22°C
A pravdou je, že nikterak netroškařil, ani se neupejpal. Ve 20. letech 20. století dávno patřil mezi světově proslulé malíře, který si mohl dovolit výstavbu vlastní vily. Vhodný pozemek se pro ni nachomýtl v nenápadné bubenečské ulici V Tišině za letenským fotbalovým stadionem. „V době, kdy požádal architekta Bohumila Hübschmanna (†83) o projekt svého domu, ještě do dokončení Epopeje zbývaly tři roky,“ líčí v knize Slavné vily Praha 6 – Bubeneč architektka Radomíra Sedláková.
Secesní umělec s „klidnou“ vilou
Mucha svá velkoformátová plátna maloval především na zámku Zbiroh. Nicméně v Praze potřeboval mít sídlo hodné jeho renomé a také ateliér. Kdo by ovšem očekával nějakou pompéznost vystihující Muchovo estetické cítění a nápaditost, nejspíše by byl maličko překvapen. „Jestliže Alfonse Muchu uznává svět především jako secesního malíře, pak jeho vila o tom moc nevypovídá. Je to stavba až klasicky přísná a striktně symetrická,“ uvádí Sedláková.
Vilu navrhoval známý architekt Bohumil Hübschmann, někdy též uváděný v počeštěné variantě jméně coby Hypšman. Ten například navrhoval v Praze Palackého náměstí, ve Střešovicích si postavil vlastní vilu poblíž zastávky Sibeliova a nadto i řadu průmyslových staveb po celé Praze – v Holešovicích, Vysočanech či v Hostivaři.
Muchovi nabídl „vilu současně velkolepou a jednoduchou. S přehlednou velkorysou dispozicí a s vybavením, které již od suterénu vyjadřovalo, kdo zde bydlí,“ líčí architektka s tím, že dům disponoval i garáží, bytem domovníka, prádelnou, kotelnou sklepy, ústřední halou a dokonce rámárnou .
(Dočasný) ateliér pod střechou
„Podkroví bylo určeno Mistrovi – ve středu ležel na celou hloubku domu velký ateliér se zvýšeným stropem a s oknem přecházejícím do střechy,“ pokračuje Sedláková. Stavba započala v roce 1925 a o tři roky později bylo kompletně hotovo. Mucha ještě stihl využít podkroví pro nejrůznější přípravné práce, které ovšem, jak známo, finalizoval na zámku Zbiroh. A jelikož v té době Mucha paradoxně se souborem velkolepých 20 pláten končil, promítlo se to na dalších stavebních úpravách vily.
V roce 1929 totiž svůj ateliér v podkroví zrušil. „Jeho prostor byl rozdělen na dílnu, fotokomoru a šatnu a vznikl zde hostinský pokoj,“ popisuje architektka. A z důvodu? „Epopej byla domalována.“ Mistr už nepotřeboval velkorysé prostory na její plánování. Údajně na to míval vyčleněno až 10 hodin denně. Veřejnosti svá plátna poprvé kompletně představil roku 1928, od kdy se také datuje vlastnictví hlavního města.
Již v roce 1909, kdy soubor pláten vznikal „napsal starostovi Prahy (tím byl tehdy Karel Groš - pozn. red.), že cyklus obrazů, na kterých nyní začne pracovat, věnuje městu, a žádal ho o postavení zvláštní budovy na jejich umístění,“ líčí Muchův syn v biografické knize Kankán se svatozáří: Život a dílo Alfonse Muchy.
Do posledních dnů
V klidné vilové lokalitě byl malíř spokojen. „Mucha dům užíval až do své smrti v roce 1939, kdy zemřel po výslechu na gestapu,“ líčí architektka. Příčinou úmrtí byl zápal plic.
„Po roce 1948 byla vila konfiskována a převedena do Správy služeb diplomatickému sboru,“ uvádí Sedláková s tím, že původní obyvatele, Muchovy potomky, komunisté vystěhovali. Vrátila se jim až v restituci po roce 1989, dnes je však vila v rukou soukromého majitele, který ji nechává rekonstruovat.
Starosta Moravského Krumlova Tomáš Třetina ke Slovanské epopeji Zdeněk Matyáš
