K politickým výšinám měl Antonín nakročeno prakticky už v kolébce. Jeho otcem byl totiž Ladislav Zápotocký (†64), jeden z mužů, který v roce 1878 v břevnovském hostinci U Kaštanu založil Sociálně demokratickou stranu, k jejímuž odkazu se hlásili komunisté. I z těch důvodů se Antonín nenarodil v Praze, odkud byla jeho rodina z politických důvodů rakouskými úřady vypovězena, nýbrž v Zákolanech – nevelikém městečku poblíž Okoře.
Světové války
Díky rodinnému zázemí se z Antonína stal zanícený socialista a komunista. Vyučil se kameníkem, jednu dobu dokonce sochal výzdobu na chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Tehdy mohl sotva tušit, že se na Hrad vrátí – ne jako kameník, ne jako návštěvník, ale jako jeho obyvatel a doslova hradní pán.
Než na to došlo, přišla první světová válka, která v důsledku skoncovala s vládou habsburské monarchie u nás. Rukovat do vojenského musel i budoucí prezident. „Na frontě prožil A. Zápotocký celá čtyři léta. Postupně prošel téměř všemi rakouskými frontami – srbskou, rumunskou, ruskou a italskou. Konec války dosloužil v Maďarsku,“ líčí v biografii Antonín Zápotocký: 1884-1857 Ludmila Šumberová. „Nejdřív bojoval jako pěšák a poté, co se mu ozvala jeho někdejší plicní nemoc, byl přeložen ke kuchyni.“
Ušetřen nebyl ani hrůz druhé světové války. Když ta přišla, patřil už mezi prominentní členy KSČ, organizoval stávky a vedl odbory. Po nacistické okupaci Čech a ustavení protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 byl Zápotocký jedním z prvních, na koho měli nacisté políčeno. Hodlal přes Polsko emigrovat do Sovětského svazu. Ale „šofér byl agentem gestapa a místo do Polska je odvezl do Místku“, pokračuje Šumberová.
Celou světovou válku Zápotocký prožil jako vězeň. Nejprve v Praze na Pankráci, odkud ho přes krátký pobyt v Drážďanech nacisté odvezli „do koncentračního tábora v Sachsenhausenu-Oranienburgu“, uvádí Šumberová. „Jako každý jiný vězeň pracoval 10 hodin denně. Nejprve jako kopáč, zedník, dlaždičkář a kameník, později v rámečkárně, řezbářské a krejčovské dílně.“ Věznění i celou válku přežil. Po ní se stal jednou z čelných osobností KSČ, jež si v zemi po únoru 1948 uzurpovala moc.
„Trpící“ premiér
Zápotockému vítězný únor otevřel dveře k dalším politickým příležitostem. Z předsedy Ústřední rady odborů se stal novým premiérem vlády, neboť ten dosavadní, Klement Gottwald (†56), „povýšil“ na prezidenta. Už tehdy Zápotocký zažíval zdravotní problémy, které se v průběhu let nastřádaly – „polykání“ prachu při práci s kamením či válečná léta mu příliš neprospěly.
Už k roku 1945 píše Šumberová v oficiální, tedy nekriticky stranické Zápotockého biografii, že měl slabé srdce, „revma a otékající nohy“. Po návratu do Prahy a politického života se příliš nešetřil. „Nejvíc ho trápil ischias. Nevydržel sedět a velmi těžko se pohyboval.“ Ale vzdor tomu „svoje denní plány za všech okolností dodržoval. Bohužel, často na úkor svého zdraví. Věnoval se práci s takovým vnitřním zaujetím, že na sebe téměř zapomínal. Ošetřující lékaři museli často zasahovat, aby denně pravidelně jedl a spal. Lehkou práci s ním neměli.“
Dokonce i sedadlo ve svém voze si nechal upravit pro poležení coby „lůžko, aby líp snášel cestování“. Údajně ho měl silný záchvat ischiasu přistihnout i během tříhodinového připraveného projevu. Zánět sedacího nervu byl natolik silný, že vůbec nemohl natáhnout dolní část pravé nohy. Protože projev přednášel ve stoje, nechali mu k pultu připravit stoličku s polštářem, o kterou se pak opřel kolenem. „Delegáti se nedozvěděli, že dlouhou řeč k nim pronesl napůl vkleče.“
Zámek? Ne! Raději vilu v přírodě
Než se mu dílem v Komunistické straně podařilo vyšvihnout se do samého popředí, žil v Praze ve Vinohradech, později též v opulentní vile v Bubenči. „Když se stal předsedou vlády, bylo rozhodnuto, že má mít vlastní rekreační sídlo, kde bude s rodinou trávit chvíle oddychu,“ píše Šumberová.
Jako předseda vlády si mohl dovolit luxus, který si v poválečné zbědované zemi mohl dovolit málokdo. „Nabízeli mu zámek Koloděje, ale Zápotockému se zdál příliš honosný,“ pokračuje autorka. Místo toho vzal zavděk malebné vilce Jana Prošvice ve Vonoklasech, továrníka jehož majetek zkonfiskovala KSČ. Zápotocký si vilku pořídil „za směšnou cenu,“ jak konstatuje historik Igor Lukeš na webu Euro.cz.
Hradním pánem do konce
Byť sice údajně „pohrdl“ luxusním zámkem v Kolodějích, bydlení na Pražském hradě Zápotocký nakonec neodolal. Přestěhovat se tam směl po smrti Klementa Gottwalda v roce 1953. „Ve své skromnosti se zpočátku ani nenastěhoval přímo na Hrad,“ píše Šumberová, „nýbrž do zahradního domku v hradních prostorách“. Míněn je tzv. Prezidentský domek v Královské zahradě.
„Teprve v zimě, kdy se ukázalo, že domek je špatně vytápěn, přestěhoval se do hradních místností. Nicméně i tam žil se svou rodinou velmi jednoduše.“ Osud mu vyměřil 4 roky v čele státu. Poslední dva byly pro horšící se zdravotní problémy náročné. „Na podzim 1955 prodělal těžký srdeční kolaps, kdy zůstal 16 hodin v úplném bezvědomí,“ uvádí autorka.
„Elektrokardiogram již tehdy ukázal postižení věnčitých tepen srdečních,“ píše se v listopadovém vydání Obrany lidu z roku 1957. Srdeční slabost se mu stala osudnou. „K dalšímu poškození srdce zákeřnou chorobou došlo opět uprostřed plné činnosti dne 4. listopadu 1957, kdy se po krátkodobém šoku projevily známky čerstvého srdečního infarktu. Záludnost srdečního onemocnění projevila se v plném rozsahu 12. listopadu, kdy za naprostého klidu na lůžku a dodržování všech léčebných pravidel došlo náhle k novému poškození srdečního svalu.“
Ve 3 hodiny ráno byl Zápotockého stav kritický. „Nastalo selhání krevního oběhu, které se již nepodařilo zvládnout. V 5 hodin ráno president republiky soudruh Antonín Zápotocký skonal,“ uvádí dobový tisk. Psal se 13. listopad 1957.
Věděli jste, že...
… Antonín Zápotocký byl historicky druhým a zároveň posledním prezidentem Československa, který zemřel během výkonu své funkce? Před ním coby úřadující prezident zemřel v roce 1953 Klement Gottwald.
Do února 2023 v Národním muzeu probíhá výstava Zneužitá muzea, věnovaná komunistické propagandě. Prostor je zde věnován i Antonínu Zápotockému.
Bolestné i absudní připomínky komunistické minulosti v podobě nejrůznějších propagandistických předmětů představuje na výstavě Zneužitá muzea Národní muzeum. David Zima
