18°C
V pátek 28. července se pro veřejnost konečně otevřela Štvanická lávka. Nové propojení mezi Holešovicemi a Karlínem je 300 metrů dlouhé, Prahu vyšlo na 350 milionů, stavělo se asi rok a půl. První úvahy o lávce jsou však minimálně 20 let staré. Na první pohled minimalistická stavba však ukrývá několik zajímavých detailů, které má na svědomí sochař Aleš Hvízdal. Zábradlí na lávce totiž ozdobil bronzovými zvířecími hlavami.
„Zábradlí je takovým náhrdelníkem lávky. Inspiroval jsem se klasickými antickými ornamenty. Nejsou to kopie tvarů, které už tady byly, ale kombinace různých možností, jež dnešní doba skýtá díky 3D technologiím,“ uvedl sochař. Madlo je bronzové, což je podle Hvízdala téměř bezúdržbový materiál, který vydrží stovky let, aniž by se musel natírat. Zároveň se však lépe tvaruje než nerez a vydrží více než hliník. V zábradlí je také zabudované osvícení celé lávky, které je navíc šetrné a nevytváří tak zbytečný světelný smog. Lávka je díky tomu osvětlena pouze zevnitř, takže chodci i cyklisté na cestu dobře vidí, zvenčí ale lávka nesvítí. Na každém ze tří konců je zábradlí zakončeno bronzovou zvířecí hlavou, konkrétně zaječí, býčí a koňskou. Na sociálních sítích pak autor vysvětlil, že jsou to takové pomníčky zvířat, co na daných místech umírala.
Býčí hlava
Na holešovické straně je zábradlí ukončeno býčí hlavou. Důvod lze vcelku jednoduše uhádnout, v dnes oblíbené Holešovické tržnici bývala centrální jatka, která masem zásobovala celou Prahu. Jatka se otevřela v roce 1895 a jejich kapacita byla navržena tak, aby bylo možné vyprodukovaným masem zásobovat 350 000 a později půl milionu osob. Při takhle obří produkci je vcelku jasné, že nešlo o nijak idylické místo, řev porážených zvířat byl slyšet široko daleko a nelibá vůně prý často byla cítit až na Václavském náměstí. Jatka už z Holešovic zmizela, připomínají je ale například názvy ulic. Třeba ulice U Průhonu – tudy se vedl dobytek na pastvu, v Argentinské se zase obchodovalo s argentinskými býky
Zaječí hlava
Zaječí hlavu najdeme v místě, kde se z lávky schází přímo na ostrov Štvanice. Ten svůj název nezískal jen tak, v 17. století ostrov sloužil Pražanům jako místo k odpočinku a mimo jiné se tu pořádaly opravdové štvanice. Tato krvavá kratochvíle, kdy se diváci bavili tím, jak psi k tomu vycvičení štvou medvědy, jeleny, zajíce ale třeba také krávy, přišla do Prahy zřejmě z Vídně. Štvanice se na ostrově střídavě pořádaly až do roku 1802, kdy je císař František I. zakázal, protože údajně snižovaly mravy tehdejšího obyvatelstva.
Koňská hlava
Konskou hlavou končí zábradlí na straně Karlína a odkazuje tak na Karlínská kasárna. Podle Hvízdala reliéf připomíná koně, kteří v kasárnách byli ustájeni a umírali ve válkách. Kasárna Karlín postavil podnikatel Vojtěch Lanna v letech 1846–1849 a ve své době se jednalo o největší objekt tohoto druhu v celé Praze. Pro stavbu kasáren se dvorská válečná rada rozhodla převážně proto, že tehdejší ubytování vojáků mělo nízkou kvalitu a množily se proto stížnosti. V období druhé světové války sloužila kasárna (stejně jako třeba Základní škola na Lyčkově náměstí) pro potřeby wehrmachtu. Během okupace vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 zde na krátký čas sídlilo provizorní protiokupační vysílání nezávislého Československého rozhlasu.
Štvanická lávka je od pátku v provozu. Tři sta metrů dlouhá betonová konstrukce spojuje Holešovice a Karlín Blesk
