V Praze prožil anglický rodák patrně svá „nejplodnější“ léta. Narodil se 1.srpna 1555 ve Worcesteru. Do Prahy zavítal 9. srpna 1584 – rok poté, co se zde natrvalo usadil císař Rudolf II., který byl známý svou náklonností k alchymistům, učencům či nejrůznějším existencím. A Kelley, z něhož vyzařovala aura charismatu a tajemna, nebyl výjimkou.
Lékárník a »nekromant«?
Dle kusých informací o jeho mládí se vyučil lékárníkem a ve Worcesteru se živil jako apatykář. „Jistotu nemáme, ale pokud Kelley tuto činnost opravdu vykonával, je pravděpodobné, že právě zde přičichl k alchymii a nabyl některých potřebných znalostí,“ myslí si Petra Kourová v knize Alchymisté nebo šarlatáni. Přitom jak sám název publikace napovídá, není zcela zjevné, zda byl Kelley opravdu schopný, ne-li všehoschopný učenec či jen podvodník, poněvadž jeho život doprovází mnoho legend.
Třebaže pojem „nekromant“ znají především příznivci fantasy příběhů, s vyvoláváním mrtvých měl mít své zkušenosti právě i Kelley. „Máme zprávy o tom, že v hrabství Lancashire provozoval nekromancii – tedy vyvolávání duchů zemřelých,“ uvádí Kourová.
Údajně se pokusil oživit nedávno zemřelého pomocí nejrůznějších zaklínadel a procedur, a to proto, aby od nebožtíka vyzvěděl informace o jeho ukrytém jmění. Ačkoliv mezi jeho další pomyslné schopnosti měly patřit i rozmluvy s anděly, tak „Kelley nebyl zrovna prototypem ctnosti,“ konstatuje autorka.
Žádný »ušoplesk«
Což by sedělo na další z legend, které se k Angličanovi váží. Ta praví, že se Kelley v mládí dopustil zločinu, kvůli kterému mu byly odřezány uši. Ty pod rouškou ostudy raději ukrýval pod dlouhými vlasy. Že měl nejspíše opravdu nějaký problém se sluchem, Kourová nerozporuje. Uvádí však i jiné vysvětlení, jako třeba atypická vada boltců.
„V době pozdějšího Kelleyho zatčení v Praze prý kolovala fáma, že má mág jedno ucho menší,“ podotýká. Bez zajímavosti není ani to, že měl Kelley prchat před spravedlností, což by vysvětlovalo Kelleyho pobyt v Praze, která byla díky Rudolfu II. vítaným sídlem každému alchymistovi, který mohl mocnáře udivit svými pokusy a „čáry“.
Doma u věhlasného učence
Rudolf za ně neváhal uvést Kelleyho do šlechtického stavu. „Tento akt byl pochopitelně jedním ze znaků toho, že se alchymistovi u dvora dařilo a že dosáhl poměrně významného postavení.“ Byl ale vskutku schopným alchymistou nebo jen charismatickým podvodníkem? „Prokouknout“ jej pro Rudolfa měl známý český učenec a kronikář Tadeáš Hájek z Hájku, který Kelleyho jednu dobu hostil u sebe doma na Betlémském náměstí. Pro Rudolfa měl za úkol mezi alchymisty objevit případné podvodníky. „Že se to Hájkovi ne vždy podařilo, je zřejmé,“ konstatuje autorka.
Kelley byl, jak vyplývá i z pohádky Císařův pekař – pekařův císař, známý pletichář a podvodník. Do Čech například putoval se svým přítelem Johnem Dee, rovněž alchymistou a domnělým mágem. Kelley se ovšem měl podílet na jeho kompromitaci, aby se sám stal císařským alchymistou, jemuž se v Čechách nadmíru výtečně dařilo. Přízně se těšil jak u Rudolfa, tak i u Viléma z Rožmberka, který Kelleyho ubytoval u sebe na zámku v Třeboni, a poskytl mu značné bohatství.
Vlastní hrádek i Faustův dům
„Aby si udržel jeho přízeň, dal mu do dědičné držby statky Libeř a Novou Libeň a k tomu devět vesnic – Okrouhlo, Zahořany, Obora, Bohulibý, Olešek, Petrov, Třepšín, Kamenná Vrata a Hodkovice,“ vypočítává autorka. Rožmberk měl smělý plán a doufal, že mu v něm Kelley svými nadpřirozenými schopnostmi napomůže. Hodlal totiž rozproudit těžbu zlata v Jílovém u Prahy, kde byla četná ložiska zlata – to se zde těžilo s většími i menšími úspěchy až do 20. století.
Proto také Kelley žil poblíž Jílového na tzv. Včelním hrádku. Nešlo o jeho jediné sídlo. „Jelikož Kelley jezdil čím dál častěji do Prahy, stalo se pro něho nutností vlastnit také nějaké nemovitosti zde,“ uvádí Kourová. Nejspíše v roce 1589 si pořídil dům na Karlově náměstí – dodnes tzv. Faustův dům, který je opředen řadou mýtů a legend, jež souvisí rovněž s magií, čáry a alchymistickými pokusy. „V domě se nacházela dobře vybavená laboratoř zřízená císařským lékařem.“
Faustův dům v Praze děsí dodnes: Podívejte se dovnitř! A v ulicích roste šťavnatá zelenina Matěj Smlsal, David Vaníček
Podvod, co se nepromíjí?
Zakrátko se přece jen Kelley dostal do císařovy nemilosti, okolo čehož koluje řada otazníků. Alchymista se jednak zadlužil, zaručeně spolehlivé nebyly ani jeho pokusy, i se měl dostat do křížku s řadou jiných oblíbenců císaře. Toho si naklonil především proto, že ho na vlastní oči přesvědčil, jak přeměnil kov v čisté zlato pomocí alchymistické procedury.
„Je samozřejmě možné, že Rudolf přišel na to, že jej Kelley podvádí a že přeměnu kovů pouze předstírá,“ píše Chourová. Zda v tom snad sehrála roli falešná umělá dívka Sirael či spolčení se s Rudolfovými nepřáteli – to zůstane otázkou pro fantasty a domýšlivce.
Rudolf nechal Kelleyho v roce 1591 zatknout a následující dva roky ho věznil na Křivoklátě. Z vězení se vrátil zlomený a zchudlý. Byť mu císař řadu statků vrátil, prodal Kelley Faustův dům a s rodinou přesídlil na Jánský vršek, kde se dnes symbolicky nalézá Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy. Pokoušel se o „restart“ své kariéry, ale opět jej dohnaly dluhy a netrpělivost Rudolfa, jenž se možná „definitivně utvrdil v tom, že se jedná o člověka nevalných kvalit.“
Osudný útěk
Tentokrát byl od podzimu 1596 vězněn na hradě Hněvín severočeském Mostě, odkud mu nepomohly ani přísliby, že císaři prozradí tajemství svých alchymistických postupů, včetně výroby zlata. „Muselo to znamenat jediné – Rudolf zkrátka již ztratil veškerou důvěru vkládanou v tohoto muže.“
Jen co Kelley seznal, že ve vězení nejspíše stráví zbytek života, odhodlal se 1. listopadu 1597 k útěku z vězení. „Plán se ovšem nezdařil. Alchymista si při pádu zlomil nohu, a tak raději požil jed a odešel z tohoto světa.“ V legendách, pověstech a především také v nestárnoucí Fričově komedii s Janem Werichem v hlavní roli však tajuplný „černokněžník“ žije nadále, jakkoliv mohl být opravdu nadán nadpřirozenými vědomostmi, nebo byl opravdu pouhoprostým šarlatánem.
