8°C
Že se jednou bude živit zrovna cukrařinou, Katku léta ani nenapadlo. Byť zkušenosti s vařením měla, a ne jen tak ledajaké. „V 19ti letech jsem se odstěhovala do Anglie, kde jsem bydlela u rodiny bankéře a zároveň velkého gurmána. Vařila a pekla jsem pro něj,“ vysvětluje. „Často pořádal opulentní večírky, při kterých jsem měla vařit třeba sedm chodů pro 20 lidí. Strašně mě to bavilo a žila jsem tím. A jelikož mezi těmi chody byl i dezert či malé drobné sladkosti, přivoněla jsem si i trošku k té cukrařině.“
Z omylu výhra?
Když se do Čech vrátila, začala se živit jako manažerka v nadnárodní společnosti. Na práci si nestěžovala. Zároveň ale toužila po „něčem víc“. Kde nastal zlom? „Před sedmi lety jsem příteli k třicetinám upekla velký čokoládový dort. A zbylo mi z něj hodně čokolády. Bylo mi líto ji vyhodit,“ krčí dnes rameny. „Ze všech těch zbytků jsem tedy uplácala takové kuličky, které paradoxně lidem na oslavě chutnaly více, než dort.“
Katky se to nedotklo, naopak ji to celkem potěšilo. Že s čokoládovými kuličkami ale bude slavit takový úspěch vůbec nečekala. „I po týdnu mi volali známí, kdy je udělám znovu,“ líčí. A tak se odhodlala maličko experimentovat s něčím, co prvoplánově vůbec nemělo vzniknout. Zhruba za měsíc vymyslela deset různých příchutí, a zároveň své kuličky začala pojmenovávat - jako je tomu dodnes. Třeba Madam pistácie, Karamelová milenka nebo Malinová komtesa.
Trnitá cesta
„Zpočátku jsem recepty vymýšlela ještě při práci manažerky. Že z ní odejdu, jsem se rozhodla na mateřské. Chtěla jsem prostě něco jiného, i když jsem věděla, že půjdu do nejistoty a rizika. Věřila jsem, že to půjde,“ tvrdí. Když viděla u lidí, jakou odezvu mají její přesladké výtvory, rozhodla se pro čokoládovou výrobnu v pražské Chuchli. A tehdy přišly první vážné pochyby, zda se rozhodla správně. Nenapomohla tomu ani trpká zkušenost s Hithitem, projektem, který umožňuje začínajícím podnikatelům vybrat peníze na jejich kreativní a originální záměry.
Katce se přes crowfundingovou kampaň zkrátka nepodařilo nastřádat tolik peněz, kolik tehdy bývalo třeba. „Bylo tak trošku bláhové si tehdy myslet, že to uspěje. Jak to lidé neznali a nedůvěřovali tomu, projekt skončil neúspěšně.“ Do toho se přidaly problémy s odbytem sladkostí. Výrobna v Chuchli byl dle jejích slov spíše zastrčený krámek, kam se lidé zrovna dvakrát nehnali. Katka nebyla daleko od chvíle, kdy si řekne: Už dost, stačilo!
„Jenže já to nechtěla vzdát. Cítila jsem silnou podporu rodiny a nejbližších, a čokoládové koule, které tehdy u nás na trhu zkrátka nebyly, jsem si vypiplala do nejmenšího detailu. Stálo mě to dost práce na to, abych s tím chtěla seknout,“ uvádí. A tak vytrvala a šla na to jinak. Ne už výrobnou, ale přímo cukrárnou – ne v „zapadlé“ Chuchli, nýbrž v centru Vršovic, kde se dodnes nachází její cukrárna Pannyruty, kam se „mlsálkové“ začali přece jen už trošku víc hrnout.
Okouzlení dokonalostí
Katčiny čokoládové koule jsou totiž unikátní. Jejich recepturu sice cukrářka pochopitelně tají, avšak něco málo k nim přece jen prozradila. Třeba to, že ze 70% jsou tvořený čokoládou, jedno zda hořkou, mléčnou či bílou. „ I když tu poslední využívám nejméně. Lidé ji tolik nepreferují,“ vysvětluje. A dále v nich nalezneme koření, sušené ovoce, třeba v jedné oříšky, v jiné slaný karamel, v další zase něco jiného.
Katka navíc ráda sází na roztodivné a nápadité kombinace chutí, takže z její nabídky si lze vybrat kupříkladu citrónovou čokoládovou kuličku s rozmarýnem, nebo rybízovou s grepovým pepřem. „Základem je ale vždy čokoláda,“ upřesňuje. V čem přesně tkví jejich kouzlo? „Lidé na nich oceňují, že ač je to malé, jsou v podstatě hodně syté. A nejsou přeslazené. Snažím se, aby ta chuť byla vyvážená, aby třeba cukr nepřebil koření nebo jiné ingredience.“ Popsat jejich chuť je celkem oříšek.
Denně Katka vyrábí 300 koulí denně. Poctivě ručně. „Zvládnu ale i 600, jenže to je potom skutečně práce nad hlavu,“ dodává s tím, že jen za tou jednou jedinou čokoládovou koulí se skrývá tolik netušené práce. „To máte vymýšlení, výroba, míchání surovin, ochutnání, aby vše k sobě chuťově dobře pasovalo, tvarování, zdobení,“ vypočítává. Dokonce prý bedlivě dbá na to, aby každá koule vážila stejně – tedy 24 gramů. Nejvíce jich za jeden den vyrobila 1 600. „To už mne ale opravdu bolely nejen ruce, ale všechno,“ směje se.
Velký krůček z Prahy do světa
Že Katka svoje čokoládové koule doslova vypilovala k dokonalosti, není jen takový výrok, kterým se cukráři, kuchaři nebo pekaři rádi chlubí. Za kvalitu jejích výrobků, které rozšířila z koulí na nejrůznější dortíky a pak také slaný karamel ve sklenicích, totiž orodují nejen pozitivní reakce návštěvníků, ale především také prestižní mezinárodní ocenění!
„Úplně první ocenění jsem dostala na firemním veletrhu. Obdržela jsem 3. místo za nejzajímavější produkt pro firemní akce,“ líčí. Pak už to šlo ráz na ráz. „V roce 2018 jsem se osmělila poslat své produkty do Anglie na nejuznávanější mezinárodní soutěž potravin Great Taste Awards, což je vlastně taková potravinářská obdoba Oscarů. Obdržela jsem jednu hvězdičku za rybízovou kuličku, minulý rok jsem obdržela další cenu za slaný karamel a letos jsem dostala dvě hvězdičky za skořicový karamel,“ váží si. Zejména proto, že tomu také zpočátku mnoho nenahrávalo.
„Když jsem sklenice s karamelem posílala poprvé, rozbily se. Musela jsem je tedy poslat znovu, ale to se zase ztratily, a s nimi i moje nervy,“ směje se dnes. Nakonec se ale našly, a porotě nepřekvapivě zachutnaly. „Byla jsem z toho hodně vystresovaná, protože kdo ví kde ty karamely byly. Správně mají být ve chladu, tak jsem měla strach, jestli se to třeba nezkazily,“ vypovídá. Že zkažené nebyly, vypovídá už jednou řečené ocenění, které dokonce dvakrát obhájila! Její produkty jí vynesly takové renomé, že dostala certifikát Great Taste Producer, „což je celosvětové označení člověka, který vyrábí kvalitní produkty,“ těší ji.
Sladký život
A jak to ona sama má se sladkým, které musí dennodenně, jak se říká, koštovat? „Sladké mám ráda, bez toho by to nešlo,“ těší ji. „Dnes už ale ochutnávám minimálně. Čokoládové koule mám vyladěné tak, že je v podstatě tvořím přirozeně, aniž bych musela uždibovat kvůli chutím. Nicméně se nikdy neošidím. Ale když už mám tu možnost, nejraději si dám vánočku nebo bábovku,“ uzavírá sympatická cukrářka, která ve své vršovické cukrárně pro podobné nadšence pořádá i nejrůznější kreativní kurzy cukrařiny pro děti i dospělé.
