„Myslím, že to nejlepší, co jsem kdy v životě udělal, by mělo zůstat v zemi, kde jsem se narodil,” prohlásil Josef Koudelka. Česku věnuje celkem dva tisíce fotografií, z nichž nejpodstatnější část, 1800 položek, získá Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Další část díla putuje do Národního muzea a více než sto fotografií získá i Moravská galerie v Brně. Rozsáhlý dar obsahuje mimo jiné dosud nepublikovaný soubor fotografií plakátů nasnímaných autorem v ulicích Prahy při invazi v srpnu 1968. Jednání o rozsáhlém daru světoznámého tvůrce jeho vlasti trvala mnoho let, darovací smlouvy se postupně podepisují.
Dobrodruh s foťákem
„Neměl jsem peníze, neuměl jsem jazyk a chtěl jsem vidět svět,” řekl slavný fotograf v úterý na tiskové konferenci na ministerstvu kultury. Rodilý Moravák se věnoval focení od svých dvaceti let. Dokumentoval svět několika pražských divadel i život Romů. V roce 1968 pak nafotil invazi do Československa. Následující rok byly snímky publikovány k výročí invaze v mnoha zahraničních časopisech pod pseudonymem P.P. (Prague Photographer - pražský fotograf), aniž o tom Koudelka předem věděl. Snímky „anonymního českého fotografa“ získaly prestižní ocenění Robert Capa Gold Medal.
Ze strachu z represe však Koudelka roku 1970 emigroval do Velké Británie, kde získal politický azyl. Následně začal cestovat po světě. Nyní si však uvědomuje, že ve svých 83 letech pro něho cestování skončilo. „Teď nemůžu cestovat, jako jsem mohl dříve. Soustředím se proto na dodělání věcí, které si myslím, že by měly být dodělány,” dodává. Momentálně se snaží procházet všechny své „kontakty“ a vybírat z nich ty nejlepší.
Za padesát let, co svou profesi vykonává, nestrávil v žádné zemi, kterou na svých dobrodružstvích navštívil, více než tři měsíce najednou. Na některá místa se však neustále vracel. Například v Palermu dostal čestné občanství. Z města toho ale moc neviděl, své dny trávil v blázinci, kde fotografoval. Jeho celoživotní zásadou také bylo spát alespoň čtyřicet dní ročně venku - aby člověk totiž zachytil co nejlépe nějakou chvíli, musí se to místo prý stát jeho částečným domovem.
Squatování
Na svých četných výpravách za fotografiemi občas Koudelka spával v opuštěných domech. Přidal i historku, kdy potkal fotografa, který obcházel stejné lokace jako Koudelka, a pozval ho „k sobě“ na squat. „Squatoval jsem zrovna v jednom baráku. Zůstal u mě pár dní. Každé ráno jsem mu dával snídani, i když sám bych si nedovolil vysedávat po kavárnách,“ vzpomínal. Nakonec se k němu jeho kolega naklonil a řekl mu, že takhle přece Koudelka nemůže žít.
Českého fotografa však lákaly dálavy a život „na vlastní pěst“. Byl fotografem na volné noze. „Mám to obrovské štěstí, že jsem nikdy pro nikoho nedělal. Že jsem nedělal módu, že jsem nedělal reportáže,“ říká. Když se podle něj fotograf dostane do médií, může sice cestovat a je dobře zaplacený, ale je limitován tím, co musí fotit, a navíc se vytratí vzrušení. Bez své nevázanosti by například nikdy nevznikla kniha Ruiny, jež je výsledkem třicetiletého zachycování historických památek kolem Středozemního moře.
Objektivní zachycení reality
Známý fotograf nevěří na „inspiraci“. Celý život má svůj zažitý postup, kdy vstane, popadne foťák a jde zachycovat realitu. „Ráno se probudím a jdu objevovat svět. Jdu se dívat a fotografovat všechno, co mě zajímá,“ popisuje. Na konci dne svou práci zhodnotí a zkoumá, co mu z ní vyšlo. Nechce však, aby jeho fotky vyvolávaly žádné emoce. „Vždy jsem chtěl, abych se na své fotografie mohl dívat jako na kus potištěného papíru,“ vysvětluje.
Nadace
V listopadu roku 2019 založil Josef Koudelka svůj nadační fond, Josef Koudelka Foundation. Chtěl zajistit, aby bylo o jeho dílo v budoucnu dobře postaráno a všechny dary byly dokončeny. V čele fondu stojí Josef Koudelka ve funkci předsedy zakládající správní rady a jejími členy jsou jeho přátelé a dlouholetí spolupracovníci Irena Šorfová, Jonatham Roquemore a Stuart Alexander. Právním zástupcem se stal František Vyskočil. „Pokud nebudu existovat, vytvořil jsem nadaci. Moji tři přátelé mě znají velmi dobře a vědí, co já chci a co já nechci. Mají mou plnou důvěru,“ říká Josef Koudelka.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze představuje průřez historií Státní grafické školy, nyní Vyšší odborné grafické školy a Střední průmyslové školy grafické v Hellichově ulici. K vidění je 560 nejrůznějších uměleckých děl studentů i učitelů napříč několika obory. David Zima