Nebyl pro diváky trošku šok, když měli vaši tvář spojenou s jedním příjmením, a pak se jim to najednou změnilo?

„Na to jsou různé názory, které se ke mně celou tu dobu dostávaly: v žádném případě nemůžeš vzít manželovo příjmení, nikdo nebude vědět, kdo jsi, a tvoje kariéra upadne v zapomnění. Ale život už mě naučil, že ne vždycky je dobré poslouchat, co vám říkají ostatní. Šla jsem tedy cestou srdce a tradice, chtěla jsem si vzít manželovo příjmení, protože k němu patřím. Rodina je pro mě absolutní číslo jedna, chtěla jsem, abychom se všichni jmenovali stejně.“

Bylo potom zapotřebí vaši hereckou značku budovat znovu?

„Určitě ano. Dokonce se mi ještě doteď stává, a to už jsem vdaná devět let, že nevědí, jak mě mají napsat. Nebo mi chtějí podsunout:… ale když tam napíšeme Kerestešová, tak lidé budou přesně vědět, o koho jde… Hrozně nerada se s lidmi o něčem hádám nebo dostávám do konfliktu, tak jsem si to vyřešila tak, že pokud někdo neví, jak mě má napsat, říkám mu: Je to vaše volba, udělejte to, jak to cítíte. Ale já se jmenuju Růžičková.“

Pojďte nám představit postavu, kterou hrajete v seriálu Polabí.

„Moje postava se jmenuje Beata. Je to žena samoživitelka, která nemá úplně jednoduchý osud. Má už dospělého syna, který je neslyšící. Celý svůj život vlastně odevzdává životu svého dítěte. Aby se mohlo začlenit do společnosti, aby mohlo vystudovat, aby ho přijali ostatní lidé a podobně. Jsem za ten příběh moc ráda, protože je potřeba o tom mluvit. Takových maminek je strašně moc a nepovedených vztahů, které se rozpadly už na začátku při prvotních problémech, taky. Myslím si, že tenhle seriál nám možná i přinese naději, že konec může dopadnout dobře.“

Andreu Růžičkovou zlomil stesk: Sesypala se! A doma ji čeká pohroma…

Ví se o vás, že jste hypersenzitivní, že se hodně vžíváte do svých postav. Byla v tomhle případě ta emoce taky tak silná?

„Ta hypersenzitivita je mnohem horší v reálném životě než v tom hraném. Abych to upřesnila: hraní, nebo být v roli, je pro mě nějakým způsobem terapeutické. Emoce, které nedokážu zpracovat nebo dát ven sama za sebe – protože se za ně třeba ještě pořád stydím, abych nepůsobila až moc křehce a slabě, jelikož se stále nosí, že když je někdo citlivý, je slabý, což není pravda – tak tyhle emoce mi ty role pomáhají dostat nějakým způsobem ven.“