9°C
Už jako malá si usmyslela, že bude jednoho dne malířkou. „Od šesti let jsem chodila do lidové školy umění. Tak jsem se na to upnula, že když jsem pak v patnácti neuspěla při přijímačkách, zhroutil se mi svět,“ vzpomínala Vendula Brázdilová, která šla nakonec do Luhačovic na střední školu. Tam se věnovala oboru keramiky, který ji provází dodnes.
Návrat ke keramice
„Myslím, že jsem ze třídy jediná, která se jí nakonec zabývá. Život je někdy zábavný. Něco, co považujeme v jednu chvíli za tragédii, má pak pro náš život zásadní – a já věřím, že vždy nakonec pozitivní – dopad. Tedy pokud se pro tento pohled pevně rozhodneme,“ prozradila výtvarnice.
Přestože její životní cesta vedla k umění, tvůrčího ducha v rodině nikdy neměli. „Podporovaná jsem asi byla, ale jako většina dětí, které chtějí jít touto cestou, jsem vyslechla klasické věty typu ‚tím se neuživíš‘ a podobně,“ vysvětlovala. Dnes se učí tyto věty v sobě už jen pozorovat. „Vím o nich, jsou tam, někdy vyskočí, ale už mě tolik nesvazují,“ uvedla Vendula Brázdilová.
Cestu k podnikání vnímala jako jedinou možnost pro svého tvůrčího ducha. „Byla jsem vždy velmi plachý a bojácný člověk. Zároveň nesnesu podřizovat se nějakým nesmyslným pravidlům. Vždy jsem toužila po svobodě a opravdovosti. Živit se tím, co mě těší, je moje cesta. Není to jednoduchá cesta, alespoň úplné začátky jednoduché nebyly, ale je to pro mě důležité,“ popsala výtvarnice.
Tvoří se zápalem
Dnes lidem podtrhává jejich krásu svými šperky a dny při stolování svými menšími kusy nádobí. Během toho se učí trpělivosti. „Poslední týdny se intenzivně zabývám hrnečky, které jsem měla v hlavě už dlouho. A konečně se klubou. Jaroslav Dušek v ‚Duši K‘ říká, že indiáni, když něco tvoří, věc musí splňovat tři kritéria, tři roviny. Musí být krásná, musí být účelná a musí to být energetický zářič. To jsou pro mě právě ty mé talířky pod šperky a snad to budou splňovat i ony hrnečky,“ uvedla Vendula Brázdilová.
Inspiraci čerpá všude kolem sebe. „Vyzkouším různé cesty, materiály, dekory. Různé postupy. A když to takto vyzkouším, samo na mě zavolá, co je mi blízké, co je mi vlastní. Už jsem ve fázi, kdy pomalu odstřihávám vše, co mi vlastní není,“ popisovala, že to je jako při skládání puzzle. Vše do sebe musí zapadat. „Pak totiž cítíte sílu a můžete věc nabídnout beze strachu lidem. Práce lidí jako Masaru Emoto, energie slov i záměru. S tím vším pracuji a učím se i žít,“ prozradila svou inspiraci výtvarnice.
Můžete toho dělat více
V její tvorbě se odráží láska k designu a módě z 20. a 60. let minulého století, kdy se snoubilo řemeslo s krásou. „Na druhou stranu dnes je skvělá doba v tom, že člověk může najít vlastně všechno najednou. Tolik lidí se zabývá různými věcmi. Minimalismus se zdobností, všechno je dnes možné a vítané,“ dodala Vendula Brázdilová.
Usměvavou designérku můžete potkat na Dyzajn marketu, který se několikrát ročně pořádá na náměstí Václava Havla u Národního divadla. Tam se Vendula velmi ráda zapovídá se zákaznicemi.
Prohlédněte si Vendulinu tvorbu:
