Tento okamžik jsem odpočítával už od září. Den, kdy dítě nastoupí konečně do školky a já budu mít zase víc času na práci, na úklid doma a na úklid sebe. Jenže čím se blížil nástup do dětské skupiny, tím víc jsem nervózněl a probouzel se ve mně nový rodičovský pocit. Strach, jak to ten náš chlapeček zvládne.
Už nespočetněkrát před tím jsem myslel na své blízké při jejich těžkých chvílích, ale tohle je něco zbrusu nového. Už deset měsíců každý den sleduji Pepínovy pokroky, jimiž mě neustále udivuje, ale taky vidím, co ještě neumí. Pořád se nezvládá oblékat, musíme hlídat momenty, kdy potřebuje čůrat, na spaní má stále pleny a jeho stolování někdy připomíná hon na divoké zvíře, když se snažím trefit lžičkou do jeho pusy. Zkrátka je to pořád ještě můj malej chlapeček. A v pondělí 1. listopadu dostane baťůžek, bačkorky a na několik hodin ho neuvidím, bude ho hlídat někdo jiný a já trnu, co se bude dít. Takže vítej na světě – rodičovská nervozito.
Nezapomeňte na návod!
On se ovšem těší, schválně na sobě se ženou nenecháváme nic znát a říkáme mu, jak to bude nejlepší a bude tam mít hodně hraček. Už několik týdnů mi vždy hlásí „škoka“, když jdeme okolo, pak chvíli stojíme u plotu, nakukujeme do zahrady a on říká: „Bouchat děti,“ jakože si ve školce mezi dětmi hodlá asi vybudovat respekt. To jsem mu zatím příliš nerozmluvil.
Na cestu do školky jsme mu nabalili snad polovinu jeho veškerého oblečení. Nechybí bunda a kalhoty na ven, další kalhoty a kraťase dovnitř, spousta trik, slipečky, nový baťůžek, lahev na vodu a hlavně - NÁVOD. Návod, jak naše dítě správně funguje. Vřele to doporučuji všem rodičům, kteří posílají takhle malé dítě do dětské skupiny, protože každý mrňous je zvyklý na jiný přístup.
Lockdown pokračuje
Během uplynulých dvou týdnů jsme v domácnosti upadli do hlubokého stereotypu, neboť vládní opatření nás obehnala jako pevná otcovská náruč. Tatík to myslí dobře, chce nás i ostatní chránit, ale jeho stisk pěkně tlačí. S Pepínkem jsme proto zůstávali víc doma a chodili jen na hřiště v okolí. Přesto se nám podařily výlety na dvě nová místa.
Jedno dopoledne jsme prozkoumávali Zámecký park v Dolních Počernicích. Pepíno se povozil na kolotoči, strkal králíkům v králikárnách prsty přes pletivo, pohoupal se, házel žaludy labutím a nechybělo ani to vyváleníčko v bahně. Pro nás druhé nové místo se nachází v Hostivaři. Toulcův dvůr je obří areál, v němž jsou výběhy a chlívky se zvířaty. Nejvíc fascinovaný byl Pepínek prasaty, ale pomrkával po koních, kozách, ovcích a dalších domácích zvířatech. Byli jsme překvapení, že je komplex i během pandemie otevřený, ale místo je tak rozlehlé, že jsme příliš nepotkávali ani ostatní návštěvníky.
