9°C
Požáry stravovaly Prahu od nepaměti. Shořelé svatostánky ale Pražany vždy zasáhly nejvíce. Poslední památkou, která zřejmě shořela lidskou chybou, je kostel sv. Michala v Kinského zahradě.
Svatý Michal
Malebná dřevěný kostelík, který byl do Prahy převezen až z dalekých Medvedovců z Podkarpatské Rusi jako výraz vděčnosti všech Rusínů, že se Podkarpatská Rus připojila k Československé republice. Památka z poloviny 17. století byla postavena bez jediného hřebíku, což tehdy velice usnadnilo její převoz. Do Prahy kostel převezly čtyři speciálně upravené vagóny. V Praze na jeho opětovné sestavení dohlížel přímo farář z Medvedovců.
Na 102. výročí založení Československa bohužel tato vzácná památka shořela. Podle vyšetřovatelů šlo nejspíš o lidskou chybu. „Zapálení kostela mají na svědomí nejspíš lidé bez domova,“ uvedl mluvčí hasičů Martin Kavka. I když se technici z počátku vyšetřovaní klaněli spíše k názoru, že šlo o technickou chybu, v průběhu pátrání tuto možnost nakonec vyloučili. Praha na obnovu kostela uspořádá veřejnou sbírku.
Týnský chrám
První dochovaná zmínka o kostele sahá až do roku 1135. Své jméno si vysloužil podle polohy. Postaven byl totiž na ohrazeném kupeckém Týnském dvoře (týnit znamená ohradit, pozn. red.). Původně sloužil špitálu Panny Marie, za dob husitských se pak stal baštou kališníků, kde kázali už předchůdci Jana Husa. Od roku 1621 do současnosti patří chrám Matky Boží před Týnem opět katolické farnosti.
Když ho roku 1819 zachvátil požár způsobený bleskem, smutnila nejen katolická církev, nýbrž všichni Pražané. Když 29. července do věže Týnského chrámu uhodil blesk, „celé město leknutím a strachem se naplnilo,“ vypráví o neštěstí kniha Františka Vejdělka Památník Hasičského sboru královského hlavního města Prahy
„Byl pěkný den, až tu ve 4 hod. odpoledne nebe se náhle zakalilo, rozptýlené šedé mraky se srazily a prudkým lijavcem dolů se spustily. V tomto lijavci asi o půl páté hodině udeřil hrom s hrozným hřmotem do vrcholku druhé Týnské věže a zapálil ji. V krátké době vyšlehl plamének z krovu věže a šířil se mocně a rychle,“ popisuje nadále zmíněná kniha.
Požár trval několik hodin. Každý, kdo mohl, se zapojil do hašení. Dokonce tehdejší duchovní poklekli před radnicí a prosili Boha, aby Týnský chrám od pohromy uchránil. Věž shořela téměř celá, ale chrám samotný zůstal víceméně nedotčený. Tehdejší zemská vláda pak v několika následujících dnech schválila sbírku, ve které se vybralo asi 7 000 zlatých.
Svatý Jakub
Kostel sv. Jakuba blízko Ungeltu byl založen Václavem I. v roce 1232. Dokončil ho ale až Karel IV. téměř o 150 let později. Tělo Karla IV. zde bylo dokonce po jeho smrti vystaveno „na nádherném katafalku obklopeném pěti stovkami svící,“ zmiňují bratři minorité, kteří sídlí v přilehlém klášteře.
Třetí nejdelší chrámovovou stavbu v Praze zachvátil požár v roce 1689. Požár tehdy založili francouzští žháři v domě U Černého orla v Kaprově ulici, „od kterého ohně bylo zapáleno celé Židovské město, kde vyhořela celá Truhlářská a Soukenická ulice, ano i vodárna novomlýnská vzala za své,“ zmiňuje kniha Čechy z roku 1900.
Po požáru byl chrám zrekonstruován architektem Janem Šimonem Pánkem, který svatostánek nechal přestavit v barokním stylu. Úprava byla dovršena v letech 1736 - 39 a zbavila vnějšek kostela gotických tvarů, ale jeho původní půdorys stále připomíná klasickou gotiku 1. poloviny 14. století.
Pražský hrad
Pražský hrad včetně baziliky sv. Jiří zachvátily plameny v roce 1140. Tehdy Českému království vládl Vladislav II. Jeho nárok na trůn se ale nepozdával Konrádovi II. Znojemskému, který byl v tu dobu nejstarším Přemyslovcem a nárokoval si tedy právo na trůn. Proto vytáhl ku Praze se svým vojskem a během obléhání Pražský hrad zapálil.
„Způsobené škody byly tak velké, že přestavba, k níž musel tehdejší biskup Ota přikročit, byla ve skutečnosti novostavbou. Rozměry nově postaveného paláce byly 19 x 10 m, v přízemí měl dvě místnosti a byl dvoupatrový,“ zmiňuje pokračovatel Kosmovy kroniky, kanovník vyšehradský.
