15°C
Pojem sluha je odvozený od slova sloužit. Odtud s největší pravděpodobností také pramení název málo známé vísky za hranicemi Prahy. Na internetových stránkách obce se k původu názvu dočteme, že „jméno Sluhy = ves sluhů nebo Sluhů, tj. Sluhovy rodiny.“ Co do původu pojmenování nejde o nic výjimečného, že se vsi pojmenovávaly podle nejvýznamnějších nebo nejmajetnějších obyvatel, nezřídka zakladatelů.
Však takové pražské Strašnice také odvozují jméno od majitelů zdejšího „panství“ - Strašnů. Také pražský Hloubětín má původ svého názvu nikoliv od toho, že by byl založen hluboko, ale od jistého Hlúpaty. Komu sloužili výše zmínění Sluhové, jejichž ves je prve oficiálně doložena k roku 1238, ačkoliv je patrně starší, není snadné říct. Mnohem jistější je, že tvrz, která ve vsi stávala, sloužila k obraně před rabijáty a loupeživými bandami. Ta však vznikla minimálně až o století později.
V pravý čas?
Kniha Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, pod níž je za autorský kolektiv historiků podepsán coby jeho vedoucí František Holec, klade vznik tvrze do 14. století. Písemně je „poprvé doložená v deskovém zápisu z r. 1390.“ Tedy prakticky v předvečer husitské revoluce, která bohužel značně popustila uzdu nejrůznějším drancováním a rabováním.
A že ve Sluhách bylo co rabovat! Jednalo se původně o farní ves, kterou měl ve 13. století ve správě i děkan svatovítské kapituly Vít, který proslul svou zbožností, péčí o svatovítský chrám, náklonností k chudým i právě péčí o zdejší katolický kostel sv. Vojtěcha, který nechal přestavět a zvelebit. Ten přitom „podle staré pověsti byl postaven již ke konci 10. století za panování knížete Boleslava II. (967-999),“ uvádí webové stránky obce.
Jelikož se Čechy za husitských bouří staly prakticky po celé délce i šířce jedním velkým bojištěm, dá se předpokládat, že zkraje 15. století našla tvrz Sluhy své uplatnění. Válečná léta totiž přečkala, byť se přesně neví, v jakém stavu. „Osudy vsi a tvrze v husitském období nejsou známy,“ uvádí historici.
Provinilý majitel
Sluhy, kde už ve středověku vyjma tvrze a kostela stávaly dva dvory, se po husitské válce čile vyvíjely dále, ves střídala jednoho majitele po druhém. Za zmínku stojí například Adam z Valdštejna, který Sluhy podle historika Augusta Sedláčka měl v držení v letech 1609 až 1615, jak uvádí v knize Hrady, zámky a tvrze Království českého. Adam z Valdštejna, příbuzný známějšího Albrechta, se později vypracoval v nejvyššího purkrabího Českého království.
„Posledním předbělohorským vlastníkem byl Ehrenfried Berbisdorf z Berdisdorfu, činný účastník stavovského povstání v l. 1618–1620. Po bitvě na Bílé hoře uprchl do zahraničí a majetek mu byl zkonfiskován, přičemž Sluhy dostali klementinští jezuité. Řád je obratem prodal a stejně postupovali další držitelé,“ uvádí historikové. „Není známo, proč se jezovitům Sluhy nelíbily,“ dodává Sedláček.
Včasný útěk do zahraničí zachránil Ehrenfriedovi z Berbisdorfu život. Ehrenfried byl totiž jedním z těch, kteří byli osobně účastnil defenestrace v roce 1618. „23. května 1618 pomáhal při vyhazování místodržících Martinice a Slavaty a písaře Fabricia Plattera. Střílel po nich - ale netrefil se,“ uvádí web obce.
Za to byl také v nepřítomnosti odsouzen k smrti. Mnoho vsí i tvrzí během třicetileté války zaniklo, byly zpustošeny, zdevastovány. Stačí vzpomenout pražské Šešovice. Sluhy měly v tomto ohledu namále. „Tvrz byla rozbořena Švédy r. 1639,“ uvádí historikové. Ačkoliv její původní účel byl po roce 1639 víceméně pasé, stavba zcela nezanikla.
Nejprve chránila lidi, později obilí
„Po r. 1656 se tu objevil majitel, který sledoval víc než jen spekulační cíle. Byl to původně tyrolský šlechtický rod Losy z Losynthalu,“ uvádí historikové, „který se v Čechách domohl povýšení do panského stavu a učinil Sluhy součástí rodového fideikomisu.“
Losové z Losynthalu byli v 17. století velmi zámožný rod. Dokládá to i Lidový dům v Hybernské ulici, který je spjatý jak s historií ČSSD, tak i KSČ. Jeho původní název je totiž Losyovský palác, který v 50. letech 17. století nechal zbudovat Jan Antonín Losy. Rodu mimo jiné patřil zámek Ctěnice, který se nachází na samém okraji Prahy. „Vrchnost Ctěnická zřídila z tvrze l. 1780 sýpku,“ udává Sedláček.
„Jednalo se o robustní stavbu tyčící se na skalním stupni poblíž poplužního dvora ve východní části vsi. Podsklepená obdélná budova rozměrů asi 24 x 10 metrů měla nad přízemím ještě patro a pod polovalbovou střechou navíc půdní polopatro,“ informuje web obce. „Z původní stavby gotické tvrze se v ní dochovaly zbytky dvojúrovňového suterénu. Horní byl trojprostorový, přičemž ze střední místnosti vedlo schodiště do dolního sklepa, tvořeného jednou obdélnou místností, vytesanou z větší části do skály.“
Osudové 20. století
Léta plynula v desetiletí a staletí, během kterých se do českých zemí „zakously“ další války. Prusko-rakouská, sedmidenní, obě světové – ty všechny „bývalá“ tvrz ve Sluhách přečkala ve „zdraví“. Než přišel rok 1948, se kterým je spojen nástup komunistů k moci a s ním nucené zestátňování a kolektivizace. „Socialistické JZD, které budovu převzalo do své péče v padesátých letech neinvestovalo ani korunu do jakékoliv údržby objektu,“ dočteme se na stránkách obce.
„Zbytky tvrze přežívající v barokní sýpce stávaly ve Sluhách až do konce osmdesátých let 20. století. Poté bylo torzo mezitím zpustlého objektu zbaveno nadzemního zdiva, takže počátku devadesátých let 20. století se dožily pouze části obvodových zdí s dvojúrovňovým suterénem.“
Tečku za posledními pozůstatky tvrze učinila letní bouře, kdy „uhodil blesk do hřebenu střechy tvrze a obnažil část krytiny. Během několika měsíců se díra ve střeše natolik zvětšila a počasí natolik poškodilo krovy, že při následující zimě došlo vlivem sněhu k prolomení střechy.“
Nepopulární rozhodnutí o zboření zbytků padlo v první polovině 90. let, kdy už se se stavbou nedalo nic dělat. „Na základě objednávky MNV Sluhy Pozemní stavby Praha šest set let starou budovu tvrze zničily. Část materiálu použily na zasypání sklepů vytesaných ve skále, které by snad mohly být ještě někdy odkryty a rekonstruovány,“ uvádí obec. „Paradoxem je, že za částku určenou k likvidaci by bylo možné v tehdejší době (v r. 1984) budovu zabezpečit, zakonzervovat a tedy i zachránit.“ Jelikož se tak nestalo, po tvrzi ve Sluhách, „která byla dominantou obce,“ a která stála na dohled kostelu sv. Vojtěcha a poblíž Mratínského potoka v místě domu č. p. 31, už není ani vidu.
Ve věku 98 let zemřel Lubomír Štrougal Videohub
