7°C
Markéta se narodila do zdánlivě silné generace Přemyslovců. Její nejstarší bratr Václav III. byl nakrátko, než jej v Olomouci zavraždili, českým králem. Její starší sestry Anna (†22) a Eliška (†38) se staly z princezen českými královnami. Podobně smýšlet mohla i Markéta, jíž nicméně bylo toto uvažování cizí. A dlužno podotknout, že se jí vyplatilo.
Příslib budoucnosti
Narodila se pravděpodobně v Praze, a to 21. února 1296 jako předposlední dcera královskému páru Václavu II. a jeho první manželce Gutě Habskurské (†26). „Později sehrála významnou roli v dynastických plánech svého otce, když se stala jako sedmiletá manželkou Bolka III., později knížete lehnického, vratislavského a břežského,“ popisuje historik Libor Jan v knize Václav II.: Král na stříbrném trůnu.
Na rozdíl od „známější“ sestry Elišky Přemyslovny se toho o dětství Markéty toliko neví. Nicméně „již v roce 1303 byla vybrána pro Boleslava III. (†60),“ uvádí historik Jaroslav Čechura v knize Děti a levobočci českých králů. Jejímu nastávajícímu, jemuž byl Václav II. poručníkem, tudíž se s Markétou znali odmala, bylo dvanáct let.
„K roku 1309 hovoří jasně Petr Žitavský, že tehdy třináctiletá třetí dcera, paní Markéta, je manželsky spojena s vratislavským vévodou Boleslavem,“ pokračuje Čechura. V té době už Václav II. nebyl mezi živými a o český trůn se strhla vášnivá mela mezi Jindřichem Korutanským (†70), který pojal za manželku Annu Přemyslovnu, a Rudolfem Habsburským (†26). Rčení o tom, že když dva se perou, směje se až ten třetí, doznalo tehdy pravdivosti měrou vrchovatou, protože nakonec se nejvíce smál až Jan Lucemburský (†50), který se stal králem.
Loajální švagrová
Markéta se s ním snažila být zadobře a podobně činil i její manžel Boleslav III., a to dokonce vzdor tomu, že mu nebylo vyplaceno věno, na nějž měl nárok. „Bývalo totiž zvykem, že české královské dcery dostávaly věnem deset tisíc hřiven stříbra; prozaicky vyjádřeno jsou to skoro čtyři tuny drahého kovu,“ popisuje Čechura. Tolik peněz ale Václav neměl a po jeho smrti se sháněly ještě hůř.
Boleslav, o němž se rovněž uvažovalo jako o potenciálním českém králi po smrti Václava III. si místo věna „vzal“ opavské vévodství. Avšak jen dočasně. V roce 1311 se Boleslav s Janem Lucemburským sešel v Olomouci, aby „vrátil králi Janovi za osm tisíc hřiven stříbra vévodství opavské, které náleželo dříve k českému státu, a zřekl se nároku na věno své manželky,“ líčí v knize Jan Lucemburský a jeho doba: 1296 – 1346 historik Jiří Spěváček. „Jednání upevnilo svazky mezi švagry.“
Dobrodružný manžel
Což je s podivem, protože Boleslav III. byl podobné vrtkavé nátury jako Jan Lucemburský. „Měl neklidnou až dobrodružnou povahu, v jedné kronice je dokonce nazván »bodavá dýka.« Jeho rytířské sklony ho vedly k tomu, že držel zpravidla větší družinu, než mohl unést jeho dědičný úděl, a stále bojoval s dluhy,“ líčí Čechura. Finanční nejistota se pochopitelně odrážela i na životě Markéty.
„Boleslava konflikty vyloženě přitahovaly, měl je všude: v rodině, v politických kruzích,“ pokračuje Čechura. Manželství nicméně bylo celkem šťastné, jak jen ve středověku mohlo být – byť na dlouhodobé společné soužití docházelo zřídkakdy.
Do čela království
Zejména díky Markétě se Boleslav nakonec dočkal poct nejvyšších. Jan Lucemburský byl známý pro svou stěhovavou povahu – ne nadarmo bývá u nás přezdíván coby Král Cizinec. Řadu dní v roce trávil totiž v zahraničí. V roce 1321 měl tentýž záměr, a potřeboval někoho loajálního a přitom zároveň schopného, kdo by spravoval České království po dobu jeho nepřítomnosti.
„Svým zástupcem ve správě země jmenoval král krátce před svým odjezdem svého švagra, vévodu Boleslava III. Lehnického, manžela Eliščiny sestry Markéty,“ uvádí Spěváček. „Výběr osoby blízké královně byl učiněn nejspíše na její žádost jako gesto dobré vůle ze strany krále Jana,“ naráží Spěváček na fakt, že nebýt toho, že měl Boleslav za manželku Markétu, sestru Elišky, nejspíš by se jej Janovo rozhodnutí netýkalo.
Smutný odchod princezny
V té době dlel jak Boleslav, tak i Markéta častěji v Čechách, častěji pospolu. Bohužel ani jeden z nich neměl potuchy o tom, že se její čas na světě krátí. Spolu s Boleslavem v té době vychovávala dva malé synky – Václava (†46) a Ludvíka Spravedlivého (†77) jež se oba stanou po otci lehnickými knížaty. Z třetího potomka se však knížecí pár těšil jen velmi krátký čas.
„Dne 8. dubna 1322 zemřela v Hradci Králové při porodu chlapce spolu s ním dcera českého krále Václava II. Markéta Přemyslovna,“ uvádí Spěváček. „Byla pochována spolu s chlapcem, kterého stačili ještě v poslední chvíli pokřtít jménem Mikuláš, v kostele na Zbraslavi.“ Tam její ostatky spočívají dodnes spolu s ostatky Václava II. nebo Elišky Přemyslovny. Dokonce sem nechal i Jan Lucemburský pohřbít své děti Přemysla Otakara (†2) nebo Markétu Lucemburskou (†38).
Jaká Markéta vlastně byla? Jelikož se kronikáři zabývali především osobami vládců a málokdy jejich žen, není na to snadná odpověď. Přesto se ji Jaroslav Čechura snaží poskytnout: „Byla to mírná, zbožná a milá paní,“ popisuje. V Čechách byla oblíbenou, protože neintrikovala proti vlastním sestrám, naopak s nimi udržovala přátelské styky. Ostatně v Hradci Králové, kde Markéta zemřela, žila její nejmladší nevlastní sestra Anežka (†32), které bylo město odstoupeno jako dar.
Boleslav, který Markétu přežil téměř o 30 let, v dobrých stycích s českými panovníky a českým prostředím pokračoval. „Těšil se důvěře mladého Karla, v jehož službách se s ním hojně setkáváme,“ uzavírá Čechura posledním jménem, jímž se rozumí kdo jiný, než Karel IV. (†62), který na český trůn usedl v roce 1346.
