Kancelář Václava Drahoráda vpravdě odráží městskou část, jíž šéfuje. Podobně jako ona je totiž svými rozměry neveliká. „Ale mně to stačí. Nejsem moc kancelářský typ člověka. Raději jsem v pohybu někde venku, pokud mi to povinnosti i čas povolí, což se samozřejmě nestává v takové míře, v jaké bych si přál,“ krčí starosta rameny.
Když jsou z jedné dvě
Starostova kancelář je od roku 2003 situovaná do jihovýchodního nároží v přízemí budovy, jež dominuje Kateřinskému náměstí. Drahorád se do ní nastěhoval v roce 2004, když byl ještě místostarostou.
„Tehdejší starosta roku 2004 složil funkci, a místo něj nastoupil Jiří Hrubý. Ten ovšem zastával post neuvolněného starosty, tudíž nepracoval z úřadu. Tak jsem si tehdejší starostovu kancelář přebral já,“ vysvětluje Drahorád, který je zdejším zastupitelem nepřetržitě od roku 2002. Kancelář mu zůstala i po roce 2006, kdy se stal starostou městské části.
Tehdy vypadala docela jinak. Dříve byla podstatně větší, a starosta se o ni dělil s tajemníkem úřadu. Po nějakém čase ji ale nechal přepůlit zdí, aby měl každý „svůj“ klid.
„Od té doby se moc nezměnila,“ připouští starosta. „Modernizovali jsme třeba vybavení, zařídili novější počítač nebo jsme vymalovali. A také tu dříve bývala pohovka, kterou jsme ale dali pryč, a nahradili ji posezením se stolkem. Také ještě jsme přidali pracovní stůl, což oceňují zejména zástupci Českého statistického úřadu při volbách, protože mají kde sčítat hlasy.“
Mapa? K čemu?
Jinak prý v kanceláři došlo k opravdu drobným proměnám v podobě nejrůznějších předmětů na památku či upomínek na rodinu. Ta nejvýraznější je možná nástěnka, kterou si starosta nechal instalovat na jednu ze stěn před zhruba 13 lety. Oproti jiným starostům však Drahorád udiví tím, že byť je nástěnka tvořená na podkladě mapy, nejedná se o mapu jeho městské části, nýbrž Evropy.
„Vždyť já z Újezdu pocházím. Znám ho nazpaměť,“ směje se starosta. Zato Evropa? Ta má pro něj obzvláštní význam. Byť byl totiž původně zedníkem, a také hostinským, živil se mimo jiné také autodopravou, což jej zavleklo do různých koutů starého kontinentu. „Ta mapa mi připomíná léta, kdy jsem brázdil Evropu od Sofie po Londýn,“ dodává. Že by ale nejdůležitější instituce Újezdu byla bez jeho mapy, tak to nakonec také není. Ortofotomapy se nachází v zasedací místnosti, kde probíhají jednání jedenáctičlenného zastupitelstva.
Garáž pro kolo
Cestování do Újezd, i po Újezdu je nejideálnější autem, potažmo pěšky. Pražská MHD do této neveliké části neposílá kdovíjaké množství autobusových spojů - všehovšudy tudy projíždí dvě linky. Proto nepřekvapí, že návštěvník ve starostově kanceláři narazí na elektrokolo. „Využívám jej nejen já, ale i jiní zaměstnanci úřadu docela často,“ připouští Drahorád.
„Kdysi jsme zorganizovali Den bez aut a v rámci toho jsme pořídili dvě elektrokola. Ty velmi často využívají třeba úřednice, když rozváží aktuality po úředních deskách. Těch je u nás celkem devět,“ líčí Drahorád. „Když přeje počasí, rád na kole také vyrážím kontrolovat celou městskou část, opravdu každičkou ulici, abych měl přehled, co se kde děje, a jestli nejsou někde nějaké nedostatky.“
Minulost i budoucnost
A co dalšího lze v místnůstce objevit? Na nástěnce se třeba skví sportovní vlaječka SK Újezd Praha. Ne náhodou. Jednak je Drahorád vášnivým fanouškem fotbalu a za tamní klub dříve fotbal hrával, jednak je s klubem spjata i jeho rodinná historie. „Můj dědeček a strýc byli jedni ze zakladatelů klubu,“ cení si.
Pokračovatelé v rodové linii, tudíž starostovi synové v dětství dali přednost hokeji. I na ně tu má starosta upomínky – vyjma fotografií, tak především hrneček hokejové Slavie ve vitríně. „Oba mí synové jsou její odchovanci,“ těší jej. „I když výkony Slavie na tom ledě už nejsou takové, jaké bývaly, neznamená to, že bych jí přestal fandit.“
»Nejsladší odměna«
Na skříni pak má vystavenou řadu drobných předmětů, z nichž nejvíce si považuje čokoládové medaile. Tu dostal od obyvatelky Újezdu, která byla skeptická ohledně výstavby vůbec první mateřské školky v městské části. „Když pak paní při kolaudaci přišla, dostal jsem od ní čokoládovou medaili za to, že jsem dodržel slovo, a že jsme školku opravdu postavili, ke všemu ještě na čas,“ těší jej. „To je taková moje nejsladší odměna.“ Vyjma medaile má pak vystavené i kladívko, kterým tehdy poklepal na základní kámen zmíněné školky.
