Tajemství šéfa Městské knihovny v Praze: Co skrývá v kanceláři? Obraz „z Bradavic“ i 56letého plyšáka

Tak jako Klementinum nebo nová budova radnice, je i budova Ústřední knihovny neodmyslitelnou dominantou Mariánského náměstí. V jejích zdech je nalezení kancelář ředitele v jednom z vyšších pater. Je však otázka, kdybyste se ji vydali hledat na „vlastní pěst“, zda byste ji nalezli.

Druhé, třetí nebo páté?

Není totiž úplně zřejmé, v kterém že patře se kancelář nachází. „Je to trošku oříšek, protože oficiálně se jedná o 5. nadzemní podlaží, z uličního pohledu to zase vypadá jako 3. podlaží, nicméně ve výtahu je ředitelství označeno jako 2. patro,“ vysvětluje ředitel. „Personál to tu prostě a jednoduše nazývá ředitelské patro nebo ředitelská chodba,“ krčí rameny.

Památkově chráněná kancelář

Tím zajímavosti z prostorné, prosvětlené a masívním dřevěným nábytkem vybavené kanceláře, jejíž okna se nachází prakticky přímo naproti Veleslavínově ulici, nekončí. Právě dřevěný nábytek – stoly, křesílka, skříň či knihovna, je to, co dělá kancelář tolik výjimečnou. „Většina nábytkových kusů je původní vybavení kanceláře z roku 1929. Knihovna sice byla otevřena už roku 1928, ale to ještě budova nebyla docela vybavena,“ vysvětluje Řehák.

„V zásadě tak jde o původní interiér, jehož nábytek je evidován v seznamu kulturního dědictví. Je tedy památkově chráněný. Tehdy ve 20. letech se jednalo o honosnou kancelář,“ vysvětluje ředitel s tím, že i dnes má nesporné kouzlo. Ostatně budova Ústřední knihovny byla ve své době jednou z vůbec nejmodernějších na světě – obsahuje multifunkční sály, galerii a nadto ještě ve vyšších patrech také rezidenci primátora hlavního města!

Jediné, co se u kanceláře tak úplně neví, jak moc se za těch bezmála 100 let změnilo rozestavení nábytku, protože Řehákovi předchůdci si dispozice kanceláře uzpůsobovali po svém. „To, že je kancelář památkově chráněná, neznamená, že se s ní nehýbalo,“ vysvětluje ředitel. I on sám, když roku 2002 nastoupil na post ředitele, si svou kancelář maličko uzpůsobil, aby mu více vyhovovala. „Beru jako morální povinnost udržovat její vzhled co nejvíce tak, jaký byl v minulosti.“

Stůl pro »trpaslíky«

Proto si ředitel nechal původní stůl, byť se k němu se svou výškou pořádně nevešel. „Jan Thon, který byl druhým ředitelem knihovny, a který v této kanceláři působil jako vůbec první, nebyl příliš vysoký. Od toho se odvíjela i výška stolu,“ krčí Řehák rameny. „Když jsem se sem nastěhoval, měl jsem problém, že stůl byl na mě příliš nízký, nevešly se mi pod něj nohy. Proto jsem pod nohy stolu nechal umístit sokly, které jej vyvýšily o takových 13 centimetrů.“

„Dále zde byly dvě sady nábytku, které byly promíchané a nepříliš k sobě ladily. Nepochybně pocházely z té samé doby, takže se rovněž jednalo o původní vybavení, nicméně jsem se rozhodl, že tu druhou sadu využijeme v jiných místnostech.“ Zbyla tak jedna, za jejímž designem možná stojí František Roith (†66), významný architekt, který budovu knihovny navrhoval.

Hovory s méďou a se Sovou

Vyjma tmavého dřevěného nábytku pak na kanceláři zaujmou dva velké obrazy. Přímo naproti pracovnímu stolu ředitele je zarámovaný obraz Antonína Sovy (†64), významného českého spisovatele a mimo jiné též prvního ředitele Městské knihovny v Praze.

„To je obraz jako z Bradavic,“ představuje Řehák svého slavného předchůdce, který se na neuvěřitelně realisticky namalovaném obrazu tváří poněkud zachmuřeně. „Shlíží na mě, v podstatě bych řekl v životní velikosti a po pravdě se netváří moc spokojeně, jako by se mu nelíbilo, co s tou jeho knihovnou dnes děláme. Ale ten výraz může být dán i tím, že obraz jej zachycuje v pozdním věku, kdy byl velmi nemocný. Občas spolu rozmlouváme,“ připouští Řehák v nadsázce.

Sova přitom není jediným dávným ředitelem, který je v prostorách knihovny ztvárněn. V předpokoji ředitelské kanceláře je totiž vystaven dekor ze zdobné krbové mříže, na němž je vyobrazen právě Jan Thon – v pořadí druhý ředitel. A též první, který úřadoval v prostorách, v jakých nyní úřaduje Řehák. Sova byl totiž ředitelem knihovny do roku 1920, to ovšem budova Ústřední knihovny ještě nestála. „První ředitelé se vzájemně neměli příliš rádi. Proto nechceme jitřit jeho emoce ani obrazně, a tak je každý jinde,“ uvádí Řehák.

Ten ještě, krom obrazu spisovatele, často porozpráví s dalším obyvatelem své kanceláře. Ve skříni má totiž vystaveného plyšového medvídka. „To je má nejstarší hračka z dětství,“ uvádí. „Tenhle šedý medvídek mne provází od mých třech měsíců života. Je pro mě důležitý a proto jej mám vystaveného tak, abych na něj mohl hledět zpoza svého stolu, a tu a tam s ním také prohodit pár slov,“ netají se ředitel, za jehož stolem se nachází druhý velký obraz. Jde o scenerii Mariánského náměstí, jemuž vévodí budova městské knihovny.

Kus života mezi knihami

Další z novějšího vybavení kanceláře je pak malý obrázek komiksového autora Václava Šlajcha (40). Ten Řehákovi nechali namalovat kolegové k výročí jeho desetiletého působení v knihovně. Namalován je na něm právě ředitel coby kormidelník knihovny.

A v neposledku nelze nezmínit truhlík s několika rostlinami, neboť – co by to bylo za kancelář bez květin? „A mě by zrovna taková vyhovovala,“ nezastírá ředitel s tím, že květiny v ní má spíše z donucení. „Podle mě květiny patří ven, aby na ně mohlo pršet a svítit slunce. Ne do interiéru. Ale architekt usuzoval, že by tu měly být, tak je tu tiše trpím.“

Na čtení už není čas

Pokud byste mysleli, že denní agenda ředitele jedné z vůbec nejvýznamnějších českých knihoven, spočívá převážně v zevrubném čtení současných autorů, aby měl přehled, nejspíš byste byli zklamaní. „V mládí jsem byl vášnivým čtenářem. Když na to přišlo, přečetl jsem i tři knihy za den. Ale to bývávalo,“ říká s tím, že dnes už na čtení čas nemá. „Nemohu proto tvrdit, že bych měl kdovíjaký přehled o tom, co je a co není kvalitní. Ale beletrie je pro mě příjemná relaxace,“ dodává s tím, že ovšem častěji čte odbornou literaturu – původně vystudoval teorii pravděpodobnosti a matematickou statistiku.

Co tedy běžně dělá? „Největší součástí mého denního plánu bývají porady. Ty nyní během koronaviru musím řešit on-line se sluchátky, takže mívám nezřídka pocit, že mi už přirostly k uším,“ uzavírá ředitel, jenž je rovněž předsedou Sdružení knihoven ČR, a za rozvoj českého knihovnictví byl oceněn Medailí Z. V. Tobolky.