Před čtrnácti měsíci šla Kristýna jako obvykle do práce a netušila, že je to na dlouhou dobu naposledy. „Čistila jsem gril. Když jsem ho vracela zpátky, zlomilo se u něj kolečko a spadl na mě,“ popisuje nešťastnou událost.
„Kolegyně mi podala ruku a vytáhla mě. Zpočátku jsem si myslela, že mi nic není, a chtěla pokračovat v práci. V šoku jsem popáleniny necítila,“ říká mladá žena. Spolupracovníci ale měli jasno, strhli z ní oblečení a poraněná místa se snažili ochladit sprchou. Přivolali také záchrannou službu.
Posádka záchranky ji odvezla na popáleninové centrum. „A začal horor! První věta od pana doktora byla, že budu muset jít na sál. Přitom já do té doby nikdy nebyla na žádné operaci,“ líčí Kristýna, že celou situaci nesla psychicky špatně. Byl to přitom jen začátek, to ještě vůbec netušila, jak dlouhé a bolestivé léčení bude. Podstoupit musela hned osm operací!
Po pár dnech se ve dveřích nemocničního pokoje objevila Jana Lacinová, ředitelka organizace Popálky. „Řekla mi, co dělají, a dala důležité rady. Třeba jak se starat o popálenou kůži. Také mi doporučila různé krémy na jizvy,“ vypráví Kristýna.
Když ji propustili ze špitálu, Popálky jí velmi pomohly například i po psychické stránce. „Už třeba tím, že jsem se díky Popálkám dostala na facebooku do skupiny, kde lidé řeší stejné problémy. Viděla jsem, že v tom nejsem sama,“ říká. Sama pak začala rozdávat rady dalším zraněným.
Návrat do práce byl vysvobozením
Kristýně pomohla s životem po úraze nejen organizace Popálky, ale i návrat do práce. „Téměř jedenáct měsíců doma bylo náročných. Jít znovu do práce pro mě bylo vysvobození,“ říká Kristýna. Ta si myslí, že je důležité se za poraněnou kůži nestydět a mluvit s lidmi o tom, co se jí přihodilo. Strach z místa, kde se jí úraz stal, prý nemá. „Dělám na stejném místě a nějaký gril vůbec neřeším. Mám tu práci ráda,“ říká. Její nadřízení jí vyšli ve všem vstříc. „Třeba jen tím, že za mnou hned druhý den přišli do nemocnice. Dali mi i peníze na léky, které nehradila pojišťovna,“ uvádí Kristýna.
Co všechno dělají?
- Poskytují sociálně-psychologickou podporu popáleným a jejich blízkým.
- Pořádají setkání, semináře, víkendové pobyty, letní tábory pro popálené děti.
- Sdružují popálené a jejich rodiny.
- Realizují preventivní programy v mateřských školách, školách, pro seniory, širokou veřejnost.
- Šíří všeobecnou osvětu o popáleninovém úraze, jeho prevenci, první pomoci, následcích.
Jezdí po celé zemi
Organizace má sídlo ve Žďáru nad Sázavou. Prioritně dojíždí jednou týdně na popáleninové centrum v Brně. Jejich působnost je však celorepubliková. „Když je potřeba, jezdíme za pacienty vlastně kamkoliv,“ říká Jana Lacinová s tím, že lidé je mohou oslovit jak osobně, tak i telefonem nebo přes facebook, případně emailem.
Ročně se v Česku popálí 100 tisíc lidí
Podle statistiky se popáleninový úraz stane ročně jednomu procentu lidí. V Česku tak jde o více než 100 tisíc obyvatel. „Do toho jsou započítané i třeba drobné popáleniny,“ říká ředitelka Popálek. Kvůli úrazu však musejí být ročně hospitalizovány asi tři tisíce lidí. „Přibližně osm stovek z nich si odnese trvalé následky,“ vypočítává Lacinová.
Chcete přispět?
Každá pomoc se počítá a zapojit se můžete i vy! Jakýkoliv příspěvek na činnost organizace můžete poslat na bankovní účet organizace Popálky o.p.s. 2300543356/2010. Přispět můžete i v kamenných prodejnách Požární bezpečnost/Výzbrojna, kde jsou sbírkové pokladničky. Organizace funguje hlavně díky několika partnerům a drobným dárcům. Podpora státu je minimální. Přitom ročně potřebují na svůj chod asi 1,5 milionu korun.
