Karel si ji za svou nevěstu vyhlédl, jak jinak, veskrze pragmaticky. Roku 1353 ve svých 37 letech podruhé ovdověl. Situace pro něj byla velmi kritickou, neboť stále neměl mužského dědice, který by jednoho dne převzal břímě vlády. Proto se jeho třetí sňatek „upekl“ do čtvrt roku od chvíle, kdy jeho druhou manželku Annu Falckou (†23) pochovali do svatovítské katedrály.
Ženich místo syna
Paradoxní přitom je, že původním předurčeným manželem pro Annu Svídnickou se měl stát Karlův maličký syn Václav, který ale ve svém jednom roce života umřel, zatímco Anně Svídnické bylo tou dobou už 11 let! Pro římského a českého krále se však nejednalo o nikterak nezajímavou partii – zejména z politického hlediska.
„Vévodství svídnické bylo totiž jediným piastovským údělem ve Slezsku, který zatím unikal lennímu svazku s českou královskou mocí. Navíc šlo o území strategického významu, těsně přiléhající až ke Krkonošům,“ píše historik Jaroslav Čechura v knize Ženy a milenky českých králů. I na poli evropské diplomacie patřila Anna Svídnická mezi zajímavá jména. Její „matka byla sestrou uherského krále.“
Po svatbě do Prahy
Ke svatbě došlo 3. července 1353 ve Svídnici. „Anna se ze své svatby vrátila se strýcem načas do Budína, protože Karel musel odcestovat,“ píše historik František Kavka v knize Karel IV. Královské sňatky: Čtyři ženy Otce vlasti. Nicméně už 28. července téhož roku byla Anna v Praze korunována na českou královnu. Po půl roce se stejné pocty dočkala i v Cáchách, kde byla korunována královnou římskou.
Sblížení na cestách
To byl pochopitelný předstupeň událostí, k nimž se už dlouhodobě schylovalo. Karel IV., v té době takřka na vrcholu své moci, plánoval triumfální cestu do Říma, kde by se mohl po vzoru svého dědečka Jindřicha VII. Lucemburského (†40) stát římským císařem. Spolu s ním měla být ve Svatém městě korunována i Anna – která si v prvních měsících a letech sňatku příliš romantiky, natož přítomnosti svého muže, neužila.
Více se sblížili právě v cizině – na cestě do Říma, kam každý vyrazil odděleně. Setkali se až v Pise. „Karel s Annou několikrát navštívil místa svého mládí,“ podotýká Kavka. Zamířili třeba do Luccy nebo do italského Montecarla – města, jejž Otec vlasti sám založil. „Pro Karla a Annu bylo toto pětiměsíční cestování v těsné blízkosti, někdy i za opravdu nebezpečných okolností, dobou vzájemného hlubšího poznání a ze strany Karlovy, méně snad Anniny, i dobou zrodu trvalého hlubšího citového pouta,“ domnívá se Kavka. Byť pár putoval podstatnější část tohoto údobí odděleně.
„Královnin dvůr byl zřejmě větší, než dvůr jejích předchůdkyň,“ poukazuje Kavka. „Souviselo to s jejím postavením římské královny a čekatelky koruny císařské, čemuž musela odpovídat i její reprezentace.“ K jejímu dvoru onehdy náležely i takové úřady, jež byly očekávané především u panovníků – například hofmistr, maršálek či vlastní lékař.
Císařský diadém na hlavě
Nakonec i do Říma však král s královnou dorazili separé, „aby se vyhnuli zásobovacím potížím.“ Císařská korunovace nadešla 5. dubna 1355. Jakmile Karlovu hlavu ozdobila císařská koruna, a byly mu předány císařské insignie v podobě meče, žezla a zlatého jablka, došlo i na Annu.
„Na hlavu jí byla nasazena mitra, avšak nikoli tak, jak byla biskupy a infulovanými opaty nošena, tj. se splývajícími stuhami na ramena, ale s rohy vpravo a vlevo. Na mitru jí pak se slovy »Přijmi korunu císařské vznešenosti« vložil kardinál císařský diadém.“ Anna, dcera svídnického knížete, se jako vůbec první česká královna stala císařovnou. Po korunovaci nastalo další stěhování – tentokrát směr domů, do Prahy.
Ovšem také odlišnými cestami. Teprve před Prahou se měli jejich kroky opět nésti vedle sebe, aby „Anna mohla být se svým manželem jako císařovna slavnostně přivítána,“ píše Kavka.
Půvabná panovnice
A jaká vlastně Anna byla? Z historických zpráv „se nám představuje jako pohledná žena-dívka, zvídavá, rozmarná, ale i inteligentní, s chutí se účastnící dvorského ruchu i únavného cestování, ale také jako nadějná matka,“ uvádí Kavka, který se řadí mezi největší tuzemské znalce dějinné epochy Lucemburků.
Vysněný syn a dětinská radost
Zůstává otázkou, jak moc vřelý a láskyplný vztah mezi panovníkem a panovnicí doopravdy byl. Anně se vpravdě nevyhnulo prokletí předešlých Karlových žen. Tak jako předčasně zemřela Blanka z Valois (†31) i Anna Falcká, nečekal dlouhý život ani Annu Svídnickou. Než se počet jejích nádechů vyčerpal ke dni 11. července 1362, porodila Karlovi dceru i vysněného chlapce – budoucího Václava IV. (†58).
„Dne 13. března 1358 se Karlovi po pětiletém manželství s Annou Svídnickou narodila dcera,“ píše Kavka. „Příchod nového člena rodiny zažehnal obavy, že císařovna snad je neplodná.“ A jak navazuje Čechura: „Uplynuly ještě další tři roky, než se císař konečně dočkal mužského potomka, dědice trůnu, dědice koruny české, ale i císařské.“ Václav IV., jak známo, měl nakročeno k tomu, nechat se korunovat císařskou korunou. Nikdy se ale k náročné cestě do Říma nevypravil.
„Císařova radost nad narozením syna byla až dětinská,“ píše nicméně Čechura. Projevovat se to začalo podobně kvapnými kroky, jako když nechal svého prvorozeného chlapečka, jenž se nedožil druhého roku, zasnoubit právě se svou nynější manželkou Annou. „Představme si jen, že Karel nechal Václava již v roce 1363 korunovat na českého krále!“ uvádí Čechura. Václavu byly tehdy pouhé dva roky – a už byl poloviční sirotek.
Třetí miminko na půl cesty
K tragickému předčasnému úmrtí první císařovny na českém trůně došlo během komplikovaného porodu třetího dítěte. A kdo ví, zda v Praze. „Kromě suché zprávy domácích kronik o Annině úmrtí (není vyloučeno, že zemřela na Karlštejně) a pohřbení do královské hrobky nové katedrály nic o smutečních obřadech nevíme; nevíme ani, zda Karel byl přítomen,“ poukazuje historik Anně Svídnické bylo pouhých 23 let.
„Annina smrt, jak sám uvádí v listě neznámému adresátovi, jej hluboce zasáhla,“ pokračuje Kavka v knize Karel IV. Královské sňatky. „Snad proto se také v září a říjnu častěji zdržoval na Karlštejně a pobyt věnoval vzpomínce na ženu a na chvíle zde strávené. Tolikrát jako Anna Svídnická není na Karlštejně zpodobněna žádná jiná Karlova žena.“
