9°C
„Přesnější výraz, než je hřbitov, je vlastně pojem pohřebiště, protože to co se zde nachází, je v podstatě masový hrob. Pojem pohřebiště říká, že zde celá řada věcí neodpovídá hřbitovu, například zde není zcela jasné, kdo je pochován na kterém místě. Za nacistického režimu zde vzniklo divoké pohřebiště a po válce zde v zavážení ostatků pokračoval i komunistický režim,“ řekl na úvod předseda spolku Petr Marek. Díky usilovné práci několika badatelů, které spolek sdružuje, se podařilo dohledat alespoň některá jména obětí obou totalitních režimů, jejich náhrobky proto vznikly až zpětně a jsou tak částečně symbolické.
Péče o novorozence vězněných žen byla za nacistické okupace v důsledku nedostatku léků a zdravotnického materiálu velmi tristní, nevinné děti za to ale často zaplatily vlastním životem. „Situace se nezlepšila ale ani po válce, novorozence a kojence čekal společný výkon trestu společně s jejich matkou. Děti ale v důsledku nedostatečné zdravotní péče měly zdravotní problémy a začaly ve věznicích umírat,“ řekl ve svém projevu odborník na historii vězeňské služby Aleš Kýr. Do dnes ale není jisté, kde jsou tyto děti pohřbeny.
Za severní zdí Ďáblického hřbitova, se nachází také ostatky odpůrců nejdříve nacistického a později komunistického režimu, kteří zemřeli v Pankrácké nemocnici, a nebo těch, kteří byli na Pankráci popraveni. „Postupně zde vzniklo asi 50 šachtových hrobů, do jedné se vešlo asi 40 rakví. V rakvi ale nebylo vždy jen jedno tělo, byly tam přikládány i histologické a anatomické zbytky z nemocnic, plody po potratu, mrtvě narozené děti, ale i zesnulí, kteří neměli příbuzné,“ vysvětlil Aleš Kýr. Většina dětí, které zde mají svůj náhrobek, zemřelo v ústavu o péči matku a dítě v Podolí, nebo v Karlínské dětské nemocnici, naopak u dětí, které zemřely, na Pankráci se jejich záznamy v matrice nepodařilo dohledat.
Příběhy těchto dětí dokumentuje také Bohuslav Farský, v časopise Věrni zůstaneme. „Jsem bývalý politický vězeň a má dcera, která se také narodila v pankrácké věznici, jezdí každý rok na ďáblický hřbitov se mnou. Společně vždy postojíme u hrobu chlapečka, jehož datum narození je stejné, jako má ona. Obě děti se narodily v komunistickém žaláři ve stejný den. Uvědomuji si, jak málo chybělo, aby zde ležela i ona. Je to nepopsatelná hanba všech komunistů, jedna z nejtemnějších kapitol jejich strany,“ uvádí Bohuslav Farský v jednom ze svých textů.
Petr Marek ve svém proslovu rovněž připomněl dokumentaristku Dagmar Průchovou (1937 až 2015), která zkoumala případy vězněných matek a jejich dětí. Byla pro spolek impulzem, aby se věnoval tomuto tématu. Marek uvedl, že děti, které zde leží spolu s hrdiny protikomunistického a protinacistického odboje, si zasloužily a zaslouží, aby se zde uskutečnil archeologický průzkum a aby se jim dostalo důstojného rozloučení.
Ďáblický hřbitov vznikl před první světovou válkou. Nachází se na něm čestná pohřebiště obětí první světové války a rovněž obětí nacistické a komunistické diktatury.
