Pražská „Koněvka“ mění název: Kde byla dřív Stalinova ulice nebo Leninova třída?

Většinou se tehdy ponechávaly názvy ulic, pojmenovaných po komunistech z období druhé světové války, často zavražděných nacisty, kteří pak s následným poúnorovým režimem neměli osobně nic společného. Ale i zde se objevily výjimky, třeba Švermův most získal zpátky mezi- a krátce poválečný název Štefánikův, byť Jan Šverma druhou světovou válku nepřežil.

Po vůdci československých komunistů, který stál v čele převratu v únoru 1948 a za jehož vlády zažilo Československo nejtvrdší bolševický teror, se jmenovalo nejen Gottwaldovo (nyní Masarykovo) nábřeží, ale také most přes Nuselské údolí a stanice metra na jeho jižním okraji (a mezi roky 1949 a 1990 i město Zlín). Jeho nástupce v čele Československa Antonín Zápotocký se dočkal svého náměstí v metropoli v roce 1977 (nynější náměstí Winstona Churchilla), jeho jméno původně nesl i dnešní Barrandovský most.

Maršál Ivan Koněv není jediným sovětským vojevůdcem, jehož jméno dostalo některé pražské prostranství. Ve stejném roce 1946 se jedna z hlavních ulic na druhém konci Prahy začala jmenovat po Georgiji Žukovovi. Ovšem už v roce 1962 se spodní část dnešní Evropské vrátila k původnímu jménu Velvarská, v roce 1967 pak po rozsáhlých stavebních úpravách výpadovky ke Kladnu celá třída dostala jméno po Leninovi, stejně jako později i stanice metra v Dejvících (nyní Dejvická).

V oblasti kolem „kulaťáku“ - dnes Vítězné náměstí, do roku 1990 náměstí Říjnové revoluce - bylo za minulého režimu mnoho ulic pojmenovaných podle událostí důležitých pro komunistický režim nebo po členech domácího i zahraničního „rudého pantheonu“. Například dnešní Terronská ulice, která se jmenuje podle francouzské vesnice spojené se vznikem čs. legií, nesla mezi roky 1952 a 1990 jméno Andreje Ždanova, mimo jiné ideologa takzvaného socialistického realismu. Sousední ulice Charlese de Gaulla se zase jmenovala po Jakovu Sverdlovovi, jednom z hlavních organizátorů bolševické revoluce v roce 1917.

Sovětský diktátor Josif Stalin měl v Praze ulici se svým jménem dokonce dvakrát. Nejprve se podle něj od roku 1946 jmenovala dnešní Vinohradská, s rozbíjením kultu osobnosti ale někdejší Fochova nebo Schwerinova třída dostala neutrální zeměpisné označení. Na začátku 70. let pak dostala Stalinovo jméno jedna z ulic na Chodově, která se po druhé světové válce jmenovala Rudé armády, už 20. prosince 1989 ji ale přejmenovali na Starochodovskou.

Také východoněmecký vůdce Wilhelm Pieck dostal svou ulici na Vinohradech, dnešní Korunní se po něm jmenovala v letech 1956 až 1990. Autoři Komunistického manifestu pak dali v 50. letech jméno dvěma pražským nábřežím - Bedřich Engels dnešnímu Rašínovu a Karel Marx nynějšímu Podolskému. Jedna část vltavského nábřeží ale dodnes nese pojmenování, jež dostalo za minulého režimu. Jedná se o nábřeží Ludvíka Svobody, které dostalo toto jméno v roce 1979 po smrti velitele čs. jednotky v SSSR a pozdějšího prezidenta, zvoleného za pražského jara 1968. Nedaleké náměstí Krasnoarmějců (tedy rudoarmějců) před Rudolfinem bylo už 20. prosince 1989 pojmenováno po Janu Palachovi.

Nových názvů se později dočkaly například i náměstí Lidových milicí v Praze 9 (dnes náměstí OSN), náměstí Primátora dr. Václava Vacka (dnes Mariánské náměstí) nebo náměstí Kubánské revoluce (dnes Kubánské náměstí). Ze třídy SNB - tedy Sboru národní bezpečnosti - je Vršovická ulice, ulice Obránců míru nese jméno komunisty popravené političky Milady Horákové, ulice Pionýrů je dnes Patočkova na počest filozofa, který zemřel po dlouhém výslechu po vzniku Charty 77. Některé ulice jsou ale v Praze pojmenované po komunistech dodnes, vesměs se ovšem jedná o lidí, kteří jako odbojáři zahynuli za druhé světové války.

Po invazi Moskvy na Ukrajinu se loni v dubnu přejmenovala část Korunovační ulice u ruské ambasády na Ukrajinských hrdinů. Již v roce 2020 náměstí Pod Kaštany, které leží také u ruské ambasády, dostalo jméno po zavražděném ruském opozičním politikovi Borisi Němcovovi, promenáda u Místodržitelského letohrádku ve Stromovce zase nese jméno po zavražděné ruské novinářce Anně Politkovské.

Z Prahy sice Koněvova ulice na podzim zmizí, jméno tohoto ruského vojevůdce z druhé světové války, který později vedl krvavé potlačení povstání v Maďarsku v roce 1956 a působil i v Berlíně v době výstavby berlínské zdi, ale nadále ponesou veřejná prostranství v jiných českých městech. Koněvovu ulici mají v Ostravě, Ústí nad Labem, Mikulově nebo Mladé Boleslavi, ulice pojmenované po maršálu Koněvovi mají i v Nymburce a Jičíně.

Fotogalerie

26 fotografií

Ulice Koněvova před přejmenováním na Hartigovu.

Autor: Jan Dařílek