Jsou zkušenosti, kterými by si nikdo nepřál projít. Smrtelné onemocnění vlastního dítěte, kdy si člověk nemůže být jist dnem ani hodinou, mezi takové patří. Adélce se letos v létě udělalo znenadání nevolno, které vyústilo v kolaps. Verdikt lékařů tehdy nezněl optimisticky: Bez transplantace není šance! Na operační sál putovala statečná holčička v říjnu. Doteď se z náročné operace vzpamatovává a zotavuje, přičemž se těší, až bude moci žít tak, jako dříve.

Život s léky a v osamění

„Stále má spoustu léků, které musí brát, protože v důsledku operace a imunosupresiv, které podporují organismus v tom, aby přijal nový orgán, prakticky nemá žádnou imunitu,“ vysvětlila Adélčina babička Jana B. (61). Do společnosti nebo do školky Adélka nesmí právě z těchto důvodů, aby se náhodou někde něčím nenakazila. A když už, nezbytnou součástí její tváře musí být nemocniční rouška. I zdánlivě obyčejná rýma by pro ni mohla znamenat nepředstavitelné nebezpečí. Čas proto musí trávit doma s mladšími sourozenci Vítkem a Jindřiškou (oba 3), kteří z týchž důvodů do školky nechodí, protože by odtud mohli domů přivléci nějaké ty bacily.

Vaření a praní – den co den

Z hlediska péče o domácnost to vůbec není jednoduché. Adélčině mamince Evě už tak dost sil ubírá onkologické onemocnění, kvůli kterému byla zkraje prosince na operaci. „Až podle jejích výsledků se uvidí, co bude dál,“ krčí maminka rameny s tím, že buď podstoupí ozařování, chemoterapii nebo možná další operaci.

Kromě péče o tři čiperné, zvídavé a roztomilé děti musí doma také dohlížet na to, aby Adélka správně jedla a pila, a aby se jí naopak nedostalo na talíř něco nevhodného, co by jejímu stavu mohlo přitížit. „Nesmí například jogurty s živou kulturou, nebo syrová vejce, což je teď pro ni asi nejhorší období, když je spousta cukroví se sladkou polevou, kterou nade vše zbožňuje,“ svěřila se Adélčina babička, která s výchovou ochotně vypomáhá.

Adélka musí jíst vše čerstvé a čerstvě uvařené, ideálně na páře. „Neexistuje, abychom jí něco ohřívali v mikrovlnce, nebo jí do sklenice nalili vodu z vodovodu. Může jen kojeneckou vodu,“ říká Jana. Obezřetnost si zasluhuje také koupání, které musí probíhat v klidné vlažné vodě, aby jí náhodou nějakou teplý zbloudilý pramínek nepozlobil jizvičku, kterou má Adélka přes celý hrudník.

Video
délka: 01:13.97

Adélka je statečná holčička s nelehkým osudem. Díky lásce své rodiny a neuvěřitelnému odhodlání být zdravá se však její zdravotní stav lepší den za dnem. David Zima

Do toho všeho se musí pečlivě dbát toho, aby Adélka měla každý den čerstvě vyžehlené prádlo i oblečení. Žár žehličky totiž také hubí nepřejícné a nevítané bakterie, které by mohly nadělat neplechu. „V dnešní době, která maminka zvládá každý den, k snídani, obědu a večeři vařit čerstvá jídla a ještě v rána a po večerech žehlit?“ váží si Jana nesmírně energie své dcery Evy, která by se pro Adélku rozdala, navzdory vlastním potížím. „Pro děti člověk udělá všechno!

Solidarita pohnula ledy i celým Českem

Dokud Eva byla zdravá, pracovala u Vězeňské služby ČR, přičemž její maminka tam pracuje doteď. Proto také nechala vězeňská služba spolu s Nezávislým odborovým svazem Policie ČR vypsat veřejnou sbírku na podporu rodiny, kterou stihlo tolik neštěstí najednou. Vybraná částka vyrazila při předání obdarovaným doslova dech. Téměř půl druhého milionu korun!

„Vůbec jsem neočekával, že bychom dostali byť i čtvrtinu této částky,“ neskrýval se slzami v očích dojetí Pavel, Adélčin tatínek. „Bude zapotřebí rekonstrukce, aby pohodlí a zázemí celé rodiny bylo mnohem lepší a jednodušší,“ upřesnila Adélčina maminka, co s částkou podniknou. Do bytu hodlají instalovat omyvatelné povrchy, nová lépe těsnící okna a další opatření, které napomohou v údržbě přísně sterilované domácnosti.

I přes nezbytnou roušku přes tvář je na Adélce znát čistá dětská radost a nadšení. Jednak z dárků, které od příslušníků vězeňské služby obdržela, hlavně také z toho, že je vůbec mezi námi.
I přes nezbytnou roušku přes tvář je na Adélce znát čistá dětská radost a nadšení. Jednak z dárků, které od příslušníků vězeňské služby obdržela, hlavně také z toho, že je vůbec mezi námi.
Autor: Mária Rušinová

„Jsem velmi rád, že se podařilo vybrat takové nečekané množství peněz za dva měsíce,“ sdělil generální ředitel Vězeňské služby ČR Petr Dohnal. „Když jsme se dozvěděli o těžkém osudu rodiny, kdy její dvě příslušnice měly přímé spojení na vězeňskou službu, neváhali jsme ani minutu,“ uvedl k přípravě sbírky, která měla pomoci rodině v takto těžké situaci. „Chtěl bych poděkovat všem, kteří přispěli. Svědčí to o tom, že v nás Češích to dobro je.“

Velká sestřička

Zatímco rodina čekala na předání šeku, Adélka si se svými sourozenci hrála. Nejvíce je bavilo kreslení, při kterém bylo znát, jak moc ráda v blízkosti svých sourozenců je. Tu se Jindřišky ptala, jestli nechce pomoct něco namalovat, Vítka naopak za jeho výkres chválila, jak mu to jde. „Ona už je zkrátka taková,“ nezastírá s radostí v očích Eva, která s rodinou bydlí v Praze 10.

„Myslím, že jak vidí, že se o ní staráme více než o Vítka s Jindřiškou, tak má potřebu se více starat o ně. Když jí třeba řeknu, že nemůžeme jít ven kvůli tomu, že prší, tak ona hned pospíchá za ostatními a už cestou hlásí: nemůžeme jít ven, protože prší,“ směje se Eva. Tatínek k tomu dodává: „Před pár dny jsme děti poslali spát a Vítkovi se nechtělo. Tak ona ho vysloveně vyhnala do postele a jemu to bylo líto. Co udělala Adélka? Vlezla si k němu do postele a začala mu zpívat písničku na dobrou noc.“
Fotogalerie
39 fotografií