22°C
Několik desítek let po komunistických zvěrstvech páchaných na vlastním obyvatelstvu stále řada lidí neví, kde skončily ostatky jejich příbuzných. I z těchto důvodů se vědci z Archeologického ústavu Akademie věd ČR pustili loni v říjnu do průzkumu bývalého popraviště na pankrácké věznici.
„Stále se na nás obracejí příbuzní s dotazy, kde ostatky jejich příbuzných vězněných na Pankráci skončili. Zaslouží si odpověď, i proto jsme se rozhodli tento průzkum realizovat, pomohl nám i výrazný pokrok v technologiích,“ vysvětluje Alena Šimánková z Národního archivu.
Fragmenty kostí
Vědci pomocí georadaru zkoumali místo, kde se v letech 1948 až 1954 popravovalo. „Po roce 1954 byl prostor šibenice vyklizen a místo zůstalo bez povšimnutí až do roku 1992, kdy zde vzniklo pietní místo. V rámci průzkumu jsme zde našli fragmenty spálených kostí, předpokládáme tedy, že se jedná o vysypané ostatky lidí, kteří zde byli popraveni,“ vysvětlil historik Vězeňské služby Aleš Kýr.
Pro komunistický režim bylo totiž typické, že ostatky vězňů často pohřbívali na utajovaných místech, zvláště pokud se jednalo o ostatky politických vězňů. Komunisté zpopelňovali ostatky popravených a zemřelých vězňů v Praze v letech 1948-1953 v krematoriu ve Strašnicích a později v Motole. Pankrác se pro ně stal „centrálou“, kde se urny začaly skladovat a nikdo nevěděl, co s nimi. „Tehdejší ministr vnitra Lubomír Štrougal nakonec vydal rozkaz, že urny starší jednoho roku se mají ničit,“ dodává Kýr. „Proč ale některé urny byly zachovány a jiné se musely zničit, dodnes nevíme,“ doplňuje Alena Šimánková.
Nelze určit, komu ostatky patří
Vědci se především snažili tímto projektem zjistit, co se stalo s ostatky, které nebyly uloženy na hřbitově v Motole nebo v Ďáblicích. Podle vězeňského historika se jednalo doslova o mravenčí práci, kdy vědci museli nejdříve zjistit, zda urna byla vydána pozůstalým. „To se tehdy ale nedělo moc často, většina uren pak putovala právě na Pankrác,“ říká Kýr.
I tak vědci nemohou s jistotou říct, o čí ostatky se jedná. Vycházejí logicky pouze z archivů, které má vězeňská služba k dispozici. „Z těchto záznamů jsme vyvodili, že by se mohlo jednat například o ostatky odbojáře Zbyňka Janaty nebo Václava Švédy, kteří byli oba členové odbojové skupiny bratří Mašínů. Nikdy se také nenašla urna Záviše Kalandry, který byl popraven společně s Miladou Horákovou. Víme jen, že jeho urna byla odvezena sem na Pankrác, po takové době ale nejsme schopni z ostatků určit konkrétní lidi,“ uzavřela Šimánková.
Milada Horáková – jedna z největších českých hrdinek a oběť brutálního montrsprocesu Videohub
