Úraz se vám stal už před 26 lety. Vybavíte si okolnosti?
„Prolézali jsme odstavené vagony. Osobáky šly lehce projít. Pak tam byl ale nákladní. U něj byl žebřík a já po něm lezla. Poslední, co si vybavuji, je pohled očí na střechu vagonu. I když jsem byla metr a půl daleko od troleje, najednou mi tělem projelo 25 tisíc voltů. Taková rána mě shodila na zem. Takže jsem ještě utrpěla zlomeninu krčku.“
Co následovalo?
„Probudila jsem se za několik hodin v nemocnici na popáleninovém centru. Měla jsem popáleniny na šedesáti procentech těla. Sestřička mi řekla: Ty ptáku jeden, lezla jsi po vagonech, a teď jsi popálená.“
Kde konkrétně?
„Na celé přední části – hrudník, břicho a nohy. Ale i na zadní části nohou. Šlo o popáleniny II. a III. stupně. Tedy takové, které člověka bezprostředně ohrožují na životě.“
Na co jste myslela?
„Říkala jsem si, že to je asi v pohodě. Nevěděla jsem, že existuje popálení takovým způsobem, že kůže z těla zmizela a život je v ohrožení. Dokonce jsem myslela, že stihnu jet za týden na školní výlet.“
Kdy vám došlo, že to je vážnější?
„Asi až třetí den. Pamatuji si, že jsem se chtěla podívat do zrcadla, jak vypadám. Byla jsem dohola a popálená i v obličeji, naštěstí jen II. stupněm.“
Jak dlouho jste byla v nemocnici?
„Hodně dlouho. I kvůli zlomenému krčku. Nemohla jsem asi tři měsíce chodit, a ani si sednout. Takže nejprve 5 měsíců, celkově jsem tam strávila rok a půl.“
Jaký byl návrat do života?
„Byl to i návrat mezi vrstevníky. Dodnes cítím, že sociální vazby byly narušeny. Naštěstí mi pomohlo Sdružení na pomoc popáleným dětem, které bylo ten rok založeno.“
Jak?
„Bylo to štěstí v neštěstí. Nejprve společnými tábory a víkendy. Já ale měla potřebu se v organizaci více angažovat. Nejprve jako pacient, pak i jako dobrovolník. Sdružení mi dalo směr mého profesního rozhodování. Uvědomila jsem si, že chci pomáhat druhým. I proto jsem se po gymnáziu rozhodla pro obor sociální pedagogika, později se přidala ještě sociální práce a následně jsem začala pracovat v sociálních službách.“
Pak jste založila organizaci Popálky, která se věnuje lidem, jako jste vy. Jak to vzniklo?
„Předchozí sdružení skomíralo a na pobyty i kvůli boomu internetu už moc lidí nejezdilo. Tehdy v roce 2014 na kliniku popálenin začala docházet maminka Klára od holčičky, která si popálila ruku od žehličky, a hledala odbornou pomoc. Tu našla až prostřednictvím pana primáře. Společně jsme začaly naplňovat myšlenku nabídky profesionální pomoci lidem s popálením. Přidal se k nám další popálený kamarád Zdeněk, který zajistil IT služby a společně jsme sdružení přetransformovali v Popálky.“
Co děláte?
„Pomoc je indivudální. Někdy je to pouze podpora, že v situaci nejsou sami, někdy je to doprovod na úřady, ale třeba i zprostředkování právnických služeb. Snažíme se také šířit prevenci. Vždyť v Česku se ročně popálí nebo opaří sto tisíc lidí. A polovina jsou děti. Pomáháme i jejich příbuzným.“
Co s nimi řešíte?
„Děláme třeba poradenství ohledně toho, jak se starat o popálené tělo. Řešíme i sociální zázemí. Pomáháme vyřizovat invalidní důchody či příspěvky na péči.“
Jak dlouho lidé potřebují pomoc?
„První rok od úrazu jde o intenzivní pomoc. Se závažnými případy zůstáváme v kontaktu delší dobu. Pro děti např. pořádáme letní tábor. Spolupracujeme i se zdravotníky. Máme několik odborných garantů. V externím týmu je i psycholog.“
Kolika lidem pomáháte?
„V nemocnici se potkáme ročně asi se čtyřmi stovkami lidí. Asi dvacítku nejzávažnějších případů provázíme delší dobu. Ročně pomůžeme i cca 250 lidem, kteří nám zavolají.“
Co chtějí obvykle volající?
„Nejčastěji volají maminky opařených dětí a chtějí hlavně rady.“
Provoz organizace musí stát jistě dost peněz. Jak se vám je daří získat?
„Ročně potřebujeme asi 1,5 milionu, jenže máme minimální podporu ze státních dotací. Loni šlo o 190 tisíc. Máme ale drobné dárce a partnery, nebo si přibližně 100 tisíc vyděláme preventivními programy.“
Dá se jejich prostřednictvím snížit počet popálených lidí?
„Učíme třeba děti první pomoc nebo upozorníme, kde je nebezpečí. Často jim říkám i svůj příběh.“
Co Popálky dělají?
Poskytují sociálně-psychologickou podporu popáleným a jejich blízkým.
Pořádají setkání, semináře, víkendové pobyty, letní tábory pro popálené děti.
Sdružují popálené a jejich rodiny.
Realizují preventivní programy v mateřských školách, školách, pro seniory, širokou veřejnost.
Šíří všeobecnou osvětu o popáleninovém úraze, jeho prevenci, první pomoci, následcích.
Chcete přispět?
Každá pomoc se počítá a zapojit se můžete i vy! Jakýkoliv příspěvek na činnost organizace můžete poslat na bankovní účet organizace Popálky o.p.s. 2300543356/2010. Přispět můžete i v kamenných prodejnách Požární bezpečnost/Výzbrojna, kde jsou sbírkové pokladničky. Organizace funguje hlavně díky několika partnerům a drobným dárcům. Podpora státu je minimální. Přitom ročně potřebují na svůj chod asi 1,5 milionu korun.
Kontakt: Popálky o.p.s. Adresa: Havlíčkovo náměstí 287/46, Žďár nad Sázavou 591 01. E-mail: info@popalky.cz Web: www.popalky.cz www.facebook.com/popalky/
