14°C
Tichý, klidný, místy dokonce až vesnického rázu. Takové je historické jádro Zličína, kde se nachází i budova zdejší radnice. Jaký to kontrast oproti rušné zóně obchodních center, konečné stanici metra a autobusovému nádraží, které zná snad každý obyvatel Prahy.
O patro výš
Marta Koropecká je v čele Zličína už devátým rokem, přičemž poprvé do zastupitelské lavice byla zvolena už roku 2006. Na chod své městské části dohlíží z prosvětlené obdélníkové kanceláře, z níž má příjemný výhled na klidnou zástavbu Zličína, především pak na park, který se rozprostírá naproti radnici přes ulici.
„Kancelář starostů ale v prvním patře nebyla odjakživa,“ upozorňuje starostka. „Kdysi bývala v přízemí, ale jak sem s postupem let chodí více lidí, úřad nechal přemístit tu nejpotřebnější agendu právě do přízemí, aby obyvatelé nemuseli chodit do vyšších pater,“ dodává na vysvětlenou. Co je ozdobou její kanceláře?
Staré a nové
Úplně první, čeho si člověk po vstupu všimne, jsou fotografie Zličína. „Zároveň se jedná i o vůbec první věc, kterou jsem nechala změnit,“ usmívá se starostka. „Nábytek i dispozice jsem ponechala tak, jak byly. Ale fotografie tu chyběly,“ říká ke dvěma sadám velkoformátových zarámovaných fotografií, které se rozprostírají po dvou zdech. Jedna sada ztvárňuje starou zástavbu Zličína, ta druhá znázorňuje místní sídliště.
Právě tam se v současné době akumuluje největší množství obyvatel této neveliké městské části. Podle starostky nyní ve Zličíně žije oficiálně přes 7 tisíc obyvatel. „Počítáme, že ten počet bude vyšší, protože řada z nich žije v nájmech,“ uvádí.
„Počtem obyvatel se už řadíme k těm větším městským částem. Developerům se tu líbí, proto vznikají neustále nové projekty. Sama se jim nedivím,“ krčí starostka rameny s dovětkem: „Ono si sice pod Zličínem člověk představí nijak esteticky zajímavou nákupní zónu, ale málokdo si uvědomuje, že ta už je na území sousedních Třebonic. Oproti tomu Zličín je podle mne jednou z nejkrásnějších lokalit v Praze, a Sobín, který je součástí starého Zličína, je podle mě úplně nejkrásnější satelit v Praze,“ dodává.
Podvodní království
Někteří starostové mají své kanceláře rádi vyzdobené nějakými předměty, které upomínají na minulost městské části, jíž předsedají. Nejinak je tomu i v případě Koropecké. Pomyslnou dominantou kanceláře je totiž prapor městské části, který sestává z poloviny ze znaku hlavního města, a z druhé poloviny ze studní s vědrem na zeleném poli.
Jedná se o jeden z vůbec nejmladších znaků pražských městských částí. Zličínu jej posvětila poslanecká sněmovna v roce 1997. Proč je ve znaku ale studna, když si vodu se Zličínem spojí málokdo?
Na jeho území se nachází hned několik rybníků a jezírek, pramení tu také Motolský potok. To však není hlavním důvodem neobvyklého znaku. „Máme tady, jako jedna z mála městských částí, silné a kvalitní podzemní prameny,“ uvádí starostka. „Dokonce se na našem území nachází i zdroj původního Košířského vodovodu ze začátku 20. století. Nacházela se zde sběrná štola, která samospádem tekla do Košíř. Také je zde vnitřní vodárenské pásmo, přičemž podzemní voda, která je pitná, se dá použít i v případě nouzového zásobování.“ Také proto se největší zdejší park nazývá Na Prameništi.
Kus pevné historie
Ve skříňce za vitrínou je pak k vidění další pozoruhodnost, která odkazuje k minulosti Zličína, která sama o sobě podle starostky příliš bohatá není. „Ještě ve 20. století se jednalo o vesnici. Nebylo tady ani kino ani divadlo. A ani příliš památek se zde nenachází,“ dodává s tím, že bývalá zvonička v Sobíně, kterou zkraje roku 2019 zdevastoval při dopravní nehodě řidič nákladního vozu, byla jednou z mála významných památek, které se mimo jiné dočkaly i památkové ochrany.
Kamion v Sobíně zdemoloval 12. února 2019 novogotickou kapličku, musela jít k zemi. David Malík
„Bývaly zde polnosti, žádné zámky či honosné vily, které třeba městská část mohla, podobně jako jiné, zdědit. Proto ztráta zvoničky, kterou se pokoušíme obnovit, je pro nás velkou ránou,“ podotýká Koropecká. A o jakou atypickou pozoruhodnost ve vitríně se vlastně jedná? Je jí cihla, na které je vyražen dokonce původní název lokality – Zlejčín. Pochází z cihelny, která ve Zličíně kdysi fungovala.
„Dostali jsme ji od místního statkáře, který ji měl schovanou doma v podlaze. Když jsme pořádali výstavu k oslavě 960 let od první zmínky Zličína, tak nám cihlu nabídl do výstavy, nakonec nám zůstala na radnici. Takovou věc se nehodí schovávat,“ podotýká. K vidění na zdi pak má ještě dvě zvětšeniny pamětních mincí vydaných při témž výročí – první písemná zmínka o Zličínu pochází z roku 1045.
Knihy od kolegů a paralympika
Co dalšího její skříň či knihovna ukrývá za sklem nebo v policích? Předně to jsou třeba archivní knihy, například Slovník lidové správy nebo starý Občanský zákoník. Aby také ne, původní profesí je starostka vystudovanou právničkou.
Vystavenou má také knihu od paralympika Radka Procházky, místního obyvatele, jehož si velice váží. Nejen proto, že se ve své sportovní disciplíně boccia (obdoba hry pétanque pro osoby s těžkým postižením – pozn. redakce) stal mistrem Evropy a bronzovým olympionikem. „Navzdory handicapu překonal sám sebe. Může těm zdravým sloužit příkladem,“ říká starostka.
Dále její knihovnu zdobí publikace o nejrůznějších městských částech, které jí věnovali její kolegové-starostové a starostky napříč celou Prahou.A mezi nimi také nechybí Pohádky z Řeporyjí, které Koropecké věnoval tamní starosta Pavel Novotný (ODS).
