Ředitel botanické zahrady v Troji si pěstuje „nouzové mraveniště“. Kancelář má nejradši pod širým nebem

Kancelář ředitele botanické zahrady v Troji se nachází v budově pod tropickým skleníkem Fata Morgana. Nejedná se o nic pompézního a zdobného. Ředitel má k dispozici pracovní a konferenční stůl s židlemi, na protější straně místnosti jsou skříně s potřebnými dokumenty.

„Když jsem byl jmenován ředitelem, ani jsem neuvažoval nad tím, že bych si to tu nějak přestavěl k obrazu svému. Stačí mi, jak to je, tedy pár židlí a stoly tak, aby se mohly řešit jednání a schůzky,“ vysvětluje Černý. Ten na svůj post nastoupil „provizorně“ v roce 2016 po turbulentních změnách několika ředitelů před ním. Z provizorního „řešení“ se však na základě rozhodnutí rady hl. m. Prahy stalo trvalé, a Černý, který je původní profesí pedagog s odborností na biologii, funkci zastává už pátým rokem.

Zápisník a notebook

Nejen dekorace, ale zdánlivě ani technické vybavení kancelář postrádá – například pevný počítač. „Mně opravdu stačí zápisník a notebook, který si mohu vzít domů, a dokončit tam, co jsem přes den rozdělal,“ krčí Černý rameny. „Jediné, co mi tu zdobí stěny, je vlastně mapa rozvoje zahrady. Slouží k tomu, že když se na schůzkách a jednáních o něčem bavíme, tak si můžeme ukázat to, co potřebujeme.“

Kanceláří je celá zahrada

Oproti jiným ředitelům významných městských institucí má však Černý velikou výhodu. „Nejsem pracovně vázaný pouze na tuto kancelář, nýbrž na celou zahradu, tudíž zde trávím opravdu nezbytné množství času,“ vysvětluje s tím, že do značné míry je jeho kanceláří celá botanická zahrada se všemi exotickými rostlinami a malebnými zákoutími, která znají i návštěvníci. „Ty člověk v kanceláři pod střechou nenalezne, takže raději čas trávím tam,“ usmívá se.

Sbírkové exponáty

Že by se ale jednalo o úplně všední kancelář, tak to ani náhodou. I když nepřekypuje množstvím exotických rostlin, čtyři se tu najdou. A jde o skutečně mimořádně pozoruhodné kousky. Všechny se nachází na parapetu u okna za pracovním stolem.

Konkrétně jde o dvě sukulentní orchideje. „Sukulenty obecně jsou moje srdcová záležitost,“ připouští ředitel. „Třeba orchidej Paphiopedilum rothschildianum je docela vzácnost. Málokde se tento typ květenství vidí. Značí to, že rostlina má opravdu kvalitní podmínky pro svůj růst,“ těší Černého.

„Orchideje by se za normálních okolností již chystaly na výstavu orchidejí,“ podotýká smutně ředitel s tím, že se kvůli vládním protiepidemickým opatřením výstava letos na jaře neuskuteční. V plánu je však v září – budou-li v té době botanické zahrady smět opět otevřít. „Orchideje zjara kvetou. Tím, že je nemůžeme prezentovat návštěvníkům, tak si jimi alespoň děláme radost v kancelářích.“

Nouzové mraveniště

Dalším vystaveným sukulentem je pachypodium, což je jedovatá rostlina z Madagaskaru. „Místní je docela často likvidují, protože ji okousává dobytek, který se jí může otrávit,“ vysvětluje Černý s tím, že jde o rostlinu, která z Madagaskaru původně mizí. Stejně jako jiné.

„Madagaskar si kdekdo představuje jako pestrobarevný svět z pohádek pro děti, ale ta skutečnost je úplně opačná a do velké míry smutná. Na Madagaskaru totiž původní příroda velice rychle vymírá i v důsledku odlesňování,“ vysvětluje Černý, jehož úsilím je pro botanickou zahradu zachránit co možná nejvíce rostlinných druhů z Madagaskaru. „Troufám si říci, že máme jednu z největších sbírek.“

Třešinkou na dortu pak je myrmecodium, což je také sukulentní rostlina, která pochází z Jižní Ameriky. „Evokuje určitou spolupráci mezi rostlinou a mravenci,“ vysvětluje Černý. „Když se na ní člověk podívá zblízka, tak v dolní srostlé části, která je velice dřevnatá a tvrdá, rostlina přirozeně vytváří dutinky včetně průchodů do kmínku. Tam si mravenci zakládají mraveniště a dochází k vzájemně prospěšné symbióze. Mravenci do rostliny kálí a ona z toho má živiny. Když přijde nějaký tvor, který by rostlinu chtěl okusovat, mravenci, kteří v ní mají kvalitní pevné bydlení, začnou rostlinu bránit.“

Je „ředitelské“ myrmecodium obydlené? „Doufám, že ne,“ směje se nad otázkou ředitel. „Ale v zásadě by teoreticky mohla posloužit jako pomyslné nouzové mraveniště, i když vzrůstem není tak veliká.“

Výheň jako v pekle

Další rostliny pak ředitel mívá na terase, která ke kanceláři přiléhá. Přes zimu je však pochopitelně prázdná. Útulná teráska, kam chodívá ředitel relaxovat, má však podle něho i svá úskalí. „Může svádět k letnímu posezení s návštěvou, ale její jižní orientace, a fakt, že není ani nijak zastíněná, způsobuje, že v letních měsících je tam živoucí peklo,“ usmívá se ředitel.

Praha jako na dlani

Na druhou stranu, dispozice kanceláře i terasy poskytují řediteli celkem nevšední výhled na Prahu. Budova ředitelství botanické zahrady se totiž nalézá ve svahu. „Je odtud vidět i Pražský hrad,“ těší Černého. „Ale pro mne je důležité, že největší horizont tady vytváří skleníky pěstebního zázemí, kam si mohu o patro níž seběhnout. A jsem v zeleni i během zimních měsíců.“