18°C
„Dvounožcům“ se může zdát, že je Praha celkem dobře průchozí pěšky. Stejná realita ale neplatí pro maminky s kočárky nebo lidi na invalidním vozíku. Ti při průjezdu městem zažívají místy doslova odyseu. Problémem přitom nejsou pouze stavební práce na chodnících a s tím související nástrahy v cestě, ale také příliš úzké či špatně udržované koridory pro pěší. Peripetie spojené s pohybem na vozíku jsou pro Emu Rónovou denním chlebem.
Po 18 letech hendikepu už nemohla snášet současnou politiku vůči vozíčkářům, a tak založila facebookovou skupinu „Nejen toalety pro všechny“. Bezbariérovost totiž není jen o vozíčkářích. Jedná se i o lidi o berlích, rodiče s kočárky a seniory. Svou aktivitou se Ema snaží upozorňovat na problematická místa v Praze. Zároveň na změnách pracuje také jako členka komise Prahy 1 pro bezbariérovost.
Nejhorší ulice v Praze
Podle Emy se vozíčkář moc neprojede po ulicích a uličkách v rámci areálu Pražského hradu i v podhradí. Zde je situace ztížená tím, že samotný areál Hradu je nemovitou národní kulturní památkou. Zato například Nerudova ulice nebo okolí Lennonovy zdi sice leží v pražské památkové rezervaci, ale to i Smetanovo nábřeží, kde minulé léto vznikla bezbariérová široká pěší promenáda v pražské mozaice s odděleným cyklopásem.
Situace je tristní také v centru metropole. „Ulice kolem Národního divadla bývají věčně rozkopané, s roztahanými předzahrádkami, parkujícími vozy na chodníku a koloběžkami,“ sděluje Blesku Ema. Jedná se o ulici Černá, Křemencova, Pštrossova, V Jirchářích, Ostrovní nebo Opatovická. „Říkám tomu ‚zlatý trojúhelník‘,“ uvádí Ema Rónová.
Další trable zažívají vozíčkáři nebo maminky s kočárky v Křížovnické ulici. Samostatnou kapitolou jsou Karlovy lázně. Největší problémy pravidelně způsobuje ulice Smetanovo nábřeží, vedoucí skrz podchod u Karlových lázní. Procházející z obou směrů se tu v nejužším místě majícím 80 centimetrů na šířku musí vyhnout jedině tak, že jeden z nich ustoupí pár kroků dozadu a počká, než další chodci projdou. Ideální není ani prostor na Malé Straně u Kampy.
Co je potřeba změnit?
Podle Rónové je třeba zjednodušit nejen administrativu, ale i povrchy. Dodržovat platnou bezbariérovou vyhlášku 398/2009Sb. „Potřebujeme, aby se zvyšovalo povědomí a porozumění. Lidé, kteří mají problémy s mobilitou, musí být ve společnosti vidět,“ vyjádřila se k „lajdáckému“ přístupu Prahy minulý rok Ema. Pokud nemohou vozíčkáři využívat veřejný prostor kvůli nepřístupnosti Prahy, nemohou se stát součástí společnosti. A přitom politikům se nezdá, že by se jednalo o tak velký problém, aby se jim chtělo ho řešit.
„V roce 2022 považuji za naprosto skandální, že se musíme dožadovat takové samozřejmosti. Je to ukotveno v legislativě a přesto, ze sociálního hlediska, se s námi nepočítá. Máme se snad plazit po schodech magistrátu, jako se dělo u amerického Kapitolu?“ dodala loni v létě Ema. Bohužel prý mnoho vozíčkářů společenský aktivismus vzdalo.
Daniela Bláhová: Vozíčkářka, která vyjela na Kilimandžáro archiv
