Smutnou zprávu na sociálních sítích oznámili jeho příbuzní, kteří v domě U Tří zlatých prstenů už řadu let provozují úspěšný gastropodnik Roesel - beer & food. „Děda Roesel vyrostl v tomhle domě na Malé Straně a pamatoval Masaryka, jak jede na koni nahoru na Hrad. Jen v doprovodu podkoního. Děda Roesel hrál na housle v České filharmonii a procestoval s ní svět. Několikrát. Děda Roesel letos najezdil po lesích 90 km na elektrický tříkolce. Jen během jednoho z výletů. Děda Roesel na podzim tohohle roku kopal do míče se svým pravnukem. 1/9 svých pravnoučat. Děda Roesel si užíval, jak dům rodiny ožil, a že si do něj díky stejnojmenné hospodě tolik lidí našlo cestu. Opakovaně. Děda Roesel nás všechny svojí smrtí překvapil. Mysleli jsme, že je nesmrtelnej. Pojďme si ho pamatovat a přejme si, aby náš vlastní 98. rok života byl takový jako ten jeho,“ sdílela jeho rodina dojemnou vzpomínku na to, co vše zažil a dokázal.
Stanislav Roesel jakožto pamětník několikrát vystoupil v různých pořadech, například v listopadu 2020 v pořadu České televize s názvem Z metropole, který mapoval historii domu U Tří zlatých prstenů. První zmínky o domě, kde Stanislav vyrůstal, sahají do roku 1386. Tehdy byl majetkem Pražského arcibiskupství. Roku 1503 celou Mosteckou ulici potkala tragédie - obrovský požár, při němž shořelo 60 domů a zahynulo 22 lidí.
Své jméno získal dům roku 1725. Za dob první republiky v něm pak stávala tehdy populární pekárna, pec vytápěla i byt Stanislavovy babičky. „Tady byla mouka v kádích, vedle byla strouhanka. Jak tam byla lopatka, moc se mi to líbilo. Nabíral jsem mouku, dával ji do strouhanky a ze strouhanky ji dával do mouky. Přišel dělník, chytil se za hlavu a začal na mě křičet,“ podělil se Stanislav o jednu ze svých vzpomínek.
Roku 1961 musela rodina odevzdat dům státu, vrátil se jí až v roce 1991 v restituci, byl ale v dezolátním stavu. „Bydleli jsme s manželkou ve druhém poschodí a byli jsme v pokoji a najednou jsme uslyšeli strašnou ránu. Koukali jsme, co je, a zjistili, že celá pavlač propadla dolů a urazila plynový měřič, plyn začal foukat ven,“ popsal Stanislav. Na místě nyní jeho rodina provozuje právě zmíněný úspěšný podnik.
Tatínkovi zachránil život
Stanislava ve svém pořadu pro Český rozhlas vyzpovídala také jeho neteř Marie Tomsová. V něm rozený vypravěč popsal své vzpomínky na konec druhé světové války. „Chodil jsem do školy přes Karlův most z Malé Strany, do gymnázia v Křemencově ulici, bylo to Masarykovo první státní reálné gymnázium. A jednou jsme psali latinskou kompozici a já jsem byl, jak my jsme říkali, úplně dutej. Tak jsem šel slunným dnem po nábřeží k Národnímu divadlu, ale nemohl jsem jít, protože to bylo ohraničené vojáky SS. Zjistil jsem, že se táhnou až k Myslbeku, tak jsem se zaradoval, protože latinská kompozice nebyla. Byl jsem šťastný a šel jsem domů. Až pak jsem se dozvěděl, že moje štěstí bylo vykoupené smrtí sedmi lidí, kteří bojovali v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. To byla vzpomínka nehezká,“ popsal operaci Anthropoid a dění po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha.
Následovala haydrichiáda. „Denně jsem četl v novinách, byly tam sloupky dvě až tři stránky jmen lidí s adresami, které zabili, oběsili nebo zastřelili,“ uvedl Stanislav Roesel. „Když pak bylo květnové povstání, tak na Malostranském náměstí, na křižovatce s Karmelitskou, stál tank namířený do Mostecké ulice. Měli jsme dveře otevřené do domu, tatínek byl opřený o dřevěný výkladec a najednou jsem měl zvláštní pocit a říkal jsem: Mně se to tady nelíbí, pojďte odtud. Zavřeli jsme dveře, šli jsme dovnitř do chodby a najednou hrozná rána, že se dům otřásl. Když bylo po všem, šli jsme ven před dům. Tatínek si k tomu výkladci stoupnul a přesně tam, kde měl hlavu, byla díra. Ta střela by mu bývala urazila hlavu. Nebyl to hezký čas,“ dodal.
