Novoroční projevy prezidentských kandidátů: Co mají na srdci soupeři Zemana?

Pro zajímavost: První přímo zvolený prezident Miloš Zeman se vrátil k tradici Tomáše Garrigua Masaryka, který pronášel projevy k národu v čase vánočním. Ty zrušil první komunistický prezident Klement Gottwald, který začal poselství národu přednášet na Nový rok.

Bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš (68), rodák z Jablunkova, jako jediný ve svém projevu oslovuje český lid „milí přátelé“. V samém úvodu svého projevu Drahoš připomíná důležité výročí, které Českou republiku v roce 2018 čeká. Uplyne totiž 100 od založení samostatného Československa. A připomíná v projevu také slova prvního Československého prezidenta Tomáš Garrigue Masaryka: „Láska ukazuje člověku cíl jeho života; rozum ukazuje prostředky jak jej uskutečnit“.

Podle Drahoše bude i v lednové volbě prezidenta důležitá „harmonie srdce a rozumu“. Lidé by si podle akademika neměli namlouvat, že vše zvládnou sami a ničí pomoc nepotřebují. 

Blesk Zprávy: Podle průzkumu agentury Phoenix Research pro Blesk Zprávy z druhé poloviny prosince by Jiří Drahoš mohl s Milošem Zemanem postoupit do druhého kola prezidentské volby. V prvním by ho volilo 17 % respondentů.

Celý projev Jiřího Drahoše: 

Milí přátelé,

vstoupíme do mimořádného roku. Budeme slavit výročí 100 let od vzniku Československa, události, která znamenala obnovení plné státní samostatnosti českého národa. Při této příležitosti si připomeneme, co všechno se za oněch 100 let stalo, jak pohnutou cestou, plnou zatáček a slepých uliček jsme prošli. Budeme také uvažovat i o tom, co nám přinesou roky příští, jak co nejlépe zvládnout všechna úskalí stále rychlejší doby. Shodou okolností si už na počátku jubilejního roku 2018 zvolíme novou hlavu státu. Kdo to bude, to hodně napoví o směru, jakým se naše krásná země vydá.

Konec starého a začátek roku nového je ale příležitostí i pro zamyšlení osobní. Co se v našem životě podařilo, zda a jak jsme zvládli problémy v rodině, v práci, ve škole, co jsme získali a o co jsme přišli. A hlavně, jak to udělat, aby ten příští rok a všechny další se nám vedlo co nejlépe.

Na takovou otázku je určitě mnoho odpovědí, každý hledáme svoji cestu. Jedna rada by ale mohla být společná. Prezident Masaryk řekl: „Láska ukazuje člověku cíl jeho života; rozum ukazuje prostředky, jak jej uskutečnit“. To je velká myšlenka, protože nám připomíná, jak důležitá je v našem životě souhra srdce a rozumu. Kdybychom se řídili jen srdcem, těžko bychom dokázali cestu k jeho cílům najít. Kdybychom nechali všechno řídit jen chladný rozum, toulal by se životem bez cíle.

Přemýšlejme proto, jak v nadcházejícím roce tuhle harmonii srdce a rozumu co nejlépe naplnit. V životě osobním i v tom, co z nás dělá společnost. Míváme někdy sklon to společné pokládat za méně důležité, ale nakonec se vždy ukáže, jak moc jedno souvisí s druhým.

V lednu příštího roku budeme mít možnost ovlivnit, jakou cestou se má naše země vydat. Až se budete rozhodovat, která je podle Vás ta správná, položte si prosím několik otázek. Tak jako to člověk dělá i ve svém vlastním životě. Například jestli je lepší být na všechno sám nebo se opřít o své blízké, přátele a partnery. Namlouvat si, že všechno zvládneme, hlavně když nám nikdo nebude do ničeho mluvit, nebo se spolehnout na soužití, kterému sami také něco přineseme, ale mnohokrát se nám to vrátí. Jestli je lepší jednat pevně, ale slušně, nebo se nechat unést představou, že jenom hrubost může ostatním připadat jako síla. Jestli je lepší mocným podlézat a slabšími pohrdat, nebo si být vědom své vlastní ceny a stejně tak ceny ostatních a podle toho s ostatními jednat.

Pro každou takovou situaci najdeme příklady ve svých životech vlastních i v tom, jak žije a bude žít celá naše země. Věřím, že Vaše srdce pozná, jaká je pro Vás co nejlepší odpověď, a že Váš rozum najde tu správnou cestu, to správné rozhodnutí. Přeji Vám všem šťastný nový rok 2018.

Někdejší premiér a předseda ODS Mirek Topolánek (61) ve svém strukturovaném projevu „proplouvá“ rokem 2017 a pojmenovává jeho klady i zápory. Svou promluvu k „váženým a milým spoluobčanům“ začal velmi optimisticky. Uplynulý rok hodnotí jako úspěšný nejen kvůli zdravé ekonomice, která může také za rekordně nízkou nezaměstnanost.

O pár řádek níž už ale rodák ze Vsetína rozebírá také to, co se v roce 2017 nepovedlo – například jak nás Evropská komise zažalovala kvůli nedodržování uprchlických kvót. I domácí politiky ale Topolánek zkritizoval, stojí prý za štěpením společnosti.

V úřadu by se chtěl podle projevu zasadit o konec šíření „blbé nálady,“ ale také podpořit diskusi k větší valorizaci důchodů anebo zrušení EET pro drobné obchodníky a hospody. „Přeji nám všem bezpečný život pod ochranou suverénní a svobodné a demokratické České republiky,“ chtěl by říct Topolánek ve svém projevu, kde i on zmiňuje sté výročí založení Československa i prvního prezidenta Masaryka.

Blesk Zprávy: Podle průzkumu agentury Phoenix Research pro Blesk Zprávy z druhé poloviny prosince by Mirka Topolánka volilo 14 % voličů a v prvním kole by skončil na třetím místě za Milošem Zemana a Jiřím Drahošem, na kterého by ztrácel tři procentní body.

Celý projev Mirka Topolánka:

Vážení a milí spoluobčané,

uplynulý rok byl pro naši zemi nepochybně rokem úspěšným. Ekonomika rostla tempem přes čtyři procenta, dále klesala nezaměstnanost, která je nejnižší v celé Evropské unii, dařilo se českým exportérům. Toto je jistě důvod k optimismu a k naději do budoucna.

Dovolte mi však začít tím, co se tak úplně nepovedlo. Protože jste mě určitě nezvolili proto, abych vám lhal.

V zahraniční politice byl největším mínusem vývoj kolem migrace. V důsledku naší porážky, kdy jsme byli v EU přehlasováni, nás Evropská komise žaluje pro neplnění povinných kvót pro přerozdělování běženců. Je to nespravedlivé a nic to neřeší.

Udělám vše pro to, aby se tato situace neopakovala, a my nebyli v Evropské radě znovu přehlasováni. Proto jsem se okamžitě po svém zvolení sešel s premiérem a ministry zahraničí a vnitra a radili jsme se o dalším postupu.

V domácí politice byla největším problémem hašteřivost politiků, jejich neschopnost povýšit zájem celku nad svůj vlastní parciální zájem. Z toho plynulo zbytečné štěpení a rozdělování společnosti, strach nervozita a naštvanost.

Věřím, že jste mě zvolili i proto, že jsem slíbil nešířit „blbou náladu”, nerozdělovat, ale spojovat, posilovat víru lidí v hrdou a svobodnou Českou republiku. Energie, optimismus, naděje a sebedůvěra, to jsou hodnoty, které chci šířit v průběhu celého mého mandátu.

Vážení spoluobčané, máme za sebou rok, kdy jsme byli jako země úspěšní. Pracovali jsme tvrdě a dobře. Některé věci se zlepšily. Ale mohly by být ještě lepší.

I v důsledku nízké nezaměstnanosti rostly mzdy. Stále však jsou v mezinárodním srovnání nízké. Česká ekonomika dosahuje 80 % výkonnosti německé, ale naši lidé v průměru berou ani ne třetinu toho, co Němci. Podobné je to s důchody. Ty se zvýšily, ale daleko méně, než by odpovídalo růstu ekonomiky. Na penze dáváme jen 8,3 % HDP, zatímco průměr EU je deset procent.

Prezident nemůže přímo ovlivnit mzdy a důchody. Ale může tato témata nastolit, jednat s vládou a ministry a tlačit na opatření, která povedou ke zvýšení nespravedlivě nízkého ocenění našich pracovníků a seniorů. Tuto možnost využiji.

Stejně aktivní budu při moderování politických rozhovorů. Máme menšinovou vládu bez podpory v Poslanecké sněmovně. To není dobře, protože takový kabinet není stabilní a nemůže prosazovat zákony a řešení problémů občanů. Existuje řada variant většinových demokratických vlád. Jsem přesvědčen, že některou z nich se nakonec podaří dohodnout. K tomu plně využiji své právo jmenovat v druhém pokusu předsedu vlády. Učiním tak teprve ve chvíli, kdy bude na stole dohoda o slušné většinové vládě.

Věřím, že tento rok bude rokem obratu ve společenské atmosféře. Rokem, kdy skončí „blbá nálada”, zbytečné hádky, útoky, strašení a rozdělování. Zde vidím nejdůležitější neformální roli prezidenta. Budu šířit hrdost na Českou republiku a víru lidí v sebe i ve svůj stát.

Vážení spoluobčané, máme před sebou nový rok. Stý rok našeho státu. Oslavme ho důstojně a hrdě. Oslavme ho tím, že učiníme život v České republice opět o něco lepší.

Přeji živnostníkům a řemeslníkům, že díky Ústavnímu soudu se vyhnou povinnosti zavádět elektronickou evidenci tržeb a přeji její zrušení i hospodským a drobným obchodníkům.

Přeji sedlákům dobrou úrodu a aby vyhráli svůj boj za spravedlivé rozdělování zemědělských dotací s lobby velkých agrokomplexů.

Přeji českým pracovníkům, aby se dočkali důstojnějších mezd a seniorům zasloužené zvýšení penzí odpovídající síle ekonomiky.

Přeji českým rodinám, aby vláda konečně valorizovala rodičovský příspěvek a přestala je šikanovat povinnou školkou a špatně zvládnutou inkluzí.

Přeji těm, kteří odmítají být pod elektronickou kontrolou všudypřítomného státu, aby měli právo být „offline”, nemít účet v bance a moci všude platit v hotovosti.

Přeji našim vojákům v misích bojové štěstí, přeji dobrý rok veteránům, policistům, hasičům a záchranářům.

Přeji nám všem bezpečný život pod ochranou suverénní, svobodné a demokratické České republiky.

Na splnění těchto přání budu tvrdě pracovat. Chci stát, který má víru v lidi a lidé proto věří v něj. Tomáš Garrigue Masaryk, prezident Osvoboditel, tento ideál definoval slovy: „Demokracie znamená, že každý občan může říct po vzoru francouzského monarchy: Stát jsem já.” S tím se plně ztotožňuji.

Vážení a milí spoluobčané, děkuji vám za pozornost a přeji vám úspěšný nový rok, rok 2018!

Rodilý Pražan, antropolog a textař Michal Horáček (65) děkuje „váženým spoluobčanům“ za nápady a tvořivost. Ve svém projevu „burcuje“ v Češích především národní hrdost. „Díky Vám naše země znovu pokročila na cestě tam, kam historicky patříme – mezi nejbezpečnější a také materiálně i duchovně nejbohatší země světa,“ řekl by Horáček národu ve svém projevu na sklonku starého a nového roku.

I on by ale našel věci, které by chtěl z Hradu měnit. „Ne všichni jsou přesvědčeni, že náš stát je skutečně právní,“ popisuje Horáček jeden problém . Jako prezident si přeje spory mezi lidmi – to prý sebevědomé společnosti jen prospívá. „Do dalšího roku nám všem tedy přeji dobrý a plodný spor,“ říká muž, který také věří, že Češi v sobě probudí sebevědomí.

Blesk Zprávy: Podle průzkumu agentury Phoenix Research pro Blesk Zprávy z druhé poloviny prosince by Michala Horáčka volilo v prvním kole deset procent rozhodnutých voličů a skončil by na čtvrtém místě.

Celý projev Michala Horáčka:

Vážení spoluobčané,

s úctou vám děkuji za nápady a tvořivost. A hlavně za práci, kterou jste i v uplynulém roce odvedli. Ve prospěch svůj a svých dětí a zároveň celé České republiky. Díky vám naše země znovu pokročila na cestě tam, kam historicky patříme - mezi nejbezpečnější a také materiálně i duchovně nejbohatší země světa.

Jako vlastenci se ovšem musíme dívat na společné dílo odvážně, tedy kriticky: abychom viděli, v čem máme potíže. Jen tak je dokážeme léčit.

Za přetrvávající problém považuji hlavně to, že ne všichni lidé, s nimiž se po celé zemi setkávám, jsou přesvědčeni o tom, že náš stát je skutečně právní. Že férová pravidla platí pro všechny. A tomu, který pravidla dodržel, a neuspěl, zatímco úspěch slavili ti, kteří pravidla obešli, se nedivím, že se dobře necítí.

Současně mě trápí, že mnozí mezi námi trpí pocitem, že jejich hlas není slyšet. Zdravotní sestry, učitelé, handicapovaní, pečující, živnostníci, zaměstnanci... Jako antropolog vím, že člověk snese těžké podmínky - třeba i hlad nebo nedostatek tepla -, ale nedostatek respektu je schopen ho jako osobnost ničit. Pocit sounáležitosti každého občana se svým státem proto musíme zásadně posílit. Pokud ho neposílíme, nebudeme silní. A my ve složitém a nebezpečném světě silní být musíme.

To byl ostatně hlavní důvod mé kandidatury. Předstoupil jsem před vás jako člověk nezávislý na politicích a byznysmanech. Jako ten, který nemusí nikomu nic splácet, ale odpovídá se pouze občanům.

Znovu proto říkám: nechci být smiřovatelem nebo sjednotitelem. Obávám se totiž všech pokusů nutit lidi, aby slevovali ze svých názorů. Každý jsme jiný, máme vlastní přání i obavy, vlastní touhy i úzkosti. A to znamená i vlastní zájmy. Ve veřejném prostoru si jejich uskutečňování svobodně vyjednávejme. Jediné, co si přeji: z toho sporu nesmíme nikoho vylučovat. Nikoho diskvalifikovat ubohými nálepkami jako je sluníčkář nebo xenofob, buran nebo kavárník. Všichni jsme občané své země a hlas každého z nás je stejně cenný. Na tom musíme trvat.

Do dalšího roku nám všem tedy přeji dobrý a plodný spor. A pak ještě tohle: sebedůvěru. Ano, jsme nápadití, tvořiví i pracovití. Jenom to sebevědomí nám chybí. Musíme ho v sobě probudit. Uvěřit, že máme na víc.

Vím, že společně to dokážeme.

Česko, do toho.

Michal Horáček

Bývalý spolupracovník Václava Havla, od mládí milovník houslí a rodilý Pražan Pavel Fischer (52) by zvolil nejkratší projev. Nový rok je podle něj příležitost k nové naději – naději změnit věci k lepšímu – jako například platy, situaci u sociálně slabších i seniorů.

„Naše země rozkvete, když si především pomůžeme navzájem!“ míní Fischer. Začít podle jeho projevu můžeme například i tím, že k sobě budeme vstřícnější. Věří, že lidé vstoupí do nového roku s nadějí a odhodláním měnit vše k lepšímu.

Blesk Zprávy: Podle průzkumu agentury Phoenix Research pro Blesk Zprávy z druhé poloviny prosince by Pavel Fischer dosáhl na 6% podporu voličů.

Celý projev Pavla Fischera:

Milí občané,

nový rok je příležitostí k nové naději, kterou prožíváme osobně, ale i jako společnost.

Je toho stále dost, co bychom si v naší zemi přáli změnit k lepšímu – dopravní dostupnost, zaměstnanost, životní podmínky sociálně slabých, handicapovaných či seniorů, odměňování pracovníků ve školství a zdravotnictví, spravedlivý výkon soudů a další.

Prezident má velký vliv. Ale i prezident je jen jedním z více než deseti milionů obyvatel naší společné země a bez podpory ostatních mnoho nezmůže. V řadě věcí navíc nemusíme čekat na to, co rozhodnou lidé v úřadech. Naše země rozkvete, když si především pomůžeme navzájem!

A kde začít? Například k sobě můžeme být vstřícnější. V partnerských vztazích, rodinách, ale i ve vztazích sousedských. V hranicích naší země, ale i ve vztazích přes hranici, při jednání o mezinárodních otázkách. V životě jsem se mnohokrát přesvědčil o tom, že ochota a vstřícnost věci posouvají vpřed, a to jak v rámci Evropské unie, tak i doma u kuchyňského stolu.

Já sám jsem připraven – jako člověk i jako prezident – jít příkladem. Chci naslouchat všem, kdo to potřebují, a podat jim pomocnou ruku.

Začíná se nový rok. Nám všem přeji, abychom do něj vstoupili s novou nadějí a odhodláním měnit své životy a tím i celou společnost k lepšímu.

Váš

Pavel Fischer

Jeden z nejstarších kandidátů na post prezidenta, Jihočech Vratislav Kulhánek (74), bývalý šéf Škody Auto, si vypůjčil a upravil v „novoročním projevu“ slova prvního porevolučního prezidenta Václava Havla. Havel totiž tehdy v roce 1990 mluvil o zemi, která nevzkvétá.

„Jsme zemí šikovných a chytrých lidí,“ vyzdvihuje vlastnosti Čechů Kulhánek. Zároveň ale také kritizuje politiky, kteří podle něj po volbách místo dohod a praktických kroků pokrčují „v hádkách, šprajcech a dalším vzájemném špinění“. Kulhánek proto vyzývá lid, aby si zvolil prezidenta, který bude umět natáhnout prvou ruku a pevně ji stisknout všem na všech stranách. „A mějte pořád dobrou náladu!“ končí další prezidentský uchazeč o Hrad Kulhánek svůj projev.

Blesk Zprávy: Podle průzkumu agentury Phoenix Research pro Blesk Zprávy z druhé poloviny prosince by Kulhánkovi daly hlas v lednových volbách 2 % voličů.

Celý projev Vratislava Kulhánka:

Vážení občané,

tahle země vzkvétá. Není spálená a vy nemusíte mít blbou náladu.

Podobná slova byla pronesena na počátku politické kariéry prvního porevolučního prezidenta Václava Havla a při vstupu Miloše Zemana do politiky. Přiznávám, že jsem je trochu upravil. Ve skutečnosti Václav Havel mluvil v novoročním projevu v roce 1990 o zemi, která nevzkvétá, a Miloš Zeman chtěl šokovat příměrem k zemi spálené.

Uplynula desetiletí a všichni soudní lidé musí vidět, že naše země je zase hezká, nevypadá spáleně a lidem se docela daří. Všichni, kdo měli možnost porovnat na vlastní oči život u nás s jinými místy, mi dají za pravdu. Ti, kteří vnímají svět pouze skrz mediální obraz trumfující se v záplavě zlých zpráv, asi hned nepřesvědčím.

Pokud mi však budou síly stačit, ať již to bude v jakékoliv roli, budu mluvit stále o tom, že jsme zemí šikovných a chytrých lidí. Dokázali jsme překonat dobu nesvobody v osobním rozhodování a centrálně plánované ekonomiky. Vím, že je těžké přijmout pocit odpovědnosti za vlastní život, ale alespoň se ždibcem sebedůvěry to jde a většině se to také podařilo.

V podzimních parlamentních volbách jsme byli zas a znovu zasypáváni lavinami slibů a hrozeb, kterými se politici snažili vyloudit hlasy. Každý se mohl rozhodnout, komu uvěří. Někdo vyhrál poprvé, jiný opakovaně ztratil. Ale už je po volbách a namísto dohod a praktických kroků jsme bohužel svědky hádek, šprajců a pokračování dalších vzájemných špinění.

Volba prezidenta této země musí být o přesném opaku. V jeho osobě nikdo nesmí hledat stranění těm či o něm. Protože je jen jeden, musí rovným dílem sloužit všem. Když si dva sousedi nedokážou podat ruku přes plot, jakým právem můžeme my jako stát čekat, že ji někdo bude chtít podat nám? Věřím, že sousedé to nakonec zvládnou, protože jim dojde, jak hloupý a malicherný jejich spor byl. A vy chtějte po vašem prezidentovi, aby uměl napřáhnout pravici na všechny strany a pevně ji stisknout.

A mějte pořád dobrou náladu!

Nejmladší z kandidátů na prezidenta, lékař a rodák z Chomutova Marek Hilšer (41), má za to, že jsme prožili „velmi zajímavý a svým způsobem i výjimečný rok“. Výsledky podzimních parlamentních voleb podle něj s sebou přinesly řadu výzev. Ve svém projevu se snaží občany také přesvědčit o naší píli a talentu, díky kterému „se naše země opět stala o něco viditelnějším kouskem světa.“

V „novoročním projevu“ lékař upozorňuje ale i na to, že se řada lidí po navýšení minimální mzdy, i přes nejnižší nezaměstnanost za posledních 21 let, má stále špatně. „Svět tak jak jsme ho znali, se mění bleskovou rychlost. To na nás klade vysoké nároky,“ míní Hilšer a v této souvislosti připomíná například i migrační krizi a její řešení. Volební výsledky podle něj dali najevo, že lidé chtějí, aby se politici zabývali jejich problémy.

Blesk Zprávy: Podle průzkumu agentury Phoenix Research pro Blesk Zprávy z druhé poloviny prosince by Marek Hilšer oslovil ve volbách dvě procenta voličů. 

Celý projev Marka Hilšera:

Milí spoluobčané, máme za sebou velmi zajímavý a svým způsobem i výjimečný rok. Parlamentní volby výrazně překreslily politickou mapu České republiky, což s sebou nese mnoho nových výzev. Díky píli a talentu našich občanů se naše země opět stala o něco viditelnějším kouskem světa. A v neposlední řadě nelze přehlédnout fakt, že se naší ekonomice mimořádně daří a navzdory všem škarohlídům stali svědky malého ekonomického zázraku.

Nejprve k politické situaci. Mnoho občanů dalo v letošní volbách svůj hlas protestním stranám. Takovou možnost nám demokracie dává a je třeba tuto skutečnost přijmout a přemýšlet o ní. Fakt, že je tolik občanů nespokojených má nepochybně své důvody. Na první se zdá, že taková situace nedává smysl, protože se nám nebývale daří. Průměrná mzda rekordně rostla a sociální politika předchozí vlády vedla i k narovnání výše minimální mzdy, kterou u nás pobírají asi 3 % lidí. Nezaměstnanost je v současnosti nejnižší za posledních 21 let.

Češi mají být na co hrdí, protože naši vědci díky novým objevům v mnoha oborech od medicíny po egyptologii rozšířili povědomí o naší zemi ve světě a přispěli k tomu, aby se náš svět stal zase o něco lepším místem.

Mnoho lidí ale dlouho sleduje všechny úspěchy naší země jen zpovzdálí. Mám na mysli lidi, kteří čelí exekucím, ze kterých se nemají šanci osvobodit, protože penále, které za své dluhy musí odvést, často mnohonásobně převyšují skutečné dluhy. Mám na mysli i lidi, kteří v době hospodářské krize přišli ze dne na den o práci a ztratili tak důvěru v tento svět a v náš politický systém. Jejich důvěra se navrací jen pomalu. Mnoho z nich dnes práci opět má, ale zároveň se obávají vydobýt si v zaměstnání důstojnější pracovní podmínky. A také myslím na ty, kdo nevěří v náš právní systém, neboť se stali obětmi podvodníků, na které naše soudy nedosáhly. Téma migrační krize, které řada politiků využila ke sbírání politických bodů, jejich úzkost a obavy jen prohloubilo. Svět tak, jak jsme ho znali, se mění bleskovou rychlostí. To na nás klade vysoké nároky, protože změny musíme rychle vstřebávat a přizpůsobovat se jim, což s sebou nese velký stres.

Volebními výsledky se i tito lidé přihlásili o slovo a dali najevo, že i jejich problémy se musíme zabývat. Razantním způsobem upozornili na to, že politika odtržená od potřeb občanů ztrácí svůj původní smysl. Je proto nutné vrátit ke kořenům naší demokracie a začít znovu. Politika musí být službou, nikoli byznysem pro vlastní obohacení. Cesta k naplňování tohoto ideálu nikdy nekončí, ale nová generace politiků dává naději, že tento princip bude stále více zřetelný.

Není to naivita ani bláhovost. Věci lze měnit k lepšímu a příklady z jiných zemí ukazují, jak vysokou úroveň může politická kultura mít. To ale vyžaduje nejen odpovědné politiky, ale i sebevědomé občany. Občany, kteří věří, že nejsou jen hříčkou vyšších politických her, a kteří věří, že je možné zapojit se aktivně do správy věcí veřejných na základě odhodlání a myšlenky bez nutnosti miliard v pozadí. Východiskem z naší krize důvěry a politické skepse není odevzdání se do rukou falešných spasitelů nebo oligarchů, ale trpělivá kultivace demokracie. Všichni si uvědomujeme, že cesta je to složitější a bolestnější, ale jenom takové cesty vedou k úspěchu a dávají v životě jednotlivce i celé společnosti smysl.

V roce 2018 oslavíme 100. výročí založení Československé republiky. Republiky, která dostala do vínku ideály svobody, humanity a demokracie založené na respektu člověka k člověku a ochotě obětovat se pro druhé. Jsou to silné kořeny, na kterých můžeme stavět, rozhodneme-li se pro ně.

Milí spoluobčané, vzájemně si přejme, abychom se v roce 2018 těšili pevnému zdraví, naše rodiny nám byly pevným zázemím a naše životy byly naplněny prosperitou duchovní i hmotnou. Šťastný nadcházející rok 2018.

Zpěvák, skladatel a producent Petr Hannig (71) by jako prezident začal svůj projev exkurzí do historie. I on připomíná, že si v roce 2018 připomeneme sté výročí založení Československého státu. Připomíná ale také další vývoj, jak jsme o část území opět přišli, včetně silné měny.

„Bohužel jsme spoléhali na své spojence,“ řekl by občanům ve svém projevu Hannig, který připojuje, že by jako prezident tlačil na parlamentní komory, aby nechaly voliče rozhodnout, zda chtějí být součástí Evropské unie, „když ve velkých státech sílí myšlenka na Spojené státy evropské, které by Českou republiku fakticky zbavily jakékoliv svobody v rozhodování“.

Blesk Zprávy: Podle průzkumu agentury Phoenix Research pro Blesk Zprávy z druhé poloviny prosince by pro Petra Hanniga hlasovalo v lednových volbách jedno procento voličů.

Celý projev Petra Hanniga:

Vážení spoluobčané. Vstupujeme do roku stého výročí založení našeho moderního státu Československé republiky. Od bitvy na Bílé hoře v roce 1620 téměř 300 let čekal náš národ na tento okamžik.

V době první světové války se projevila vůle Čechů na samostatný stát. Tuto myšlenku podpořila mohutná dezerce českých vojáků z rakouského vojska a spontánní zakládání československých legií. Ten pomohl i našim politikům v čele s Tomášem Garriguem Masarykem probojovat v mezinárodním společenství myšlenku vzniku našeho samostatného státu, který byl vyhlášen 28. října 1918.

Úsilím prvního ministra financí mladé republiky Aloise Rašína se stala česká koruna jednou z nejpevnějších měn světa a hospodářství nového státu se stalo sedmým nejúspěšnějším na světě.

Nesmíme však zapomenout i na vysoký standard demokracie, která byla vzhledem k našemu okolí naprostým unikátem.

Měli jsme skvěle vyzbrojenou armádu a obranný systém pohraničních pevností.

Měli jsme však také velkou smůlu, že jsme byli v sousedství Německa, kde v té době vládla agresivní fašistická ideologie. Bohužel jsme se spoléhali na naše spojence, hlavně na Francii, která nás spolu s Velkou Británií zradila a vydala napospas Hitlerovi. Obranný pohraniční val ztratil svou funkci, neboť se po Mnichovském diktátu ocitl už za hranicemi naší země i s výzbrojí.

A stačilo pouze pět měsíců a Hitler spolkl i zbytek Českých zemí i s jejich špičkovými zbrojními závody. A protest západních spojenců byl minimální. S českou výzbrojí pak Německo rozpoutalo druhou světovou válku a v ní přepadlo i Francii.

Proč to zmiňuji. Historická zkušenost nám říká, že se nemáme spoléhat na nikoho. Po válce jsme se zase orientovali na východ a výsledkem byla invaze „spřátelených“ armád v roce 1968.

V roce 1989 jsme doufali, že se znovu Československo rozvine, tak jak tomu bylo v předválečné době. Zdálo se, že se vydáme cestou neutrality a spoléhání se na vlastní síly. Nestalo se tak. V roce 1999 jsme vstoupili do NATO a v roce 2004 do EU. V té době to bylo ještě společenství svobodných států, neboť jsme měli právo veta. Ovšem v roce 2009 podepsal tehdejší premiér Mirek Topolánek Lisabonskou smlouvu, v jejímž důsledku jsme se stali opět fakticky nesvobodnými. To je vidět v celé nahotě nyní, kdy je většina společnosti proti přijímání migrantů. Protože i vláda nepřijímala žádné migranty, Evropská komise dává Českou republiku k soudu a vyhrožuje pokutou 250 milionů za nedodržení povinných kvót pro přijímání migrantů.

Dále nás EU nutí, abychom přijali euro, které znehodnotí důchody, platy i úspory obyvatel. Už z piety k zakladatelům našeho novodobého státu, bychom se neměli své koruny zbavovat, neboť vlastní měna je zárukou samostatnosti státu, nehledě na to, že přijetím eura bychom ručili za dluhy Řecka.

Chtěl bych jako prezident apelovat na vládu ČR a zákonodárné sbory, aby umožnili našim občanům se svobodně rozhodnout, zda za těchto podmínek je výhodné v EU setrvat, navíc, když ve velkých státech Unie sílí myšlenka na Spojené státy evropské, které by Českou republiku fakticky zbavily jakékoliv svobody rozhodování.

Vstupujeme do roku stého výročí samostatnosti. Vydejme se cestou Tomáše Masaryka a zakladatelů našeho novodobého státu. Univerzální moudrost praví, nejlépe je spoléhat se sami na sebe. Nevěřte těm, co nám říkají, že jsme malí. Budeme tak velcí, jak velcí se budeme cítit. Buďme hrdí. Přeji vám vše nejlepší v novém roce.

Jiří Hynek (57, Realisté) v sobě nezapře odborníka na obranu a bezpečnost. Právě v tomto duchu se nese jeho novoroční projev, ve kterém i on vrací spoluobčany o 100 let zpět a připomíná výročí založení Československa. Českou republiku vnímá jako svobodnou, prosperující a bezpečnou zemi, ve které je rekordně nízká nezaměstnanost a velmi slušný hospodářský růst.

„Za všechny dobré věci se musí bojovat,“ apeluje Hynek na spoluobčany. Vybízí také k toleranci mezi sebou navzájem – ať už jsem každý z jiného města nebo fandíme jiným sportovním klubům, ale především pokud máme jiné názory. „Nepovažujme ty, kteří mají odlišné postoje, než my sami, za nepřátele, hlupáky, namyšlené sobce, zločince či všehoschopné manipulátory,“ říká Hynek, podle kterého Česká republiky je a může zůstat silnou, bezpečnou a prosperující demokratickou a suverénní zemí, pokud to sami budeme chtít a budeme se tak chovat.

Blesk Zprávy: Podle průzkumu agentury Phoenix Research pro Blesk Zprávy z druhé poloviny prosince by získal Jiří Hynek od voličů jedno procento hlasů.

Celý projev Jiřího Hynka:

Vážení a milí spoluobčané,

začíná rok 2018. Letos oslavíme 100leté výročí od vzniku samostatné Československé republiky, jejímž prvním prezidentem byl T. G. Masaryk. Stát a národ, který měl takového muže, má co říci sobě, má co říci dnešní době a má co říci světu.

I přes dva totalitní režimy máme u nás již 28 let demokracii. Naše země patří do té šťastné části světa, kde se lidem žije velmi dobře. Jsme svobodnou, prosperující a bezpečnou zemí. Nezaměstnanost je rekordně nízká, úroveň bezpečnosti jedna z nejvyšších na světě, hospodářský růst velmi slušný a zadlužení v porovnání s ostatními zeměmi relativně malé. Važme si toho, buďme za to vděčni a hlavně to nepovažujme za automatickou samozřejmost. Jak kdysi řekl hrdina československých legií v Rusku, plk. Švec: „Svobody zaslouží a bude svoboden ne ten, kdo ji dobyl, nýbrž kdo si ji dovede uhájit“. Za všechny dobré věci se musí bojovat. Věděli a uměli to naši předkové a musíme to vědět a umět i my.

Před 100 lety položili základ našeho státu legionáři na bojištích první světové války. Na jejich odkaz navázali stateční bojovníci proti nacismu na všech frontách druhé světové války. V jejich tradicích pak pokračovali odpůrci komunistické totality. Svoboda a bezpečí nepadají z nebe, vždy je třeba je chránit a bránit.

V řadě lidí dnes převládá pocit, že se v naší zemi necítí dobře, že zde nemají své místo a že naděje, které do nového života v nové společenské situaci tehdy vkládali, nebyly naplněny. Ač pro tyto stavy existují vnější příčiny, je nutno důvody těchto pocitů hledat i v každém z nás.

Chceme-li si svou prosperující a bezpečnou zemi v dnešních neklidných dobách uhájit a udržet, musíme se o to snažit všichni. Nedělme se neustále na různé tábory, ač často slyšíme a čteme, že se náš národ dělí na nějaké „my“ a na nějaké „oni“. To je pravdou pouze tehdy, když se dělíme na Pražany, Brňany či na Plzeňany, na fanoušky Sparty, Slavie, Liberce či Baníku, na milovníky masa či zeleniny. Nemůžeme ale pochybovat o tom, že jsme příslušníky jednoho národa žijícího v jednom státě. Ve státě s tisíciletou historií, v republice, která letos oslaví sto let.

Nepochybujme o tom, že naši budoucnost tvoříme my všichni, každý jeden z nás. Nepovažujme ty, kteří mají odlišné postoje, než my sami, za nepřátele, hlupáky, namyšlené sobce, zločince či všehoschopné manipulátory. Názorové odlišnosti na každodenní správu země jsou zdravé. Protože pouze tehdy, když názory na řešení situace projdou diskusí, v jejímž rámci bude vybrán ten nejlepší, je demokracie skutečně funkční. Můžeme se lišit v pohledu na to, jak vysoké mají být daně, jak moc peněz se má přerozdělovat, kudy mají vést dálnice, či jak bychom měli zorganizovat náš systém zdravotnictví. Nikdy se ale nesmíme dopustit ohrožení demokratických základů našeho státu, naší svobody, bezpečnosti a zejména naši životaschopnost jako národa a státu.

Každý z nás ví, co je dobré pro něj a pro jeho rodinu. Co člověk potřebuje pro to, aby dobře žil? Svobodu, aby se mohl sám zodpovědně rozhodovat. Dobrou práci, aby svou rodinu zajistil. Bezpečí, aby mohl v klidu pracovat. Dobré školství a zdravotnictví. A také dobrý sociální systém, který se postará o ty, kteří nemají tolik štěstí a potýkají se se zdravotním handicapem a prostě pracovat nemohou. Také oni mají právo důstojně žít.

Náš stát je na tom stejně. Potřebuje pracovité a vzdělané občany, kterým není lhostejný vlastní osud. Hrdé občany, kteří znají nejen svá práva, ale také své povinnosti. Občany, kterým není jedno, co se kolem nich děje a kteří neváhají svému okolí věnovat svůj čas. Nic dobrého nepadá shůry, o všechno se musíme my sami zasloužit. Pamatujme na to každý den. Pokud se tak bude chovat každý jeden z nás, je to krok kupředu.

Nenechme si nikým diktovat, co si máme myslet či co máme říkat. Jsme svobodní lidé a každý názor má zaznít. Diskuse nemá být jednostranná, jinak jde o monolog, který k ničemu nevede. Nazývejme věci pravými jmény, pokud to nebudeme umět, neuvidíme realitu, ale jen její pokřivený obraz, který sice může vypadat zdánlivě pěkně, ale je falešný.

Nenechme nikoho, aby za nás rozhodoval o našich životech a nedopusťme, aby bylo z našich svobod ukrajováno. Někdy se zdá, že zákazy a příkazy mohou život zjednodušit. Je to ale omyl. Toto zjednodušování, které může být v některých případech pohodlné, je zlatou klecí, která nás zbavuje odpovědnosti za vlastní život a pokud bychom na to přistoupili, vzdáme se toho, co z nás dělá to, čím jsme. Svobodné bytosti, které drží svůj osud pevně ve svých rukou. A to platí doma, i v zahraničí.

Česká republika je a může zůstat silnou, bezpečnou, prosperující, demokratickou, a hlavně suverénní zemí, pokud my sami budeme chtít a budeme se podle toho chovat. Budeme na svou zemi hrdí, když budeme rovnocenným a svébytným spoluvlastníkem našeho evropského domu – Evropské unie a evropští úředníci budou pouze jeho správci, a nikoliv jeho vládci. Nenechávejme se omezovat a říkejme to, co si myslíme. Ale jasně a nezpochybnitelně. Naši zahraniční partneři mnohdy naše postoje nechápou. Není divu, pokud politici něco jiného říkají venku a něco jiného doma. Toho se musíme do budoucna vyvarovat. Tak se staneme partnerem, kterého ostatní respektují. Tak vidím naši zemi v následujících letech.

Z minulosti se musíme poučit, ale nežijme v ní a oslavme vznik Československé republiky jako počátek naší demokracie a svobody. Navažme na to dobré, co symbolizovala a dále to zlepšujme, abychom mohli zažít těch příštích 100 let svobodněji, klidněji a ve větším blahobytu. Těch posledních 100 let nám dává naději a optimismus, že toho lze dosáhnout. Je to jen v našich rukou.

Drazí spoluobčané, přeji vám v novém roce hodně zdraví, úspěchů, rodinné pohody a věřím, že se v roce 2018 naše vlast a my s ní zase posuneme o kousek blíže k ideálu země, jejíž národní hymnu budeme zpívat se slzami v očích, ale s obrovskou hrdostí v srdci.

Volební kalkulačka 2018 - Volba prezidenta >>>