9°C
Rothmayerův otec měl v Praze truhlářskou firmu a jeho jediný syn se také původně vyučil tomuto řemeslu, než v roce 1912 nastoupil UMPRUM. Tam studoval u Josipa Plečnika a když jeho učitel v roce 1920 přijal úkol upravit Pražský hrad pro T. G. Masaryka, stal se tehdy osmadvacetiletý Rothmayer architektovým asistentem. Po několika měsících však Plečnik dostal nabídku učit v rodné Lublani, a tak se přestavbě věnoval na dálku a hlavní zodpovědnost zůstala na jeho pobočníkovi. Dohlížel na výrobu modelů všech detailů, vytvářených podle Plečnikových nákresů, hlídal provedení prací.
A když Plečnik, který svoje návrhy přijížděl do Prahy kontrolovat přes léto, na Pražském hradě skončil, Rothmayer zůstal. Ve 30. letech navrhl některé úpravy sám, mezi jeho nejvýznamnější práce patří přestavba jižního křídla na prvním nádvoří na apartmá pro státní návštěvy a úpravy tereziánského křídla, v západním křídle pak na přelomu 40. a 50. let vznikl jeden z monumentálních sálů, dnes zvaný Rothmayerův. V době po únoru 1948 se ale architektova práce na Pražském hradě chýlila ke konci, z politických důvodů opustil i učitelské místo na UMPRUM a odešel do penze.
Posledních deset let života (zemřel 24. září 1966 v Praze ve věku 74 let) se architekt, který se podílel i na podobě interiéru kostela Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, věnoval menším zakázkám. Vytvořil i výstavy pro Uměleckoprůmyslové muzeum nebo stálou expozici v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Stále také dotvářel svou vilu, hlavně její zahradu, kterou ve svém cyklu Procházka po kouzelné zahrádce zachytil Rothmayerův přítel, fotograf Josef Sudek. Dům v sousedství pražské vojenské nemocnice zůstal v majetku rodiny až do roku 2007, kdy jej koupilo hlavní město, které z vily vytvořilo jedinečnou architektonickou expozici.
