7°C
Doslova z hrdiny lumpem. Tak by se dalo nazvat období, kterým si do útrpného konce prošel Rudolf Slánský. Poslanec, tajemník premiéra, generální tajemník ÚV KSČ, kterému ještě v roce 1951 soudruzi chystali velkolepou oslavu narozenin. „Připravovala se rok předem, a to velkoryse,“ píše v knize Kronika komunistického Československa: Klement Gottwald a Rudolf Slánský renomovaný historik Karel Kaplan.
Slánskému se připravovalo vydání jeho vybraných spisů, různé oslavy. „Připravovalo se jmenování Slánského čestným občanem měst, pojmenování závodů jeho jménem, odesílání zdravic a vyslání delegací z některých podniků.“ Narozeniny Slánský slavil 31. července, kdy se roku 1901 narodil v Nezvěsticích na Plzeňsku. Nakonec bylo ale vše jinak. Už tou dobou se totiž připravovalo Slánského zatčení, které mělo spět k jedinému – trest smrti.
Z luxusu do vězení
Vyzvednout si Rudolfa Slánského přijeli policisté 23. listopadu 1951 v noci, aby nevzbudili pozornost. Vyvedli ho z jeho vily v nynější bubenečské ulici Ukrajinských hrdinů – dnes zde sídlí ambasáda Saúdské Arábie. Odtud putoval do vězení v Ruzyni. „Obviňovali ho nejen z prosazování sionistů, tedy židů, do funkcí, ale také z příslušnosti k sionistické organizaci, v níž měl mít vedoucí funkci,“ uvádí Kaplan.
Že to měl Slánský nahnuté i u přátel, dokládá i vyjádření některých jeho stranických kolegů, k nimž měl dle Kaplana blízko. Třeba tehdejší ministr národní obrany Ladislav Kopřiva měl prý vypovědět, že až „teprve po zatčení Slánského si uvědomil jeho rafinované počínání.“ To prý spočívalo v nadšené „velebení K. Gottwalda, nadšeně vyprávěl o svých setkáních se Stalinem a vystupoval jako oddaný a poslušný přítel Sovětského svazu. Bylo proto velmi obtížné, až nemožné poznat, že jde o masku,“ cituje Kaplan s poznatkem, že Kopřiva byl Slánského rodinný přítel.
Mocný bezmocný
„Z mocného se stal bezmocným. Bývalý generální tajemník vládnoucí strany a místopředseda vlády se stal vězněm č. 2359/865,“ konstatuje historik. Slánský byl podroben řadě výslechů, které měly za cíl jediné: doznat i třeba ke smyšlenému nařčení.
Ve Slánského případě to byla mimo jiné špionáž, protistátní činnost, nacionalismus a sionismus. Šlo o politický proces s vícero osobami, na kterém měl paradoxně Slánský svůj podíl – když se v Československu po vzoru SSSR uskutečňovaly první vykonstruované politické procesy, byl Slánský jejich spolustrůjcem. A nyní obětí.
Mezi přežitím a doznáním
„U vedoucích komunistů zatčených na počátku roku 1951 používali vyšetřovatelé hrůzných způsobů fyzického a psychického nátlaku,“ píše Kaplan. Mnozí nevinní vězni, ač zarputile trvali na pravdě, nakonec nátlaku podlehli kvůli beznadějnosti.
„Doznávali se k tomu, co vyšetřovatelé žádali. Způsoby vyšetřování a podmínky ve věznicích byly tak hrozné, že většina vězňů, nejen komunistů, se rozhodovala mezi přežitím a vynuceným doznáním,“ uvádí Kaplan. Což zní jako paradox. Vynucené doznání totiž v případě Slánského a řady dalších znamenalo rozsudek smrti. Realitu takových výslechů věrně ilustruje francouzský film Doznání režiséra Costy-Gavrase, jenž vznikl na základě vzpomínek Artura Londona, který byl souzen ve stejném procesu jako Slánský. Ten se domáhal svobody vším možným, i přátelstvím s Klementem Gottwaldem, jenž ho na příkaz ze SSSR musel, jak se říká, „hodit přes palubu.“
Atomové bomby
Slánský prožil poslední rok života ve vězení. Ačkoliv to byl dříve prominentní komunista, nic „fešáckého“ ho nečekalo. „Na vlastní kůži poznával, jak Státní bezpečnost vyrábí zločince, nemohl si neuvědomit, že i on se stal obětí systému, který sám budoval a řídil,“ poznamenává Kaplan. Psychicky na tom byl Slánský tak zle, že se dokonce pokusil o sebevraždu oběšením. Věznitelé ho zachránili na poslední chvíli. To už se psal únor 1952.
„Byl už v bezvědomí, ale chroptěl. Živ byl. Přišel doktor, dal mu injekci a Slánský se po několika hodinách vzpamatoval,“ cituje historik svědectví jednoho z vězeňských dozorců. Ten i popsal, jak na Slánského psychiku vězení doléhalo v podobě záchvatů. „Mlátil hlavou do zdi a říkal: Dejte mi atomové bomby.“ Dlouhé chvíle si v cele později krátil čtením nebo konverzací se spoluvězněm – kterou komunisté mimochodem nahrávali.
Kolotoč výslechů, psychického nátlaku, vyhrožování, vydírání, trýznění třeba nemožností se vyspat či hladověním, trvalo ve Slánského případě skutečně rok. Až v listopadu 1952 dospělo věznění k soudnímu procesu, jenž se odehrál podle předem stanovených not. Poslat 11 mužů na smrt oběšením trvalo soudruhům pouhý týden. Za 7 dní od započetí procesu byl znám rozsudek. Ten Slánského zněl: velezrada, vyzvědačství, sabotáž a vojenská zrada.
Poslední sbohem
Mnozí z odsouzených doufali v milost prezidenta Gottwalda. Muže, jehož zásahu se během posledního roku domáhal i Slánský, ten však o milost nepožádal. „Natolik znal K. Gottwadla, že nevěřil v jeho odvahu udělit mu milost, znal jeho vystrašenost před Sověty,“ konstatuje Kaplan.
Den před popravou měli odsouzení možnost shledat se se svými rodinami. Setkání Slánského s jeho manželkou Josefou Slánskou zaznamenal svědek: „Pověsil se na drátěnou síť a hlasitě brečel, což působilo dojmem dobře připraveného divadla.“
Rudolf Slánský žádal nejvyšší trest pro Horákovou, sám se stal obětí monstrprocesu Videohub
„Mám, co jsem si zasloužil“
3. prosince 1952 časně zrána, ještě před rozedněním, museli obžalovaní vyjít na nádvoří věznice v Pankráci. Jeden po druhém tam byli oběšeni. „Ministr spravedlnosti písemně oznamoval K. Gottwaldovi, že výkon trestu byl vykonán a byl proveden bez závad. Úřední zpráva zněla: Smrt nastala v 5.45 hod.“ Před vykonáním trestu zaznamenali i svědkové poslední Slánského slova. Trpce pronesl: „Mám, co jsem si zasloužil.“
Odpočinek bez hrobu
Klidu se Slánský nedočkal ani po smrti. Poté, co bylo jeho tělo zpopelněno, odmítli mu komunisté vystrojit pohřeb, natožpak jej na některém z hřbitovů uložit do hrobu. „Popel popravených nasypali příslušníci Státní bezpečnosti do papírových pytlů a rozházeli do na poli nedaleko Prahy. Tak skončil život nedávno ještě druhého nejmocnějšího muže ve státe,“ uzavírá historik. Politicky rehabilitován byl v 60. letech 20. století.
Věděli jste...
... že Rudolf Slánský byl jedním z prominentních komunistů, kteří požadovali trest smrti pro Miladu Horákovou. Na průběhu vykonstruovaného procesu, který ji na smrt poslal, měl lví podíl. Popraven byl přitom na stejném místě, jako ona.
