Jak dlouho už do školek chodíte?
Začala jsem chodit před covidem. Vzniklo to tak, že jsem nominovala z našeho turistického oddílu kolegyni na seniorku roku a v souvislosti s tím přišla na akci do Nemocnice Na Františku. Tam jsem potkala Evu (koordinátorka spolku Mezi námi – pozn. red.) a ta mi to nabídla. Tehdy jsem si sama udělala doma čtecí test, to hlavně abych před dětmi nekoktala, a pak to s radostí přijala.
Jaké jste měla představy, když vám o tom paní Eva říkala?
Dělala jsem tehdy vedoucí v turistickém oddílu a nedovedla si představit, co tohle bude obnášet. Docela jsem se toho i bála. Hlavně toho, jak s dětmi jednat, co můžu či nemůžu, jestli mám třeba šišlat, nebo nemám.
Vzpomenete si na první návštěvu školky?
Byl to pro mě trochu trapas. Mezi seniory se cítím j a k o doma, ale tady byl obrovský věkový rozdíl, skoro 80 let. Dlouho jsem se otrkávala, protože jsem stydlivá. Ale pak jsem si zvykla.
Četla jste svým vnoučatům?
To ano. Ale teď už jim je přes dvacet let. My jsme ale trávili dříve hodně času v přírodě. Oni už ve čtyřech letech udělali třeba i 8 kiláků. Teď mám naopak od vnuka příkaz udělat 6 tisíc kroků za den. To kvůli zdraví. Ale jde to hravě. Mám turistickou partu, takže skoro každý den chodím.
Bydlíte od školky daleko?
Mám to kousek, chodím jednou za týden. Více nachodím se svojí partou. Milíčovský les, Kunratice, Kolovraty nebo i Zadov na Šumavě. Všude je krásně.
Takže nejen že ráda čtete, ale ještě ráda sportujete…
Na sport jsem byla vždy nemožná. S turistikou jsem začala až v padesáti letech, v oddíle na Vyšehradě. Chodila jsem 25 kilometrů. Všechno pěšky. To byla nádhera!
Máte pedagogické vzdělání, když nyní chodíte do školky?
To ne. Já jsem chemik. Dělala jsem v akademii na výzkumu epilepsie. Měli jsme tam nějaké studenty, ale k pedagogice mám blízko až tady.
Jak děti ze školky poslouchají, když jim čtete?
Dnes jsem četla knihu Čertí babička. Některé děti běhaly, jiné poslouchaly. Je to jak kdy. Největší úspěch mají knihy, kde jsou zvířátka.
Připravujete se doma na čtení?
Přečtu i šest knih za měsíc. Ale doma nečtu pohádky, a už vůbec ne nahlas. To jen tady.
Když sem chodíte týden co týden, znáte už děti jménem?
Dříve jsem si pletla Emičku a Anetku, ale teď už děti znám. Ale je fakt, že mám kolem sebe i v běžném životě hodně dětí, tak si někdy na jméno nevzpomenu.
Co vám na vaše dobrovolnictví říká rodina?
Všichni jsou rádi, že nesedím doma a že mám hodně aktivit. Já totiž také chodím do klubu ochránců přírody. Takže rodina mě podporuje ve všem. Já jim vždy říkám: Dnes mi nevolejte, dnes jdu do školky (smích).
Prý sem chodíte i mimo čtení…
Začali mě zvát na různé akce. Třeba měli halloween nebo jsem s nimi byla i v kostele na Vánoce. V létě sem zajdu i na zahradu. Jsem ráda, že mohu přijít a vezmou mě mezi sebe.
Program Přečti
Čtecí babičky a dědečkové po celém Česku V programu »Přečti« pohádkové čtecí babičky a dědové čtou dětem pohádky v mateřských školách. „Vždy se snažíme vybrat školku, která je pro seniora blízká, ať již vzdáleností, nebo srdcem. Program, který běží od září 2015, se setkal s velkým ohlasem jak ze strany mateřinek, tak i seniorů,“ říká ředitelka.
Nejvíce čtecích babiček a dědečků, kteří chodí pravidelně dětem číst, je v Praze, ale postupně se řady rozšiřují i v dalších regionech republiky. Od podzimu 2017 je dobrovolnický program akreditován Ministerstvem vnitra ČR.
Pomoci můžete i vy!
Na to, aby mohla organizace Mezi námi pomáhat, musí sehnat ročně sedm milionů korun. Snaží se o to z různých dotačních titulů nebo jí peníze pomohou posbírat dárci. Můžete se jimi stát i vy.
Stačí jakýkoliv příspěvek poslat na transparentní účet veřejné sbírky 54400544/2010. Nebo odeslat DMS či pomoci nákupem na internetu. Jak? Více na: www.mezi-nami.cz
Kontakt: Mezi námi
Adresa: Pujmanové 1219/8, 140 00 Praha 4
Telefon: 604 356 300
E-mail: info@mezi-nami.cz
Web: www.mezi-nami.cz
IČ: 02267217
