Technický rozvoj, který spustila průmyslová revoluce, se promítl i do rozvoje veřejné dopravy. Do té doby hojně užívané omnibusy, tedy koni tažené kočáry, které ale nejezdily po kolejích, začaly být na ústupu a do popředí se dostávaly plány na vybudování koněspřežky neboli koňky.

Nejdřív byla koňka

S tímto nápadem přišli dva tehdejší podnikatelé Bernard Kollman a Zdeněk hrabě Kinský. „Založili Anglicko–českou tramwayovou společnost. Dne 5. března 1873 obdrželi od rakouské vlády koncesi k výstavbě a provozování kolejové pouliční dráhy s koňským povozem. Jen o několik dní později získali od hlavního města Prahy smlouvu, v rámci které získali na 51 let právo použít pozemky od Poříčské brány přes Poříčí a Příkopy k Řetězovému mostu císaře Františka a od jeho druhého konce k Újezdské bráně,“ stojí v knize Historie městské hromadné dopravy v Praze od trojice spisovatelů Pavla Fojtíka, Stanislava Linerta a Františka Proška.

Na obou koncích projektovaná trať pak měla navazovat na další úseky. Na jedné straně měla vést do Karlína a ze strany druhé na Smíchov. Realizace těchto tratí ale proběhla až mnohem později. Zvláště v případě Karlína byl největší problém s tehdejším obecním tajemníkem Karlem Čížkem, který byl zásadně proti vzniku koňky na území tehdejší samostatné obce Karlín. „Teprve jeho odvoláním pod tlakem veřejného mínění se situace pohnula,“ píše se ve výše zmíněné knize.

Jezdilo se od Poříčské brány

Takzvané trasírování trati začalo o dva roky později, přesně 3. května 1875 u Poříčské brány, a spočívalo v zatloukání dřevěných kolíků do míst, kde měla vést koněspřežná trať. „Práce trvaly do konce léta a 13. září 1875 mohl vyjet první vůz na zkušební jízdu. O dva dny později trať zkontrolovala i speciální komise, která mimo jiné určila i to, kde budou zastávky. Také nařídila pomalou jízdu ,na všech náhlých záhybech',“ píše se v knize Historie městské hromadné dopravy v Praze.

Zvláštní povinnosti průvodčích

Tehdejší průvodčí, kdysi se jim říkalo konduktéři, měli kromě prodeje jízdenek také mnoho dalších povinností. V knize Historie městské hromadné dopravy v Praze stojí toto: „Při shluku lidu a podobných událostech konduktér má, když to jen pokud možno, kráčeti před vozem, dělati mu volné místo, co zatím kočí, dávaje bez ustání píšťalkou znamení, krokem za ním jede.“

František Křižík a první elektrická tramvaj

Doba ale postupovala a kromě koněk se začaly po světě objevovat i první tramvaje. To inspirovalo také předního českého vynálezce a elektrotechnika Františka Křižíka. K propagaci první elektrické dráhy zvolil Křižík Jubilejní zemskou výstavu, která se konala v roce 1891.

První elektrická tramvaj v Praze se rozjela před 18. července 1891.
První elektrická tramvaj v Praze se rozjela před 18. července 1891.
Autor: ČTK

„Křižík musel alespoň částečně zajistit přepravu návštěvníků na Výstaviště. Problémem byla ale koňka. Nepřipadalo totiž v úvahu vést nový dopravní prostředek stejnými ulicemi,“ vysvětluje kolektiv autorů v knize Historie městské hromadné dopravy v Praze.

Křižík nakonec navrhl dráhu, která začínala u horní stanice letenské lanové dráhy, v místech dnešní Letenské restaurace. Budova také sloužila jako čekárna i vozovna. Koleje dále vedly Oveneckou ulicí až k vratům do Královské obory. Trať měřila 766 metrů a umožňovala v případě potřeby nasazení i více vozů.

Vozy navrhl Křižík

Vozy pro první elektrickou dráhu koupil Křižík od norimberské firmy Schuckert. Další vozy pak podle Křižíkova návrhu už vyráběla firma Ringhoffer a Křižík sám k němu navrhl elektrické zařízení. Vozy byly po vizuální stránce totožné s vozy koňky.

„První jízdu František Křižík uskutečnil 6. července 1891. V sobotu 18. července 1891 v 9 hodin dopoledne za přítomnosti pražského primátora Šolce, členů městské rady, prezidenta výkonného výboru Jubilejní zemské výstavy a mnoha dalších hostů se uskutečnila první slavnostní historická jízda elektrické dráhy. Prvním řidičem se stal Alois Fiala a průvodčím Alois Jedlička,“ popisují autoři v již zmiňované knize.

Dráha byla prodělečná

Za svezení první pražskou tramvají se platilo 8 krejcarů. Později byla dokonce vytvořena společná jízdenka pro tramvaj i lanovou dráhu na Letnou, čímž vznikl vůbec první integrovaný dopravní systém.

V roce 1900, konkrétně 15. srpna, se ale na letenské elektrické dráze jezdilo naposledy. Křižík přitom neměl v plánu dráhu zrušit okamžitě. Pokoušel se ještě o její prodloužení do Bubenče. Po obdržení nesouhlasného stanoviska od pražské městské rady dospěl k závěru, že další provozování je neúnosné. V letech 1903–1904 koleje a další zařízení demontoval a odvezl je do Libně. I přes relativně neúspěšný konec Křižík svým plánem zpropagovat elektrické dráhy splnil na jedničku. Stačí se jen dnes podívat na mapu, kam všude po Praze sahají chapadla tramvajových kolejnic.

Fotogalerie
16 fotografií