Studovala na stejné škole, na stejné fakultě jako její vrah. Osudového dne 21. prosince 2023 student filozofické fakulty zavraždil doma v Hostouni svého otce, posléze po zuby ozbrojený vešel do budovy fakulty na náměstí Jana Palacha. Tam jeho zběsilému řádění podlehlo 14 lidí – mezi nimi byli jak pedagogové univerzity, tak i studenti či nešťastlivci, kteří šli onoho večera zrovna kolem. Dalších 25 postřelil.
Mezi zesnulými byla i Eliška Šimůnková, která studovala obor, jenž vystihoval její empatii, ochotu a solidaritu s druhými. Do budoucna plánovala pomáhat porozumět lidem, kteří nemají sluch v pořádku, aby jejich neslyšená, ale přesto vyřčená slova mohla tlumočit těm, jimž sluch slouží. Její smrt dodnes nechápe její matka. Podle ní se jí dalo předejít.
Mohlo se tomu předejít
„Kvalitu vyšetřovacího spisu hodnotím jako nedostatečnou,“ sdělila v rozhovoru pro Ekonomický deník. „Nikdo nic nevysvětloval. Já se ptala a slyšela jen stále to samé, ať se neptám.“ Za problematické vnímá především to, že střelci vůbec neměl být vydán zbrojní průkaz, a to i vzdor tomu, že měl psychické potíže a chodil kvůli nim na léčení.
„Za naprosto fatální pak považuji jednání hlídky, která neprohlédla budovu Filozofické fakulty,“ vrací se ve vzpomínce k onomu dni. Ještě než započala střelba, policisté po pachateli pátrali. Měli vodítka, že se bude zdržovat v budově filozofické fakulty. I ji prohledávali. A to ke všemu ve stejné době, kdy se tam na jednom z tamních WC ukrýval vrah. K toaletám ale policisté nedošli.
„Nechápu submisivní jednání operačního důstojníka, kterému hlídka řekla, že jede do Celetné a on jim to odkýval. Nechápu a tohle nechápe více lidí,“ krčí rameny. Nechápe ani, že policisté nebyli s to lokalizovat vrahův mobil. „Proč pražská policie nenasadila Agátu, když o ni středočeská policie žádala?“ podivuje se. Jde o speciální technologii určenou na odposlech a lokalizaci mobilních telefonů.
Matka zastřelené Elišky emotivně: Zrůdě jste nezabránili. Rakušan, Vondášek a Matějček bránili postup policie při masakru na FF UK ČTK/Blesk Zprávy; Foto - Mária Rušinová
Setkání s rodinou „zrůdy“
Vše ale začíná a končí u osoby studenta, který masovou vraždu spáchal. Podle Lenky Šimůnkové je podivné, že student, který měl určité psychické problémy, disponoval rozličnými střelnými zbraněmi. Ty neváhal použít na své vrstevníky, ale i na dvouměsíční miminko v kočárku v Klánovickém lese jen pár dnů před masovou vraždu na fakultě! Co za člověka by něco takového mohlo provést?
„Musela bych být více obeznámena s psychologickým profilem té zrůdy. Ale dělám na tom, analýza ale ještě není kompletní,“ uvedla Lenka Šimůnková pro Ekonomický deník. „Policie odvedla k jeho osobě mizernou práci. Analýza počítače, mobilů, flash disků apod., to není složitá věc. Ale zmapování života, historie, dětství, mládí, dospívání, to je fuška.“
O to obdivuhodnější však na mamince je, že přes veškerou bolest sebrala odhodlání a odvahu, aby se s rodinou vraha setkala tváří v tvář. „Setkala jsem se více než jednou s matkou té zrůdy i jeho sestrou. Potřebovala jsem jim položit otázky, které mi nikým nebyly zodpovězeny. Dozvěděla jsem se mimo jiné třeba to, jak rodina fungovala, přesněji nefungovala,“ dodala v odpověď bez bližších podrobností.
Bolestná vzpomínka
Loni touto dobou vyhlížela Lenka, společně se svou dcerou, sváteční dny a konec roku. Letošní svátky pro ni mají ale pachuť nekonečného smutku. V podstatě sama říká, že pro ni už svátky jaksi přestaly existovat. „Vánoce už nejsou,“ uzavírá.
