14°C
Z neděle na pondělí jsem si připadal jako den před maturitou nebo státnicemi. Hlavou mi běželo, jestli máme opravdu všechno, co budu muset učitelkám zdůraznit, a promýšlel jsem všechny varianty, co by se mohlo ve školce stát. Ráno nás probudila Pepínova oblíbená píseň Mambo italiano. Šlo se do školky!
Bez problémů jsme absolvovali ranní rutinu a celá rodina se vydala do školky. Před vchodem Pepín chvíli váhal, jestli má jít dovnitř, ale nakonec odešel a ani se za námi neohlédl. Zbylé čtyři hodiny jsem trnul, co ten náš rozjívený jinoch v té školce provede. A jakmile se přiblížil čas k jeho vyzvednutí, rychlým krokem jsem letěl ke školce.
Bouchat děti
S dalšími rodiči jsem chvíli přešlapoval na místě, když v tom se ze dveří vyřítil Pepíno. Zasypal jsem vychovatelku otázkami, jak jedl, čůral, poslouchal, jestli všechny věci v baťůžku a tašce našli. Ptal jsem se tak podrobně, jako kdyby tam místo mě stála moje žena. Všechno bylo v pořádku. Uf! Celou cestou domů jsem ho nesl v náručí, tulil a tisíckrát se ho vyptával.
V dalších školkových dnech to bylo jen lepší a lepší. Očividně mu místní strava prospívá, zbožňuje pískoviště s bagrem a rád kreslí. Bohužel neopustil od svého původního plánu, že bude bít děti. Když byl poprvé agresivnější, ptala se mě vykulená učitelka, jestli je to běžné. Babička by jí na to asi odpověděla, že je to normální kluk, který nelítá s mobilem v ruce, ale s klackem se honí po venku. Že je to správný raubíř.
Co se stihl naučit
Se školkou se nám bohužel vrátilo i bití dětí, které přestalo s time-outy za trest. Můžeme si ale užívat i příjemné novinky. Začal být samostatnější. Jednou k večeru jsem si dokonce myslel, že jsem vešel do cizí koupelny. Pepín si sám umyl ruce, pusu, dal si na kartáček pastu a začal si čistit zuby. Jindy se dokonce namazal matičkou a nakrémoval si s ní i holinky! Taky je zase víc ukecaný a s tím se pojí i významný milník pro všechny tatínky světa na rodičovské.
Muži tlumočí děti
Vždycky jsem záviděl mámám, že svému dítěti rozumí kdejaké zašišlání. Toto dokonalé odezírání není dané nějakým skrytým mateřským darem, ale časem. Oproti manželce trávím s Pepínem mnohem víc času a díky tomu lépe rozumím, co nám chce říct. Což, nebudeme si nic nalhávat, hladí mé mužské ego.
A že se se synáčkem teď opravdu bavíme. Naposledy jsme se ho ptali, co by chtěl být za zvíře, kdyby si mohl vybrat. „Bagr,“ odpověděl suverénně. „A co bys dělal jako bagr?“ zeptala se žena. „No, nabíral,“ odpověděl, jako kdyby to byla nejjasnější věc na světě. Jindy zase zmerčil, jak se objímám s manželkou a začal nás od sebe odstrkovat: „Maminka nechci tulit tatínka,“ rozkazoval nám. A takhle my se s tím naším dvouletým chlapečkem bavíme.
