14°C
V současné době je v celé Evropě instalováno více než 100 000 stolpersteinů, jubilejní stý tisící byl instalován letos v květnu v Norimberku. Nápad na uvedení projektu v České republice vzešel z prostředí České unie židovské mládeže, první kameny byly umístěny do pražských chodníků v říjnu 2008. Nyní je jich v metropoli přes 600, z toho téměř 190 v Praze 1, 130 na Praze 2, přes 70 v Praze 7 a více než 50 v Praze 3.
V celé ČR bylo instalováno několik set těchto kamenů ve více než 65 lokalitách. Po Praze jich je nejvíce v Brně a Olomouci (přes 250), přes 30 jich je v Kutné Hoře, Ostravě, Pardubicích, Třebíči či Kolíně. Po Praze v říjnu 2008 následoval Kolín, v roce 2010 Třeboň, Brno a Ostrava. Letos v červenci přibyly první kameny v Přešticích a Spáleném Poříčí a v září v Novém Jičíně. Jen toto září byly další stolpersteiny instalovány v Chlumci nad Cidlinou, Pardubicích, Chrudimi, Chrastu, Vysokém Mýtě či Holicích.
Poklona zavražděným
Dlažební kostky s mosazným povrchem a vyraženými základními životopisnými údaji upomínají na někdejší obyvatele města, kteří museli v období druhé světové války nedobrovolně opustit svůj domov. „Někdy je opravdu náročné dohledat životopisné údaje a adresy posledního svobodně zvoleného bydliště našich zmizelých sousedů a ověřit historická fakta. Považujeme ale za důležité, aby se na tyto naše spoluobčany nezapomnělo,“ uvedla nedávno za organizátory akce Renáta Růžičková ze Státního okresního archivu Pardubice, kde dalších deset kamenů přibylo letos v září. „Kdo si je chce na chodníku prohlédnout, musí se sehnout, tím pádem poklonit před památkou zavražděných,“ řekla před časem předsedkyně Židovské obce Ostrava Milena Slaninová.
Demnig našel inspiraci pro kameny zmizelých ve slovech Talmudu: „Člověk je zapomenut pouze tehdy, když je zapomenuto jeho jméno.“ Stolpersteine umístěné před domovy obětí uchovávají paměť na osoby, které zde kdysi žily. Projekt připomíná všechny oběti nacionálního socialismu, které byly v letech 1933-1945 nacisty pronásledovány nebo zavražděny. Připomíná i osoby, které pod tíhou okolností spáchaly sebevraždu. Kameny lze položit i pro ty, kterým se podařilo včas uprchnout, či pro přeživší koncentračních táborů.
Kámen zmizelých je malá čtverhranná dlaždice z betonu s hranou vždy deset centimetrů, zakončená mosaznou destičkou nesoucí text „Zde žil/a…“, s několika dalšími údaji o oběti. Kameny umělec většinou sám integruje do dlažby před posledním bydlištěm oběti. K obětem nacismu umělec počítá pronásledované skupiny, jako jsou Židé, Romové, političtí nepřátelé, homosexuálové, příslušníci odboje, oběti eutanazie a další.
Demnig se narodil v říjnu 1947 v Berlíně. Vystudoval pedagogiku a umění v Berlíně a Kasselu, kde od roku 1980 působil jako umělecko-vědecký pracovník na univerzitě. Od roku 1985 si v Kolíně nad Rýnem otevřel vlastní ateliér.
Typické pro Demnigův projekt je skutečnost, že každá oběť má svůj vlastní Stolpersteine. Je tomu tak proto, že ve vyhlazovacích táborech Němci vězňům sebrali jejich jména a nahradili je pouhými čísly bez vlastní identity, minulosti a vzpomínek. Demnig tak vrací každému umučenému člověku jeho vlastní jméno a tím i jeho důstojnost.
Demnig byl za svůj projekt Stolpersteine mnohokrát vyznamenán.
Kameny zmizelých v Lazarské ulici připomínají rodinu Pragerovu, která zde žila a která, až na dceru, byla zavražděna v koncentračním táboře Osvětim Veronika Foltová
