Počátkem devadesátých let Petr Váňa pracoval na vytvoření kopií pískovcových soch pro průčelí kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze na Starém Městě. Sochy vytvořil raně barokní sochař Jan Jiří Bendl (asi 1620 až 1680), který byl rovněž autorem staroměstského Mariánského sloupu.
„Tehdy jsem Bendlovo dílo opravdu poznal. Když máte jeho sochu v ateliéru a pracujete na ní, je to, jako by stál vedle vás,” říká sochař ve svém ateliéru v Karlíku nedaleko Prahy. O pár let později byl osloven Společností pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. „Celý příběh sloupu jsem tehdy ještě neznal. Opravdu jsem nevěděl, do čeho jdu. Ale Bendla beru jako svého o 300 let staršího kolegu, kterému zničili jeho sochu. Přišlo mi správné ji vrátit na své místo,” vysvětluje.
Společnost vybrala na obnovu sloupu finance ve sbírce, a tak se Váňa pustil do práce. K dispozici měl plány zpracované podle zachovaných fragmentů a fotografické dokumentace i sádrový odlitek původní sochy Panny Marie, která stála na sloupu.
Takto probíhal návrat Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí, 4. června 2020. ČTK
„Kopii jsem dělal takzvaným tečkováním. Soustavou jehel si na modelu zaměříte bod, který pak můžete přesně přenést na kámen,” předvádí sochař postup. Trochu komplikovanější to bylo s tou částí sochy, která se při stržení ulomila, a fragment se později ztratil. „Ale dochovala se jeho fotografie. Na zachovalé soše jsou také linie, které se sbíhají k rukám sochy, takže bylo podle čeho zbylou část dotvořit,” vysvětlil Váňa.
Kámen z Itálie a Indie
Peníze ze sbírky na sloup postupně došly, ale Petr Váňa se rozhodl, že v práci na něm bude pokračovat i nadále. „S partou, se kterou jsme dělali na Salvátorovi, jsme se rozhodli věnovat na projekt vlastní práci,” vzpomíná. Jenže potřebovali materiál, tedy pískovec. A ten sháněli, kde je napadlo. „Oslovili jsme například mužské řády či česká města, kde mají také mariánské sloupy,” vyjmenovává Váňa. Pískovcový blok věnovalo například italské město Vitorchiano. Největší problém byl sehnat velký kus pískovce na dřík sloupu, tedy jeho nejdelší část. Pro ten jeli až do Indie.
Nevěřil, co se říká
Petr Váňa je prý ve vztahu ke sloupu naprosto apolitický a bere jej jako památku, kterou je dobré nahradit. „Dodnes to vnímám jako pozitivní příběh,” říká. Ovšem v době, kdy pražské zastupitelstvo nedalo souhlas s umístěním sloupu, se o něm říkala spousta negativního. „Až mě to překvapilo. Nic o tom nevěděli a tvrdili třeba, že jde o nějaké betonové odlitky,” vzpomíná. Proto loni v květnu dopravil na lodi Tajemství všechny hotové díly sloupu do Prahy. Pražským politikům je ukazoval a vysvětloval, jak vznikly.
Sami s holubem
Po mnoha peripetiích letos v únoru pražské zastupitelstvo dalo souhlas k umístění kopie sloupu na jeho původní místo a stavba mohla po více než 20 letech příprav začít. Po tolika zdrženích paradoxně pomohl koronavirus. Nekonaly se například Velikonoční trhy a práce mohly postupovat rychleji. „V jednu chvíli jsme na Staroměstském náměstí byli jen já, kolega a jeden holub. To bylo něco neuvěřitelného,” vzpomíná Váňa. Stavba sloupu pro něj v tu chvíli dostala i symbolický význam. „Mariánské sloupy se stavěly na ochranu buď před válkou, nebo před nemocemi. Myslel jsem na nakažené a doufal, že jim pomůže,” uzavírá Váňa.
Vlastní tvorba
Sochař Petr Váňa se věnuje i vlastní autorské tvorbě. Naposledy v březnu instaloval sousoší u nových bytových domů na Krejcárku v Praze. „Je to Naděje, Láska a Víra,“ ukazuje na modelu v ateliéru. „Díky tomuto sousoší jsem mohl pracovat na sloupu, za tuto práci jsem totiž dostal zaplaceno,“ směje se sochař.
Mariánský sloup
Sloup byl na Staroměstském náměstí postaven roku 1650 jako poděkování Panně Marii za ochranu před Švédy. Šlo o vůbec první sloup tohoto druhu v českých zemích. Roku 1918 byl stržen, protože jej dav vnímal jako symbol bělohorské porážky českých stavů.
Na památku a jako poděkování
Náboženská výzdoba měst sloupy se dostala do módy v době baroka. Roku 1587 nechal papež Sixtus V. umístit na Trajánův sloup v Římě sochu apoštola Petra. Následovaly další, měly vždy nějaký motiv, například na památku úspěšné obrany před Osmany (turecké), Švédy (švédské jako ten pražský) či morové za odvrácení epidemie.
Co do zasvěcení jsou nejčastější sloupy Nejsvětější Trojice a mariánské, často se objevují i sloupy s postavami jiných světců, zejména Jana Nepomuckého. První mariánský sloup nechal vztyčit kurfiřt Maxmilián I. roku 1638 v Mnichově. Císař Ferdinand III. ho napodobil roku 1647 ve Vídni na náměstí Am Hof (tamní původní sloup dnes stojí v hornorakouské obci Wernstein am Inn) a Praha následovala roku 1650.
Víte, že
Během moru v roce 1713, kterému během pěti měsíců podlehlo 20 tisíc Pražanů, se u sloupu lidé každý den shromažďovali na pobožnosti.
Hned první vandal
Kolem Mariánského sloupu je na Staroměstském náměstí stále živo. Uplynulou neděli ráno na něm muž (57) zapálil hadry. Oheň uhasila hlídka strážníků. Plameny sloupu samozřejmě neublížily, povrch kamene na podstavci byl ale ušpiněný od kouře a sazí. Petr Váňa se proto obrátil na Miloslava Černého, který loni smyl graffiti z Karlova mostu.
„Bylo třeba umýt mastnotu ze sazí, aby se nevsákla do pískovce. My bychom to také očistili, ale trvalo by nám to déle a neudělali bychom to tak dokonale,“ popsal Váňa Blesku. Černý se svým vybavením prý šmouhy smyl raz dva horkou párou. Váňa teď přemýšlí, zda sloup opatřit protisprejerským nátěrem. „Jsou na to přípravky na bázi vosku či škrobu, zvažujeme to s památkáři,“ vysvětlil.
