nepadá shůry, o všechno se musíme my sami zasloužit. Pamatujme na to každý den. Pokud se tak bude chovat každý jeden z nás, je to krok kupředu.
Nenechme si nikým diktovat, co si máme myslet či co máme říkat. Jsme svobodní lidé a každý názor má zaznít. Diskuse nemá být jednostranná, jinak jde o monolog, který k ničemu nevede. Nazývejme věci pravými jmény, pokud to nebudeme umět, neuvidíme realitu, ale jen její pokřivený obraz, který sice může vypadat zdánlivě pěkně, ale je falešný.
Nenechme nikoho, aby za nás rozhodoval o našich životech a nedopusťme, aby bylo z našich svobod ukrajováno. Někdy se zdá, že zákazy a příkazy mohou život zjednodušit. Je to ale omyl. Toto zjednodušování, které může být v některých případech pohodlné, je zlatou klecí, která nás zbavuje odpovědnosti za vlastní život a pokud bychom na to přistoupili, vzdáme se toho, co z nás dělá to, čím jsme. Svobodné bytosti, které drží svůj osud pevně ve svých rukou. A to platí doma, i v zahraničí.
Česká republika je a může zůstat silnou, bezpečnou, prosperující, demokratickou, a hlavně suverénní zemí, pokud my sami budeme chtít a budeme se podle toho chovat. Budeme na svou zemi hrdí, když budeme rovnocenným a svébytným spoluvlastníkem našeho evropského domu – Evropské unie a evropští úředníci budou pouze jeho správci, a nikoliv jeho vládci. Nenechávejme se omezovat a říkejme to, co si myslíme. Ale jasně a nezpochybnitelně. Naši zahraniční partneři mnohdy naše postoje nechápou. Není divu, pokud politici něco jiného říkají venku a něco jiného doma. Toho se musíme do budoucna vyvarovat. Tak se staneme partnerem, kterého ostatní respektují. Tak vidím naši zemi v následujících letech.
Z minulosti se musíme poučit, ale nežijme v ní a oslavme vznik Československé republiky jako počátek naší demokracie a svobody. Navažme na to dobré, co symbolizovala a dále to zlepšujme, abychom mohli zažít těch příštích 100 let svobodněji, klidněji a ve větším blahobytu. Těch posledních 100 let nám dává naději a optimismus, že toho lze dosáhnout. Je to jen v našich rukou.
Drazí spoluobčané, přeji vám v novém roce hodně zdraví, úspěchů, rodinné pohody a věřím, že se v roce 2018 naše vlast a my s ní zase posuneme o kousek blíže k ideálu země, jejíž národní hymnu budeme zpívat se slzami v očích, ale s obrovskou hrdostí v srdci.
Co takhle dluhová amnestie? Pane, prezidente? Zdraví rozum hm,... Počítejte s tím že tohle vaše prezidentování je poslední! Protože určitě zvolí lidé někoho jiného , toho kdo nechlastá a nedělá republice ostudu , tady ani ve světě.Předešlí kolega kradl tužky tenhle zas, vyhuluje i na místech kde to zákon nedovoluje a chlastá jak starej Josef od vedle. Fůj.... Chcete ulevit prostýmu lidu ? Poůže jen dluhová amnestie,....